Megaknihy.cz: Ta přede mnou

9. listopadu 2017 v 7:00 |  Očima blogerky
Já: "Tuhle knihu hrozně chci."
Ségra: "Kterou?"
Já: "Ta přede mnou."
Ségra: "No a to je která?!"
Já: "Ta přede mnou!! To se tak jmenuje!"


Ještě před tím než mi internetové knihkupectví Megaknihy.cz poslalo tuhle knihu s názvem Ta přede mnou (ať v tom máme všichni jasno) jsem měla neodolatelnou chuť si ji v knihkupectví koupit, takže o to větší byla moje radost, když mi knížka přišla. Thrillery jsou poměrně oblíbené u čtenářů a mě to napětí při čtení, kdy se nemůžu od knihy odtrhnout, taky moc baví.

Číst jsem začala poslední říjnový víkend, kdy hlásili venku silný vítr, který mi pěkně duněl za okny, elektřina samozřejmě přestala jít, takže ideální podzimní počasí na to zůstat v posteli s knížkou. A tentokrát i s malým rošťákem, kerého jsem zrovna hlídala.

Pokud patříte mezi ty, co jako dárek rádi dávají knihu, tak pokud sáhnete po téhle a darujete ji třeba sestře, kamarádce, mamince, možná i nějaké moderní babičce, tak chybu neuděláte. Do příběhu jsem se začetla hned po několika stránkách. Příběh je vyprávěn dvěmi ženami, pěkně a srozumitelně, takže se v ději neztrácíte. Jádro příběhu se odehrává ve velmi atypickém bytu s ještě atypičtějšími pravidly, na kterých majitel a zároveň milenec obou hlavních hrdinek, trvá. Nynější nájemnice Jane se však brzy dozvídá o tragické smrti předchozí nájemnice Emmy a začíná pátrat po tom, co se v bytě odehrálo a postupně se seznamuje s lidmi, se kterými se vídala Emma. Byl vrahem její milenec? Nebo snad bývalý přítel? Nebo dokonce muž, kterého obvinila ze znásilnění? Hrozí nebezpečí také Jane?


Tuhle knížku se mi podařilo přečíst pomalu na jeden zátah. Ano až tak se mi děj líbil a proto ji doporučuji dál a zároveň děkuji knihkupectví Megaknihy za poskytnutí nejen této knihy, ale i další, na jejíž hodnocení se už můžete těšit snad brzy :)
 

Tip pro levnější internetové nákupy: VašeKupóny.cz

31. října 2017 v 18:40 |  Očima blogerky
Poslední slunečné podzimní dny jsou zřejmě pryč a já si začínám uvědomovat, že je na čase začít přemýšlet nad tím čím obdaruji své blízké na Vánoce. Možná si někteří ťukáte prstem na čelo a říkáte si, proč to tak hrotím už teď, ale běžně s nákupem vánočních dárků začínám v září, takže už teď jsem ve skluzu. A taky se každý rok těším na Vánoce jak malé děcko.

Letos mám v plánu většinu dárků pořídit nákupy přes internet, protože rok od roku jsem línější trávit svůj volný čas v přeplněných obchodních centrech a tak si raději dárky nakoupím z pohodlí domova, případně na tajňačku vpráci (ale to nemusí nikdo vědět) ;) Nákupy mě baví o to víc, když můžu na konci objednávky vložit do košíku také nějakou tu slevu a právě o jeden takový tip na to, jak ušetřit, se chci s Vámi podělit v dnešním článku.

V minulosti jsem už nějaké tipy na nákupy na svém blogu zveřejnila a stále je využívám, ale ráda zkouším nové věci a tak se mi do hledáčku dostaly stránky www.vasekupony.cz.

Stránky Vaše Kupóny se nezaměřují pouze na jednu cílovou skupinu, takže si tady vhodné slevové kupóny najdou všichni nejen módní nadšenci. K dispozici jsou slevové kupóny na nákup potravin, léků, nábytku, knih, spotřebičů, sportovních potřeb a mnoho dalšího. Pro přehled můžete mrknout sem, kde jsou abecedně všechny obchody seřazené. Celkový přehled o akčních nabídkách získáte díky kategorii Akční letáky. Já sama běžně letáky v papírové podobě téměř neprohlížím a tak díky této stránce mám vše potřebné přehledně na jednom místě. A taky mi je toto sympatické z hlediska šetření papíru, kéž by se letáky dělaly jen elektronické podobě, ale to už bysme se dostali zase někam jinam :)

Podobné portály mám ráda také ještě z jednoho důvodu. Většinou díky nim objevím nějaký e-shop, který neznám a inspiruji se třeba nákupem dárku, který by mě jinak jen stěží napadl.

A pokud nemáte zrovna náladu na nákupy, tak si můžete rozkliknout blog, který je součástí stránek a přečíst si něco zajímavého, inspirativního nebo si rozšířit své obzory.

