"Du jů spík ingliš?" - Samozřejmě, že ne!

Neděle v 21:14 |  Kecy v kleci
Ty nejlepší články píše sám život, to dá rozum přeci a dnes je ten den, kdy mám zase co blogovému světu říct. Připravte se, tohle bude trošku delší.

Ze změny času je každý nervní, už týden slýchám, že to zas bude děs než si všichni zvyknem a blablabla. Z toho fakt na nervy já nejsem. Víte co je problém? Srovnat si čas na všech hodinkách, hodinách. Ještěže alespoň ty chytrý telefony to dávaj sami. Každý ráno po změně času jsem tak zmatená, že nevim která bije. A to doslova. Takže poté co jsem se ujistila, že jsem si fakt žádný hodinky včera večer nepřeřídila, že jediný správný čas ukazuje můj mobil a že v kuchyni se nám zastavil čas už asi tak před týdnem v půl 7 (6:30 nebo 18:30 - kdoví?) jsem vyrazila běhat. Ano, hurá, sláva, už zase běhám a za týden běžíme první okruh a moje fyzička je fakt hodně špatná. Ale víte co, já to dám, copak by ne ;)

Neděle je zřejmě od slova nicnedělání, ale víte, že prádlo se samo nevypere a nepověsí, oběd neuvaří, nádobí neumyje a tak dále, takže mojí prioritou bylo dnes všechno sfouknout co nejdřív a vyrazit s knížkou do parku.


Za ty roky jsou ty moje historky se změnou času už asi celkem trapný, ale po každý se něco přihodí. A tak díky této fotce jsem si ty hodinky přeřídila a nepřišla pozdě za kamarádkou. Fakt mi celkem totiž vrtalo hlavou, že jsem to prádlo, nádobí a úklid sfoukla tak rychle...


Poslední aristokratka mě baví, protože jak už asi předpokládáte, je to čtivé, má to spád a je to vtipný a to je záruka toho, že se mi kniha bude líbit. Zbývalo mi dočíst pár desítek stran a byla sem odhodlaná sedět v parku tak dlouho dokud to nedočtu. Nebo alespoń do té doby než půjdu za kamarádkou.

Svůj instagram jsem dnes slušně zásobovala fotkami a do instastory sem postla fotku s tím, že když by mě někdo hledal tak ať mě přijde navštívit do parku. Věděla jsem, že nikdo z mých známých nepřijde, protože buď jsou v práci/nejsou v Pardubicích/nemají v plánu jít dnes do parku/cokoliv jinýho a tak jsem byla ráda, že si můžu v klidu číst a užívat si krásného počasí o samotě. Tenhle můj plán narušil cyklista cizinec, který se začal vyptávat na park a tak jsem jen stručně odpověděla a chtěla si číst dál. Cizinec cyklista to zřejmě vůbec nepochopil, slezl z kola a začal se vyptávat, co to čtu a už už seděl na lavičce vedle mě a sundával si batoh. Říkám si "ježiši co chceš?! já se s cizíma lidma nebavím, jdi pryč"... sakra teď zním jako asociál, ale moje angličtina je fakt špatná a už několik let jsem anglicky nemluvila a tak jsem z té konverzace byla fakt nervní a chtěla jsem, aby to, co nejdřív skončilo. No to nedopadlo, seděli jsme tam spolu dobrou půl hodinu a povídali si o životě a o jeho knize, kterou napsal. Jako to fakt lidi jedou na výlet na kole z Hradce do Pardubic a v batohu si vezou svoji knihou ve dvou jazycích?! :D A tak s díky odmítám, knih na mě doma čeká hafo. Bavíme se dál, několikrát se provinile omlouvám za svoji "ingliš" a "sorry I don´t understand" říkám častěji než "yes, hmm, ok" a nakonec z ničeho nic říkám "I think I need your book". Takže jsem svoje poslední peníze dnes neutratila za kafe, na který jsem plánovala jít, ale za knihu od cizince cyklisty, který mě nenechal dočíst Poslední aristokratku. Ale prostě tohle náhodný setkání - made my day! Kdybych měla nějaký bucket list, mohla bych si z něj odškrtnout hned několik položek dneska. Tak nějak jsem tušila, že zákon přitažlivosti funguje a fotkou v instastory jsem tomu chtěla jen nenápadně napomoct (co kdyby náhodou že) a on nakonec přijede úplně cizí chlap a zajímá se, co si to ňáká holka čte v parku na lavičce.