Ušetřit nějakou tu korunu se hodí vždy, ne jen na Vánoce, takže věřím, že budete dalšími spokojenými návštěvníky a budete VašeKupóny doporučovat dále.


Článek byl napsán ve spolupráci s portálem VašeKupóny.cz. Děkuji za tuto příležitost.

Babí léto číslo 2 a nuda v Pardubicích? To nehrozí, nejsme v Brně

15. října 2017 v 18:41 |  Blogerka na výletě
Čas od času se mi stane, že mám víkend, kdy nemám vůbec žádné plány. Možná to je náhodou a možná to tak trochu plánuji. Já jsem totiž občas ráda jen sama se sebou, ačkoliv to zní asi všelijak, prostě si ráda od všeho a všech odpočinu. A jeden takový víkend právě teď končí.


Víkendové snídaně, to je jedna velká paráda a hlavně pohoda. Káva, čaj, jogurt, vločky, lívance (no dobře to jen výjimečně, když nejsem líná, takže tak 2x do roka), ovoce. Všechno to nanosit do postele, hlavně to tam nerozlít, pustit hudbu, zachumlat se, všechno to sníst a chvilku si ještě číst.

Za okny to vypadá na další babí léto a mně se nechce být vůbec doma. K obědu si po dlouhé době dávám jen Manu, protože se chystám udělat si běžecký výlet na nedalekou Kunětickou horu. Když už jsme u toho běhání, tak je na čase se přiznat. "Přestala" jsem běhat. A pokud k tomu mám něco víc říct, tak je to kvůli tomu, že jsem si splnila jiné mé přání a to je to, že jsem začala chodit do posilovny a běhat už moc nestíhám. Takže jednou za čas si dám tak 4km běhu nebo prostě jak to zrovna jde, ale mojí prioritou se stala sakra drahá posilovna. Na Kunětickou horu to mám tak 8km s tím, že ten krpál, který k ní vede jsem neměla v plánu ani běžet a tak jsem to s nějakýma těma přestávkama zvládla a užila si moc příjemný odpoledne, protože nazpátek jsem nějak dojít taky musela :) A večer jsem bylá mrtvá už po Večerníčku...


O to příjemnější bylo nedělní ráno, kdy jsem se vyspala do růžova. Celý snídaňový rituál jako předchozí den, pak nějaký ten nákup v Kauflandu a dopoledne se pomalu přehouplo v odpoledne a co s tím teď. Venku opět luxusní počasí, ale udělám si nejdřív ještě kávu a rozmyslím se, co budu dělat. Přemýšlím a jediný co mě napadá, že mě slušně bolí zadek a stehna z toho včerejšího běhu a pěšky se mi nikam nechce. Takže je to jasný, dnes jedině někam na kole. Cíl nemám, ale beru s sebou knížku, takže zkusím najít nějaké pěkné místo na čtení.


To se mi úplně nepovedlo, protože jsem bloudila bůhví kde a nakonec jsem se vrátila do centra do parku, kde bylo na můj vkus až moc dětí, takže čtení úplně nedopadlo. Za to jsem si dala zřejmě poslední točenou zmrzku, užila si sluníčka, odpočinula si a načerpala energii, která mi snad vydrží až do jara :)


Tak doufám, že si tohle zase někdo přečetl, možná nějaký běžec (nebo běhna? :D) nebo čtenář, protože já nejsem schopná napsat asi článek, ve kterém bych se nezmínila o běhání nebo o čtení :)

Jo a jsem asi taky slušnej literární barbar, ale ta knížka mě moc zatím nebaví a tak se těším až mi přijde zásilka z mý milovaný stránky Megaknihy.cz, kde na mě budou čekat samý poklady a pro Vás samozřejmě chystám recenze, protože se také blíží Vánoce, tak ať víte po čem v knihkupectví sáhnout.

Hezký zbytek dne,

N.


 


Letní čtení

27. srpna 2017 v 10:04 |  Očima blogerky
Krásné nedělní dopoledne :)

Ať už to jsou dlouhé zimní večery nebo příjemné letní dny, to je jedno, pojďme se zase jednou podívat na to, co jsem přečetla. Nejraději si teď chodím číst do parku, po práci, i když je venku horko, ve stínu stromů je příjemně. Já totiž nemám ráda, když by na mě mělo svítit přímé slunce, to pak skoro nic nepřečtu, protože u toho nevydržím. A podle počtu přečtených knih za léto to vypadá, že do toho parku chodím celkem často :)


E. Urbaníková - Všechno nebo nic
Pamatujete si na stejnojmenný film, který byl v kinech v zimě? Knížku jsem si pořídila ještě před tím než mě mamka ukecala, abych na to s ní šla do kina. Snažila jsem se odolat, ale nebylo to nic platné. Řekla jsem si, že si knížku přečtu v létě. Díky mé schopnosti klidně zapomenout do druhého dne o čem film vlastně byl, jsem si klidně mohla knížku přečíst hned. Až takhle špatný to se mnou je a to mě film velmi bavil a moc jsme se u něj nasmáli. Knížka se od filmu liší v některých věcech a vůbec mi nevadí, že jsem kdysi film viděla a tušila jak se příběh bude vyvíjet. Příběh je to romantický, plný zvratů, při kterých jsem kroutila nevěřícně hlavou, ale samozřejmě s dobrým koncem. Taková knížka na cestu mhd i na povalování se na pláži.

Moje hodnocení: 70% (filmu bych dala klidně i víc, i když si ho už úplně nepamatuji :D)


S. Lapena - Manželé odvedle
Pokud vám jméno autorky nic neříká, tak je to asi v pořádku. Kniha Manželé odvedle je jediná, kterou autorka vydala a hned si nese označení světový bestseller. Já nevím, že v posledních letech získávají tyhle nálepky samé morbidní příběhy (Zmizelá, Dívka ve vlaku,...), ale asi nás čtenáře baví být v nejistotě a napětí. A i mě to baví. Od téhle knihy jsem se nemohla odtrhnout, četla jsem ji večer před spaním, ráno před prací a při každé volné chvilce. Děj se vyvíjel velmi rychle, výjimečně se mi nepletly postavy v příběhu, jak je tomu u mě zvykem a bylo to prostě napínavý. Když už jsem si říkala, že je vše jasné jak facka, tak nastal zvrat a při samotném závěru mi spadla čelist. Jo, tohle by se nejspíš mělo objevit na vašem seznamu :)

Moje hodnocení: 85%


L. L. Hay - Miluj svůj život
O této knížce jsem tady už psala. Je to kniha, ke které se člověk čas od času prostě vrátí. V mém případě po ní sahám, když ztrácím optimismus nebo potřebuji "nakopnout". Do teď si pamatuji, když jsem ji měla poprvé v ruce před třemi roky, jaký na mě kniha udělala dojem a jaký pocit ve mě zanechala. Bylo to neopakovatelné a věřím, že přesně splnila svůj účel. Myslím si, že kdo se o tyhle věci alespoň trochu zajímá, tak ji už četl a dá mi za pravdu, že to je skoro povinná literatura :)

Moje hodnocení: 85%


P. Hartl - Malý pražský erotikon
Když se mi do ruky dostaly Okamžiky štěstí, chtěla jsem si přečíst i další knihy od tohodle českého autora. A jelikož mám prostě super kamarádky, které vždy vědí po čem můj knižní seznam touží (v tomhle případě čti koupím jí to, abych si to od ní pak taky mohla půjčit :D), tak jsem k narozeninám dostala Malý pražský erotikon. Kniha (stejně jako Okamžiky štěstí) zahrnuje poměrně dlouhý časový úsek několika hlavních postav, od dětství po asi období okolo důchodu. Hlavních postav je zde několik a jak už víte - mívám s tím problém, než se zorientuji, ale tentokrát to nebylo vůbec těžké. Několik manželských párů, několik nevěr, několik (no dobře možná jen jedno) nemanželské dítě a nějaké to lechtivé čtení. Četlo se to příjemně, kniha je čtenářkami oblíbená a i já bych ji doporučila dál i přes to, že už ke konci mě kniha lehce nudila (přikládám to však tomu, že už jsem ji měla rozečtenou delší dobu a to mě pak nutí knize ubírat na hodnocení).

Moje hodnocení: 72%


Běhám, běháš, běháme

19. července 2017 v 20:41 |  Očima blogerky
Asi před měsícem při jednom z mých 5ti km běhů jsem přemýšlela nad tématem článku. U běhání toho totiž vymyslím nejvíc, jinak mám hlavu plnou myšlenek a nevím, na co myslet dřív. A dostala sem neskutečnou chuť sepsat si tady na blogu několik poznámek k běhání. U dalšího běhu jsem si celý článek krásně promyslela, vyladila ve své hlavě do detailů a zbývalo jen hodit myšlenky do textového pole, přidat pár fotek a ohlala článek by byl na světě. Jako vždycky nic nejde jednoduše, samo a rychle a k sepsání článku se dostávám až teď, kdy se mi má ucelená představa už dávno vykouřila z hlavy a tak to zase bude tak jako vždycky - chaotické a neuspořádané ;)


Tenhle článek nechci věnovat běžcům, ani těm, co chtějí začít běhat (dobře tak těm možná trošku ano), ale spíš ho píšu pro sebe, abych až si ho zase někdy po sobě přečtu našla ty strašné hrubky, co dělám načerpala inspiraci, motivaci a důvody proč to vlastně dělám :)

Já běh fakt miluju. Je to jediný sport, který dělám dlouhodobě (myslím si, že po roce a půl tohle u sebe fakt tvrdit můžu, protože už se znám a vím jak to se mnou je). A i když mám někdy krizi, že se mi nechce nebo mě běh nebaví, tak po každé zase objevím ten úžasný pocit z běhání, který mám a za ten mi to fakt stojí.