Jo a to, že odejdu z parku a přijde mi smska od kamarádky z mého hometown (tady je teda dnes cizích slov), že se za mnou staví v parku, když tam teda jsem, to fakt není náhoda už. Fakt zákon přitažlivosti, věřte mi ;)

Jo a doufám, že si Steve (cizinec cyklista) tenhle prodej knihy nezapomněl zaevidovat v EET. Účtenku jsem nedostala, zřejmě v batohu EET nevozí...

Tyjo já chci taky napsat knihu a vozit ji s sebou alespoň v českým vydání a na potkání o ní lidem vyprávět. V češtině, to dá rozum.

Jo a tento článek není sponzorovaný. Fakt ne. Jen jsem dostala vynucenou slevu (asi pro mé modrošedé oči a zářivý úsměv - ozve se teď někdo od Signal nebo Colgate? dochází mi zubní pasta) a dala Steveovi všechny peníze, co jsem zrovna měla u sebe, takže na tom chudák asi ještě prodělal. Fajn tak možná tu poznámku o EET smažu.

Škoda, že dlouhý články už v dnešní době nikdo nečte a já tohle píšu asi tak tři hodiny. Příště budu stručnější ;)

Hezký večer/ráno/dopoledne/odpoledne/den :)

N.


 

Megaknihy.cz: Okamžiky štěstí

12. března 2017 v 15:01 |  Očima blogerky
Krásné odpoledne přeji :)

Po nějaké době jsem se rozhodla napsat něco málo o knížce, kterou jsem právě dočetla. Okamžiky štěstí od Patrika Hartla mě zaujaly doslova na první pohled u mojí kamarádky a jak to tak mám, tak jsem tuhle knihu taky musela mít. Poslední dobou docela řeším to, že knihy nemám moc kam dávat a celkem se mi kupí i nepřečtené knihy, což me hrozně štve, ale to byl odbočila od tématu. Věřím, že v tom nejsem sama ;)


Okamžiky štěstí jsou první knihou od tohoto autora, co jsem přečetla. Možná by bylo rozumnější přečíst i předchozí knihy, ale jak jsem psala výše, není to asi v mých silách a na Okamžiky štěstí jsem se hrozně těšila. Překvapilo mě jak autor celý příběh vypravuje stroze a tak na pouhých 250 stranách prolétnete několik let života Veroniky a Jáchyma. I přes to jak stroze jsou příběhy vyprávěny, tak je kniha velmi srozumitelná, čtivá a zajímavá a jednoduše řečeno - je to zase jednou kniha, která mě dostala. A nejen mě - v práci jsme si ji s kolegyněmi moc oblíbily a bylo zábavné rozebírat tyhle dva životní příběhy.

Knihu můžete začít číst z pohledu ženy - Veroniky a nebo z pohledu jejího bratra Jáchyma. Bylo to pro mě velké dilema, ale nakonec jsem se rozhodla začít Veroničinou verzí. První strany začínají sledem ne zrovna veselých událostí - těhotenství mladé Veroniky, autonehoda rodičů a nevěra, jsou základními tématy příběhu, od kterých se vše odvíjí. Vzhledem k tomu, že jsem docela emocionálně založená, tak jsem ze životního příběhu Veroniky byla tak nešťastná jako už nějakou dobu u žádné jiné knížky (pamatujete na recenzi Příběh Edgara Sawtella? tak takhle podobně jsem se zase cítila u této knihy). Po každém odložení této knihy jsem pak musela přemýšlet o tom, co je to vlastně štěstí. To slovo pro mě znamená tolik, ale nedokážu ho popsat. Je to slovo, které ve mně vyvolává sevření hrudníku, úsměv na tváři, takové to pohlazení na duši a "stažení" srdce, které mě příjemně znervózňuje. Štěstí dokáže zamíchat mými pocity jako jen tak něco ne. V životě se děje neustále tolik věcí, se kterými se musíme vypořádat a pokud zrovna něco není jen růžové, je dobré si připomenout, že se zase všechno v dobré obrátí. Někdy si musíme projít událostmi, které nás srazí na kolena a díky tomu se stáváme silnější a naučíme se užívat si a vážit šťastných okamžiků a třeba se i dívat na svět jinýma očima, i když nám není zrovna hej. Nejsem každý den úsměvavá, šťastná, hovorná, milá, ale jsem i protivná a bez nálady, ale jsem přeci jen člověk. A naštěstí tyhle "špatný" stavy mívám jen krátce, protože nechci prožívat svůj život v trápení, ale chci žít a užít si tenhle život. Možná jsou teď tyhle věty mimo, ale po nějaký době jsem měla potřebu něco takového ze sebe skrz klávesnici dostat a třeba tohle je jeden z okamžiků, který mě dělá šťastnou. To, že píšu. Že píšu už tolik let internetové blogy a pořád je to něco co mě baví a naplňuje. A i když se s časem frekvence toho, co píšu snižuje, pořád se k psaní ráda vracím a je to pro mě forma uvolnění, kdy vypnu mozek, přestávám vnímat čas a prostě jen píšu.

Příběh Veroniky je plný smutných i veselých okamžiků, ve kterých se najde kterákoliv žena a Veronika vám určitě bude sympatická stejně jako její brácha Jáchym. Jak jsem psala, že jsem měla dilema, kterým vyprávěním mám začít jako prvním, tak jsem asi ráda, že jsem zvolila jako první Veroniku. Veroničin příběh zahrnuje kratší časové období a oba příběhy mají šťastný konec. Ten Jáchymův závěr mě překvapil a teď bych hrozně ráda napsala čím, ale to vám nemůžu udělat ;)

Pokud jste si tenhle článek přečetli, zkuste se zamyslet nad tím, co jsou pro vás okamžiky štěstí? Vybavujete si je? Dokážete popsat, co pro vás štěstí znamená? Ať už je pro někoho třeba nová kabelka nebo jen to, že venku svítí slunce, podělte se o to klidně se mnou v komentářích, ráda si přečtu vaše názory :)


Jo a Okamžiky štěstí si přečtěte! Dávám jim 5 hvězdiček z 5ti ;) Neztratíte u nich tolik času, protože jsou čtivé i pro ty, co třeba tolik nečtou a skrz dvě osoby se podíváte na jeden životní příběh. Tahle kniha v mé knihovně rozhodně bude mít své místo a děkuji za ni mému oblíbenému internetovému obchodu Megaknihy.cz :) Až se mi tedy zase někdy vrátí, protože ji chce číst opravdu každý z mého okolí. A pokud jste četly (čtete) Okamžiky štěstí, napište mi, jakou postavou jste začaly číst, jsem zvědavá :)
N.

Moje Mana

17. února 2017 v 6:06 |  Očima blogerky
Krásné páteční ráno :)

Dneska jsem se rozhodla přivstat si, abych se s vámi podělila o svoji zkušenost s Manou - alternativou k běžnému jídlu. Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem Manu objevila na internetu a nechala mě celkem chladnou. Možná i proto, že to bylo v době, kdy jsem bydlela u rodičů a nemusela jsem denně přemýšlet nad tím co budu jíst, protože doma vždycky jídlo bylo. Bohužel nejsem ta, kterou by vaření nějak extra zvlášť bavilo a dokonce nejsem ani ta, která vařit umí a tak se snažím trávit v kuchyni co nejméně času.

Začátkem roku jsem začala přemýšlet, jak to udělat, abych nemusela tolik vařit (chápejte být v kuchyni 2-3x do týdne je na mě moc) a přitom nemusela chodit na jídlo do restaurací (o fastfoodech ani nemluvím). Mám přeci jen trochu ráda kontrolu nad tím co jím. Všelijaká jídla v krabičkách mi přišla nesmyslně drahá a co si budem povídat, jsem i docela mlsná.

Z ničeho nic jsem si vzpomněla na Manu! Začala jsem googlit informace, zkoukla jsem dostupné recenze na youtube a zjistila jsem, že tenhle způsob stravování vyhovuje i pánské populaci, takže proč bych to nezkusila i já, že jo :) A tak mi asi před dvěma týdny přišla moje první Mana.