Začátky
Začátky stály za prd. Bylo to strašný. Během dvou let jsem začínala tolikrát. Respektive jednou - dvakrát jsem "vyběhla" na 10 minut, kdy jsem div nepadla na infarkt. Nešlo to. Styděla jsem se. To, že jsem se styděla to bylo možná to nejhorší na tom. A bohužel i do teď si připadám jako nafouklé funící červené rajče, když běžím. Můj obličej prostě hrozně rychle zrudne a trvá mu než zase vybledne. Ale zvykám si.

Když jsem po několika neúspěšných pokusech zjistila, že to sama fakt nedávám, rozhodla jsem se ukecat kolegyni z práce, aby začala běhat se mnou. Bylo to to nejlepší rozhodnutí v našem životě, sice první běh dopadnul katastrofálně, ale důležité bylo, že jsme to nevzdaly a vyběhly jsme znovu a znovu a pak zase :) A do teď na ty naše začátky hrozně rády vzpomínáme a smějeme se tomu. Daly jsme si tenkrát cíl - uběhnout 5km na Run In Colors.

Proč běhat
Můžete běhat kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv. A nic to nestojí. To jsou takové obecné odpovědi na tuhle otázku. Tu vlastní odpověď si každý musí najít sám. Pro mě běh znamená relax, uvolnění myšlenek, pocit štěstí, útěk z chaosu a odpočinek v přírodě, i když běhám ve městě, vybírám si klidné lokality.

Motivace
Tahle metoda dávání si nějakého cíle v podobě závodu na mě fakt funguje. Motivuje mě to jít 2 - 4x týdně běhat a trénovat pravidelně. Když mám pak období tzv. bez cíle, nemám zase potřebu se upínat k nějakému cíli a ten běh je zase trochu jiný, možná více uvolněnější. Vyhovuje mi dá se říct obojí.

Nedávno jsem si vyzkoušila běh se skupinou nadšenců. Našla jsem si na facebooku skupinu běžců, přidala se do události a překonala stud a šla jsem běhat s naprosto různými lidmi a různého věku. A víte co? Bylo to super a měla jsem to udělat už dávno. Proto pokud pocítíte, že se tím během začínáte trochu trápit, přidejte se k někomu kdo běhá líp, ale zároveň bude ochotný se přizpůsobit vašemu tempu (já třeba v tomhle ohledu nejsem úplně nejlepší a málokdo se mnou chce jít běhat, ale plně to chápu). Jsem zvyklá běhat hodně sama, s hudbou v uších a svýma myšlenkama v hlavě, proto to pro mě bylo úplně něco jiného, vyběhnout s někým koho vůbec neznám a udržovat s ním konverazaci po téměř celou dobu běhu.

Jak to mám s běháním teď, čeho chci dosáhnout a na co se chystám
Půlmaraton, Noční Kuks a Zrozeni k běhu. Těhle pár slov mám v hlavě poslední měsíc a díky nim píšu tenhle článek.

Jak jsem se zmínila na začátku, bude to trochu neuspořádané a taky nelogické, protože nevím, jak se vyjádřit. Jsem ve fázi, kdy (všichni velcí sportovci se teď prosím nebudou smát) běh/závod na 5km pro mě není výzva. Oká po tom, co jsem téměř celou zimu neběhala, tak jarních 5km je trochu výzva, ale tu lehce pokořím. Teď v létě už jsem docela pěkně rozběhaná, tak by bylo fajn zkusit nějakou delší trasu. Logicky by Vás napadlo - tak 10km to by šlo ne? Není to žádný velký cíl, nic nereálného pro někoho jako jsem já... a do toho vám známá řekne "tak s náma půjdeš zkusit půlmaraton ne?". Jak kdyby mi přečetla myšlenky a řekla je nahlas. Půlmaraton to už je sakra dálka a zatím jsem o tom uvažovala jen ve své hlavě, říct nahlas jsem se to bála. Po té, co jsem to řekla nahlas, se bojím ještě víc, protože už lidi počítají s tím, že fakt půjdu a tak nevím, jak se rozhodnout. Je den, kdy se cítím lehká jako pták a pak druhý den běžím z těžka jako medvěd a nedokážu se přemluvit na delší trasu. Proto potřebuji ze sebe dostat tohle pro mě těžké rozhodnutí alespoň tím, že ho přenesu sem na blog. Nechci pocítit zklamání ze sebe v případě, že se rozhodnu na půlmaraton nejít, protože půjdu tehdy až když se na něj budu cítit připravená. Možná to nebude letos v říjnu nebo ani za rok na jaře, možná to bude ještě dýl a třeba taky nikdy, ale to jediný co chci, aby se stalo je to, že ztratím tu radost, kterou mi běh přináší a to, že na sebe budu tlačit a nutit se do půlmaratonu, by mi tenhle krásný sport mohlo zošklivit. Já totiž běhám pro radost - a to je to, co si vždy snažím uvědomit. Já nemusím, já totiž jen chci běhat.