Jedná se o novinku Mana drink a prostě jednoduší už tohle být fakt nemůže. Stačí vzít, protřepat, rozdělat a vypít - jako wow!! Moje lennost je zase o nějaký ten level výš, ale proč mi vlastně tahle strava vyhovuje? Klepete si na čelo proč tohle dobrovolně piju? Ok pojďme se na to podívat proč Manu piju.

  • Manu piji převážně k večeři
  • po cvičení mi přijde jako vhodné a vyvážené jídlo a protože cvičím většinou před večeří, tak po cvičení je fajn sníst něco výživného a díky tomu, že Mana obsahuje vyvážený poměr všech potřebných látek, které naše tělo potřebuje, ji piju ráda
  • občas Manu snídám, protože mi přijde jako nejpřírozenější pít ji v ranních hodinách, ale jak jsem psala výše, hlavním důvodem k užívání Many je u mě nahrazení hlavního jídla/večeře
  • a poslední důvod vám možná přijde divný, ale hrozně nerada jím sama a pokud trávím víkend v Pardubicích, tak je pro mě za trest obědvat o samotě u stolu, takže oběd ve formě Many ve mně nevyvolává tolik smutku - zní to dost divně co? :D ale fakt to tak mám :(

Určitě Vás napadá i otázka jak Mana chutná? Momentálně je na trhu již třetí verze, která dle mého chutná jako lehce nasládlé hustší mléko, trochu z ní cítím i ovesné vločky. Lze si nápoj vylepšit např. o rozmixované ovoce, ale nezkoušela jsem. Vždy před konzumací ji dám vychladit, protože při pokojové teplotě mi nechutná tolik jako vychlazená :)

Abych Manu jenom nevychvalovala, zmíním i jedno mínus a to je množství mnou vyzkoušeného Mana drinku. Jím běžně asi trochu více a pouze k snídani nebo obědu mi samotný drink nestačil, takže ke snídani jsem zvyklá snídat i kousek nějakého ovoce. Proto možná lepší do začátku pořídit si Manu v prášku, kde si velikost porce určíte sami a i já bych ji ráda ještě vyzkoušela :)


Tak jo, takhle to je ode mě nejspíš vše, pokud by Vás něco napadlo, napište mi do komentářů nebo mrkněte na stránky Moje Mana :)

Mějte se hezky, ahoj
N.



 


Jak dny plynou VII

17. ledna 2017 v 16:57 |  Kecy v kleci
Čas od času mám chuť sdělit něco málo ze svého života a vzhledem k tomu, že v Pardubicích je zatím celou zimu ošklivě šedivo a tedy pro mě téměř nulová šance nafotit pěkné fotky, musím sáhnout do složky s fotkama z těch dní, které trávím doma s rodinou. A u nás je fakt krásná zima, takže to stojí za to vám něco málo ukázat :)


Jak ušetřit na nákupech na internetu

4. ledna 2017 v 19:00 |  Očima blogerky
Vítám Vás v Novém roce 2017 milé čtenářky :)

A začnu trochu netradičně, článek o tom co jsem dostala k Vánocům bude třeba příště. Dnes se podíváme na to jak ušetřit na internetových nákupech. Výprodeje odstartovaly hned po Vánocích, ale ještě je pořád dost času pořídit si to, co Vám Ježíšek zapomněl nadělit o Vánocích. Protože patřím k těm, co dají raději přednost nákupům na internetu než by se hrnuli do obchodních center, tak jsem objevila cashback portál Tipli.cz. Možná tyto stránky ještě neznáte, stejně jako já před pár dny, ale doporučuji Vám uložit si odkaz mezi oblíbené. A hned Vám řeknu proč :)


Protože Tipli dává největší odměny ze všech podobných portálů (a kdyby náhodou ne, tak výši odměny dorovnají na skvělém zákaznickém servise - tomu říkám prozákaznický přístup) a nasbírané odměny si můžete ihned převést na svůj účet. To považuji za super výhodu, nemuset čekat až se mi nastřádají nějaké peníze, takhle je můžu mít hned u sebe.