Proto jdu na konci července na další 5ti km závod na Kuksu, který se poběží večer. V čem tentokrát vidím tu výzvu? V tom, že to je noční běh a také běh v terénu, na který nejsem zvyklá. A samozřejmě chci podat zase o něco lepší výkon než na posledním závodě.

Zrozeni k běhu - Ch. McDougal. Když jsem začala běhat, nic jsem o běhu nevěděla. Zřejmě o něm nevím do teď nic. Nepřišlo mi důležité zjišťovat si informace o tom, jak běhat, protože mi běh přijde přirozený stejně jako chůze a chodit všichni přece taky umíme. Při přemýšlení o půlmaratonu jsem začala koukat na youtube na videa o běhání a chtěla jsem si přečíst knihu, která mě nakopne a posune o něco blíže k cíli. Knihkupectví Megaknihy.cz mi tedy poskytlo další knihu a tou je Zrozeni k běhu. Měla jsem od knihy velké očekávání. Zadní strana obálky hlásí, že se jedná o nejlepší knihu o běhání, jak je příběh inspirativní a řadí tuhle knihu ke klasikám. No pojďme se na to podívat tedy mýma očima.


Asi mě zastřelíte za to, co teď napíšu, ale začátek knihy nebyl špatný, líbil se mi, ale teď po měsíci už absolutně nevím o čem byl :D Řeknu-li to hodně stroze, tak vypravěče příběhu, běžce boleli nohy z běhání a začal pátrat po tom proč tomu tak je. Tím se autor dostal k zapomenutému národu žíjícího v Americe, k jeho dlouholeté historii. V této části jsem se u čtení hodně nudila a přemáhala jsem se s každou další stranou a kapitolou číst dál. Z ničeho nic se autor posunul v čase do minulého století, kde kniha byla opět zajímavější a velmi mě bavila kapitola o Zátopkovi :) Za tu fakt tleskám a já se zase na nějakou chvíli začetla. Nicméně po nějaké době jsem se pročetla až k pravěku a ta kapitola ne a ne skončit... Za isnpirující a rozhodně, co mi nasadilo tzv. brouka do hlavy, je kapitola o "vhodné obuvi" a nejen současném marketingu. Nerada bych v tomto ohledu někoho ovlivňovala, ale kapitola 25 stojí za přečtení/zvážení ;)


K téhle knize bohužel tedy nemám úplně kladné hodnocení, i když je plná zajímavých informací, ale zase jsem se zde jednou vyřádila s vyznačováním textu a některými úryvky z této knihy bych ráda tento článek ukončila :) Pokud jste tento článek přečetli a rozhodnete se mi nechat pod ním komentář, budu ráda, primárně však nejvíc tyto řádky patří mně samotné a mému vnitřnímu rozpolcenému já, na které se snažím také pracovat :)

Mějte se krásně a pokud běháte, běhejte s láskou <3

N.

Na skok do Milána

13. června 2017 v 20:44 |  Blogerka na výletě
Třikrát hurá, je tady léto, moje nejoblíbenější období roku :) A asi jako většina lidí mám léto spojené s cestováním, ale jako mnoho jedinců začínám podléhat trendu cestování i mimo letní sezónu, což se občas vzhledem až k nesnesitelnému horku ukazuje jako mnohem lepší varianta. Mám celkem štěstí na extrémy. Minulý rok jsem si z Berlína a Budapešti přivezla slušnou rýmu a horečky, po tomhle výletě do Milána zase málem úpal.

Dnes budu asi velmi stručná a nechám Vás jen nahlédnout do mého cestovatelského fotoalba - to mi připomíná, že už od minulého roku si chci dát udělat fotky z našich cest a stále na to ještě nedošlo - máte to taky tak? :( Tak snad třeba po letošní dovolené...


Náramky Deltimo

8. května 2017 v 11:08 |  Očima blogerky
Krásný den moji milí :)

jak už je u mě zvykem, dostávám se po delší době k napsání článku. Opravdu obdivuji ty, kteří zvládají publikovat články pravidelně, ale v mých časových možnostech toto není možné a z mého velkého koníčku blogování/psaní se stává něco na co mám jen opravdu málo času. Navíc jsem z těch, co sedí u počítače každý den v práci a doma už k počítači běžně po práci nesedám a to proto, aby si odpočinuly moje oči, ale i celé tělo. Každopádně vždycky se najde něco o čem moc ráda napíšu a podělím se s Vámi o to. Dneska bych se ráda podělila o zkušenost s náramky Deltimo.

Deltimo náramky jsou tolik moje oblíbené náramky z korálků. Korálkové náramky jsem si za poslední asi rok a půl hodně oblíbila a je to i tím, že se můj styl oblékání v celku změnil. Hodně si korálkové náramky vozím jako suvenýry z dovolené a připomínám si tím tolik vzácné chvilky volna :)

Ale abych se dostala k tomu hlavnímu a to jaké náramky se ukrývají v těchto krabičkách. Kdo chce bude číst dál.


Na stránkách Deltimo.com jsem si vybrala rovnou tři náramky. Každý přišel zabalený v krabičce, navlečený na polštářku, takže pokud kupujete jako dárek, máte tuhle část s balením dárku vyřešenou. Krabičky jsou pevné a působí na mě příjemným dojmem a obdržet takto zabalený náramek, tak to na mě udělá vážně dobrý dojem.


Náramky jsem volila tak, aby barevně co nejlépe zapadaly do mého běžného stylu oblékání. Modrá barva je pro mě taková druhá černá. Nosím často džíny a tak není nic jednodušího než sladit modrý náramek a modrý džíny, nic složitého, nic do očí bijícího a vypadá to dobře :) Bílý/průhledný korálkový náramek s dominantní zlatou korunkou je hned můj druhý favorit díky korunce. Tenhle se bude hodit snad úplně ke všemu a fakt se mi hodně líbí jeho jednoduchost. Hnědý náramek s buddhou jsem si vybrala z toho důvodu, že žádný podobný nevlastním a jako jediný si ho neumím moc představit k čemu ho budu nosit - trochu paradoxní, že? Přijde mi jednoduchý, ale rozhodně hodně zajímavý a buddha náramky mají rozhodně něco do sebe. Působí na mě hodně exoticky, cítím z něj hřejivé letní paprsky a při psaní tohodle článku se mi vybavuje společně s letními kraťásky, jednoduchým tílkem a sandálkami někde na louce, parku při pikniku :) Nemůzu se dočkat léta a hnědou barvu mám v létě mnohem raději než černou, je snad jasné proč, nebpůsobí tak "tvrdě" ;)


Co mi přijde super je to, že náramky jsou unisex a super mi přijdou pro páry. V nabídce jsou náramky s motivem fitness, sparťanské nebo gladiátorské náramky, které se určitě budou líbit i druhé polovičce. A nebo pokud nemáte partnera a cvičit chodíte s kamarádkou, tak kamarádku určitě taky potěší.


Jen při psaní tohoto článku jsem si zvládla vybrat další náramky a některé se zalíbily i mé mamce, takže já se k náramkům Deltimo jistě ještě vrátím. Jak se líbí Vám tyhle náramky? Nosíte je nebo jste jim nepřišly na chuť? Dejte mi vědět, co na ně říkáte a jestli nějaký ten náramek už vlastníte :)

Užijte si hezký sváteční den a věřím, že se brzy uvidíme u dalšího článku s jedním mým oblíbeným tématem, o které zde píšu často :)

N.

"Du jů spík ingliš?" - Samozřejmě, že ne!

26. března 2017 v 21:14 |  Kecy v kleci
Ty nejlepší články píše sám život, to dá rozum přeci a dnes je ten den, kdy mám zase co blogovému světu říct. Připravte se, tohle bude trošku delší.

Ze změny času je každý nervní, už týden slýchám, že to zas bude děs než si všichni zvyknem a blablabla. Z toho fakt na nervy já nejsem. Víte co je problém? Srovnat si čas na všech hodinkách, hodinách. Ještěže alespoň ty chytrý telefony to dávaj sami. Každý ráno po změně času jsem tak zmatená, že nevim která bije. A to doslova. Takže poté co jsem se ujistila, že jsem si fakt žádný hodinky včera večer nepřeřídila, že jediný správný čas ukazuje můj mobil a že v kuchyni se nám zastavil čas už asi tak před týdnem v půl 7 (6:30 nebo 18:30 - kdoví?) jsem vyrazila běhat. Ano, hurá, sláva, už zase běhám a za týden běžíme první okruh a moje fyzička je fakt hodně špatná. Ale víte co, já to dám, copak by ne ;)

Neděle je zřejmě od slova nicnedělání, ale víte, že prádlo se samo nevypere a nepověsí, oběd neuvaří, nádobí neumyje a tak dále, takže mojí prioritou bylo dnes všechno sfouknout co nejdřív a vyrazit s knížkou do parku.


Za ty roky jsou ty moje historky se změnou času už asi celkem trapný, ale po každý se něco přihodí. A tak díky této fotce jsem si ty hodinky přeřídila a nepřišla pozdě za kamarádkou. Fakt mi celkem totiž vrtalo hlavou, že jsem to prádlo, nádobí a úklid sfoukla tak rychle...


Poslední aristokratka mě baví, protože jak už asi předpokládáte, je to čtivé, má to spád a je to vtipný a to je záruka toho, že se mi kniha bude líbit. Zbývalo mi dočíst pár desítek stran a byla sem odhodlaná sedět v parku tak dlouho dokud to nedočtu. Nebo alespoń do té doby než půjdu za kamarádkou.