Vše je otázkou pár kliků, které Vám penízky budou šetřit. Takže začněte s registrací a nakupujte s cashbackem už dnes. Po té co se zaregistrujete, vyberete si ze seznamu obchodů, se kterými Tipli spolupracuje, kliknete na důležité tlačítko "Získat peníze z nákupu zpět", díky kterému se odměna zaregistruje. Dále už pokračujete obvyklým způsobem jakým jste zvyklý a odměna se do 2-3 pracovních dnů připíše na Váš Tipli účet, ze kterého si ji jednoduše přepošlete na svůj vlastní účet.

Já jsem ještě před Vánoci koukala po zápisníku s Malým princem a jsem ráda, že jsem s jeho nákupem počkala a pořídila si ho až teď ještě s cashbackem navíc :)


A co vy, znáte Tipli nebo je to pro Vás novinka? Mrkněte se na Tipli, doporučte je dále a získejte další super odměny, třeba 250Kč za doporučení své kamarádky. A to už je pěkná odměna za pár kliků ne? Hurá na další nákupy :)

N.



Vánoce

24. prosince 2016 v 14:02 |  Kecy v kleci
Pondělí 19.12.
Dobalím dárky a napíšu článek. Volá mi mamka s né zrovna veselou informací a já ztrácím veškerou náladu.

Úterý 20.12.
Přetrvává u mě pochmurná nálada a nemám chuť ani na blog. Věřím ale, že všechno dobře dopadne.

Středa 21.12.
Dávám si odpolední svařák s kamarádkou a slibuji si, že až večer dorazím domu - napíšu článek. V 18:30 přicházím na byt, jdu se vysprchovat, najíst a ve 20:15 padám do postele a usínám.

Čtvrtek 22.12.
Uklízím, čistím akvárko, balím si věci na svátky domů a večer si jdu číst, abych splnila svoje roční předsevzetí, že letos přečtu více knih než ten minulý. Článek napíšu...

Pátek 23.12.
Jako svobodná a bezdětná zůstávám v práci společně s paní, která už má zase nejblíž do důchodu (takže nejmladší a nejstarší to táhnou spolu, přeju si klidnou pracovní dobu, samozřejmě slíznu samý šílenosti). Natěšená sedám po práci do svý mini káry a frčím si to domu, kde už na mě čeká stromeček a nikdo! Beru svoje dárky a dávám je pod stromeček a večer trávím s našima koukáním na... na videa xD

Sobota 24.12.
Pokud to chci teda stihnout letos, musím napsat vánoční článek právě teď, protože později už to zase nedám. Na Vánoce se každý rok nesmírně těším. Na stromeček, na cukroví (na ty každoroční nervy, který s mamkou máme u pečení a zdobení), na zelňačku, na klobásu, na salát, na kapra, na dárečky. Ráda bych napsala i na pohádky, ale i když od rána u nás běží televize, nejsem schopná dokoukat jediný film celý.


Přeji Vám krásné Vánoce, užijte si je v klidu a ve zdraví s těmi, které máte rádi. Já jsem moc šťastná, že jsem konečně doma a jsme všichni pěkně pohromadě :)

Děkuji za Vaši přízeň a budu se těšit i v dalším roce!

S láskou
N.

Eurotrip: Budapešť - část 2.

29. listopadu 2016 v 19:20 |  Blogerka na výletě
A je tady pokračování 1.části z Berlína, dnes se vrátím do Budapešti :) Myslela jsem, že článek vydám mnohem dříve, ale tak nějak to dopadlo, že mám na to čas až teď, tak jdem na to.

Zatímco v Německu už jsem jednou byla /Drážďany/, tak v Maďarsku jsem měla premiéru. A musím říct, že se mi tam líbilo snad více než v Německu! Tak se na to pojďme podívat.

Nejvíce fotek mám z okolí budovy parlamentu, to je prostě skvost. Dále jsme navštívili Náměstí hrdinů. Po zaslouženém obědě a ubytování jsme dojeli metrem k Muzeu. Poblíž Muzea jsou největší termální lázně Budapěšti Széchenyi, kam jsme měli v plánu jít, ale bohužel bylo plno?! Navštívili jsme tedy nakonec o dost menší lázně Lukács. Bylo docela příjemné se prohřát v termální vodě, protože i když to z fotek nevypadá, byla strašná zima, studený vítr, brr. Večerní procházka městem nesměla chybět a večerní Budapešť mě dostala. Nádhera :)



Megaknihy.cz: Bábovky x Příběh Edgara Sawtella

15. listopadu 2016 v 20:56 |  Očima blogerky
Ahoj,

díky podzimu a tomu, že je venku brzy tma, se vracím více ke čtení a čtu teď jednu knihu za druhou, což je super, protože mám potom aspoň o čem psát. Čtení knih je tedy asi jedinou pozitivní věcí na mém podzimu a dnes přináším typy na dvě velmi rozdílné knihy, takže věřím, že alespoň jedna Vás zaujme ;)

Bábovky - R. Třeštíková
Instagram zaplavily fotky jednorožců a Bábovek. Mám pocit, že některé knihy se díky Instagramu stávají novou povinnou četbou, takže mě logicky zajímalo co na téhle knize všichni mají. Knihu mi zaslalo knihkupectví megaknihy.cz, které mám fakt ráda, protože zde najdu knihy snad úplně nejlevněji a zvyklo si tady nakupovat knihy i mé okolí, protože i s poštovným tady vyjdou knihy cenově nejpřijatelněji.
Musím říct, že už dlouho jsem nepřečetla žádnou knihu tak rychle jako Bábovky. Kapitoly jsou sice dlouhé, ale jednotlivé příběhy postav jsou popsány tak dynamicky, že se ty řádky čtou samy. Dochází zde k různýmu prolínání v čase, což dělá příběhy zajímavějšími. Román je to dosti paradoxní. A to už jsem si říkala při čtení třetí kapitoly a ani bych se nedivila, kdyby tuhle knihu napsal sám život, protože podle mě nic není jenom náhoda. Vyskytují se tu snad všechna možná témata - od nevěry, nemanželské děti, homosexuály, stárnoucí matky, dospívající dcery přes prostituci, krádeže peněz až třeba taky po smrt. Na své si tu přijde každá čtenářka, tohle vážně není čtení pro pány a díky vzrušujícím a skandálním tématům plně chápu proč se kniha líbí nejen mladším čtenářkám - tohle je prostě o životě. Při čtení kapitoly, kde babička jezdí na předváděcí zájezdy a tam si chtě nechtě musí koupit to, co jí je vnucováno, mi bylo vážně smutno, protože tohle se v životě taky děje. Ale nebojte, veselých případně k pousmání hodných situací je v knize dost.
Občas jsem se mezi jednotlivými postavami trochu ztrácela, ale i tak se mi kniha líbila a bavila jsem se u ní, protože po přečtení knihy, o která budu psát za chvíli jsem potřebovala probrat něčím veselým. Tahle kniha rozzářila šedivý podzim a pokud jste si o ní ještě nenapsali Ježíškovi, tak to udělejte, bude se Vám líbit :)


Příběh Edgara Sawtella - D. Wroblewski
Tahle kniha začíná smutně. Pokračuje smutně. Sem tam veselejší kapitola, uf, díkybohu taky a pak jedna špatná náhoda navazuje na další. Tímhle Vás, ale rozhodně nechci odradit, protože by to byla škoda. Ano je to smutný příběh, u kterého se nezasmějete, ale je to tak krásný, něžný příběh, ze kterého jsem byla celá rozmrzelá a kroutila jsem nad ním hlavou a říkala si, že to snad ne, to není možné a v závěru jsem nemohla uvěřit, že to přeci jen skončí právě takhle. Přece někde musí být ještě pokračování s happy endem! Ale není.
Trudy a Gar jsou pár, který touží po miminku a po několika potratech se narodí Edgar, němé miminko. Příběh vypráví život malého Edgara a jeho rodičů vychovávající cvičené psy.
Knihu jsem četla opravdu dlouho, více jak měsíc. Četla se mi pomalu a přiznávám, že některé kapitoly bych zkrátila. Samotný závěr a posledních sto stran jsem přečetla jedním dechem. A i teď při psaní tohoto článku mám podobné pocity, jako při čtení knihy. Na své si u této knihy přijdou milovníci psů, protože psi tvoří život Edgara a Edgarovy rodiny.