Svůj instagram jsem dnes slušně zásobovala fotkami a do instastory sem postla fotku s tím, že když by mě někdo hledal tak ať mě přijde navštívit do parku. Věděla jsem, že nikdo z mých známých nepřijde, protože buď jsou v práci/nejsou v Pardubicích/nemají v plánu jít dnes do parku/cokoliv jinýho a tak jsem byla ráda, že si můžu v klidu číst a užívat si krásného počasí o samotě. Tenhle můj plán narušil cyklista cizinec, který se začal vyptávat na park a tak jsem jen stručně odpověděla a chtěla si číst dál. Cizinec cyklista to zřejmě vůbec nepochopil, slezl z kola a začal se vyptávat, co to čtu a už už seděl na lavičce vedle mě a sundával si batoh. Říkám si "ježiši co chceš?! já se s cizíma lidma nebavím, jdi pryč"... sakra teď zním jako asociál, ale moje angličtina je fakt špatná a už několik let jsem anglicky nemluvila a tak jsem z té konverzace byla fakt nervní a chtěla jsem, aby to, co nejdřív skončilo. No to nedopadlo, seděli jsme tam spolu dobrou půl hodinu a povídali si o životě a o jeho knize, kterou napsal. Jako to fakt lidi jedou na výlet na kole z Hradce do Pardubic a v batohu si vezou svoji knihou ve dvou jazycích?! :D A tak s díky odmítám, knih na mě doma čeká hafo. Bavíme se dál, několikrát se provinile omlouvám za svoji "ingliš" a "sorry I don´t understand" říkám častěji než "yes, hmm, ok" a nakonec z ničeho nic říkám "I think I need your book". Takže jsem svoje poslední peníze dnes neutratila za kafe, na který jsem plánovala jít, ale za knihu od cizince cyklisty, který mě nenechal dočíst Poslední aristokratku. Ale prostě tohle náhodný setkání - made my day! Kdybych měla nějaký bucket list, mohla bych si z něj odškrtnout hned několik položek dneska. Tak nějak jsem tušila, že zákon přitažlivosti funguje a fotkou v instastory jsem tomu chtěla jen nenápadně napomoct (co kdyby náhodou že) a on nakonec přijede úplně cizí chlap a zajímá se, co si to ňáká holka čte v parku na lavičce.


Jo a to, že odejdu z parku a přijde mi smska od kamarádky z mého hometown (tady je teda dnes cizích slov), že se za mnou staví v parku, když tam teda jsem, to fakt není náhoda už. Fakt zákon přitažlivosti, věřte mi ;)

Jo a doufám, že si Steve (cizinec cyklista) tenhle prodej knihy nezapomněl zaevidovat v EET. Účtenku jsem nedostala, zřejmě v batohu EET nevozí...

Tyjo já chci taky napsat knihu a vozit ji s sebou alespoň v českým vydání a na potkání o ní lidem vyprávět. V češtině, to dá rozum.

Jo a tento článek není sponzorovaný. Fakt ne. Jen jsem dostala vynucenou slevu (asi pro mé modrošedé oči a zářivý úsměv - ozve se teď někdo od Signal nebo Colgate? dochází mi zubní pasta) a dala Steveovi všechny peníze, co jsem zrovna měla u sebe, takže na tom chudák asi ještě prodělal. Fajn tak možná tu poznámku o EET smažu.

Škoda, že dlouhý články už v dnešní době nikdo nečte a já tohle píšu asi tak tři hodiny. Příště budu stručnější ;)

Hezký večer/ráno/dopoledne/odpoledne/den :)

N.



Megaknihy.cz: Okamžiky štěstí

12. března 2017 v 15:01 |  Očima blogerky
Krásné odpoledne přeji :)

Po nějaké době jsem se rozhodla napsat něco málo o knížce, kterou jsem právě dočetla. Okamžiky štěstí od Patrika Hartla mě zaujaly doslova na první pohled u mojí kamarádky a jak to tak mám, tak jsem tuhle knihu taky musela mít. Poslední dobou docela řeším to, že knihy nemám moc kam dávat a celkem se mi kupí i nepřečtené knihy, což me hrozně štve, ale to byl odbočila od tématu. Věřím, že v tom nejsem sama ;)


Okamžiky štěstí jsou první knihou od tohoto autora, co jsem přečetla. Možná by bylo rozumnější přečíst i předchozí knihy, ale jak jsem psala výše, není to asi v mých silách a na Okamžiky štěstí jsem se hrozně těšila. Překvapilo mě jak autor celý příběh vypravuje stroze a tak na pouhých 250 stranách prolétnete několik let života Veroniky a Jáchyma. I přes to jak stroze jsou příběhy vyprávěny, tak je kniha velmi srozumitelná, čtivá a zajímavá a jednoduše řečeno - je to zase jednou kniha, která mě dostala. A nejen mě - v práci jsme si ji s kolegyněmi moc oblíbily a bylo zábavné rozebírat tyhle dva životní příběhy.