Věřím, že první knížku zná úplně každý, ale zajímalo by mě co říkáte na druhou zmiňovanou ;) Dejte mi vědět v komentářích a já už teď se pouštím do další knížky :)

N.



Eurotrip: Berlín - část 1.

12. listopadu 2016 v 14:02 |  Blogerka na výletě
Ahojky!

Návrat z mého malého třídenního eurotripu doprovázela slušná rýmička, nachlazení a nedostatek energie a tak se k sepsání článku dostávám až teď :)

Kdo mě sleduje na Instagramu, tak mu asi neuniklo, že tento rok si značím speciálním hashtagem #roksplnenychprani. Není to o tom, že bych měla seznam a postupně si z něj odškrtávala jednotlivé položky, ale pokud zažiju něco, po čem jsem už nějakou dobu toužila nebo prostě jen uznám za vhodné, označít to právě tímhle hashtagem, udělám to, abych zachycené okamžiky měla pěkně pohromadě. To je jeden z důvodů proč mám tak ráda Instagram - uchovává už několik let moje vzpomínky.

Tenhle výlet byl jedním z těch, kterým říkám nízkonákladový. Proč je asi jasný. Nejsem typická blogerka, abych si potrpěla na několika hvězdičkové hotely uprostřed centra se snídaní na balkóně. Nic proti tomu, na fotkách to vypadá dobře, ale nekradu, co si budeme povídat.

Takže jsme v sobotu ráno vydali vlakem z Prahy do Berlína, kam jsme dorazili před 11. hodinou dopoledne. Většinou mám strach, že cesta bude dlouhá, únavná, nudná a v rámci snahy dostat se na co nejbižší váhu mého příručního zavazadla jsem se rozhodla nevzít si s sebou knihu ani tablet!!! Nicméně cesta utekla velmi rychle a za to jistě vděčím své cestovatelské partě, která se obměňuje a tak jsem zase "bohatší" o nové známé :)


Na Berlín jsme měli pouze jedno odpoledne a večer a za tak krátkou dobu jsme toho opravdu moc nestihli, což je škoda, ale aspoň je to důvod se zase vrátit.


Čas sem, čas tam...prostě to utíká

25. října 2016 v 18:44 |  Z šatníku blogerky
V sobotu večer jsem si prohlížela staré články tady na blogu a vzpomínala jsem. Tenhle blog jsem zakládala v zimě v posledním ročníku vejšky. Asi jsem zrovna neměla moc co na práci a založila si blog s doménou, co mě napadla jako první (no ehm...), takže jsem se konečně rozhoupala a koupila si doménu, která je trochu na úrovni, takže teď už nějakou dobu můžete tyto stránky najít pod www.nikola-s.cz. Ale zpět k tomu, o čem jsem chtěla psát původně. Přijde mi to už jako věčnost a přitom to budou teprve dva roky, co zase bloguji. Od té doby se spoustu věcí změnila. Dostudovala jsem, začala jsem pracovat, dorostly mi vlasy, přibrala jsem do těchto džín, džíny, který jsem měla od 15ti let jsem pro změnu už neoblékla vůbec, přestěhovala jsem se (a ne jen jednou), více cestuji, začala jsem sportovat, více čtu a méně koukám na youtube a tak dále. A snad při všech velkých nebo i malých změnách, které se mě týkaly, tak jste byly se mnou prostřednictvím blogu. A to jsem si vždycky myslela, že tady moc osobní věci nevytrubuji. Tak jsem zvědavá, jak to tady půjde dál a jak půjde život se mnou dál, protože já občas překvapuji stále i samu sebe ;)


A abych tak moc neplnila rubriku Kecy v kleci, tak přidávám jedno děsně fashion foto ze zahrady, kde mám ony zmiňované džíny, košily starou taky dobrých pár let, světlé farmářky, které jsou po dvou sezónách dost špinavý a z tý kůže to fakt nejde dolu a abych šla s dobou, tak jsem pořídila růžový bomber.

Tak zase někdy ahoj,

N.


Kam dál