Knihu můžete začít číst z pohledu ženy - Veroniky a nebo z pohledu jejího bratra Jáchyma. Bylo to pro mě velké dilema, ale nakonec jsem se rozhodla začít Veroničinou verzí. První strany začínají sledem ne zrovna veselých událostí - těhotenství mladé Veroniky, autonehoda rodičů a nevěra, jsou základními tématy příběhu, od kterých se vše odvíjí. Vzhledem k tomu, že jsem docela emocionálně založená, tak jsem ze životního příběhu Veroniky byla tak nešťastná jako už nějakou dobu u žádné jiné knížky (pamatujete na recenzi Příběh Edgara Sawtella? tak takhle podobně jsem se zase cítila u této knihy). Po každém odložení této knihy jsem pak musela přemýšlet o tom, co je to vlastně štěstí. To slovo pro mě znamená tolik, ale nedokážu ho popsat. Je to slovo, které ve mně vyvolává sevření hrudníku, úsměv na tváři, takové to pohlazení na duši a "stažení" srdce, které mě příjemně znervózňuje. Štěstí dokáže zamíchat mými pocity jako jen tak něco ne. V životě se děje neustále tolik věcí, se kterými se musíme vypořádat a pokud zrovna něco není jen růžové, je dobré si připomenout, že se zase všechno v dobré obrátí. Někdy si musíme projít událostmi, které nás srazí na kolena a díky tomu se stáváme silnější a naučíme se užívat si a vážit šťastných okamžiků a třeba se i dívat na svět jinýma očima, i když nám není zrovna hej. Nejsem každý den úsměvavá, šťastná, hovorná, milá, ale jsem i protivná a bez nálady, ale jsem přeci jen člověk. A naštěstí tyhle "špatný" stavy mívám jen krátce, protože nechci prožívat svůj život v trápení, ale chci žít a užít si tenhle život. Možná jsou teď tyhle věty mimo, ale po nějaký době jsem měla potřebu něco takového ze sebe skrz klávesnici dostat a třeba tohle je jeden z okamžiků, který mě dělá šťastnou. To, že píšu. Že píšu už tolik let internetové blogy a pořád je to něco co mě baví a naplňuje. A i když se s časem frekvence toho, co píšu snižuje, pořád se k psaní ráda vracím a je to pro mě forma uvolnění, kdy vypnu mozek, přestávám vnímat čas a prostě jen píšu.

Příběh Veroniky je plný smutných i veselých okamžiků, ve kterých se najde kterákoliv žena a Veronika vám určitě bude sympatická stejně jako její brácha Jáchym. Jak jsem psala, že jsem měla dilema, kterým vyprávěním mám začít jako prvním, tak jsem asi ráda, že jsem zvolila jako první Veroniku. Veroničin příběh zahrnuje kratší časové období a oba příběhy mají šťastný konec. Ten Jáchymův závěr mě překvapil a teď bych hrozně ráda napsala čím, ale to vám nemůžu udělat ;)

Pokud jste si tenhle článek přečetli, zkuste se zamyslet nad tím, co jsou pro vás okamžiky štěstí? Vybavujete si je? Dokážete popsat, co pro vás štěstí znamená? Ať už je pro někoho třeba nová kabelka nebo jen to, že venku svítí slunce, podělte se o to klidně se mnou v komentářích, ráda si přečtu vaše názory :)


Jo a Okamžiky štěstí si přečtěte! Dávám jim 5 hvězdiček z 5ti ;) Neztratíte u nich tolik času, protože jsou čtivé i pro ty, co třeba tolik nečtou a skrz dvě osoby se podíváte na jeden životní příběh. Tahle kniha v mé knihovně rozhodně bude mít své místo a děkuji za ni mému oblíbenému internetovému obchodu Megaknihy.cz :) Až se mi tedy zase někdy vrátí, protože ji chce číst opravdu každý z mého okolí. A pokud jste četly (čtete) Okamžiky štěstí, napište mi, jakou postavou jste začaly číst, jsem zvědavá :)
N.

Moje Mana

17. února 2017 v 6:06 |  Očima blogerky
Krásné páteční ráno :)

Dneska jsem se rozhodla přivstat si, abych se s vámi podělila o svoji zkušenost s Manou - alternativou k běžnému jídlu. Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem Manu objevila na internetu a nechala mě celkem chladnou. Možná i proto, že to bylo v době, kdy jsem bydlela u rodičů a nemusela jsem denně přemýšlet nad tím co budu jíst, protože doma vždycky jídlo bylo. Bohužel nejsem ta, kterou by vaření nějak extra zvlášť bavilo a dokonce nejsem ani ta, která vařit umí a tak se snažím trávit v kuchyni co nejméně času.

Začátkem roku jsem začala přemýšlet, jak to udělat, abych nemusela tolik vařit (chápejte být v kuchyni 2-3x do týdne je na mě moc) a přitom nemusela chodit na jídlo do restaurací (o fastfoodech ani nemluvím). Mám přeci jen trochu ráda kontrolu nad tím co jím. Všelijaká jídla v krabičkách mi přišla nesmyslně drahá a co si budem povídat, jsem i docela mlsná.

Z ničeho nic jsem si vzpomněla na Manu! Začala jsem googlit informace, zkoukla jsem dostupné recenze na youtube a zjistila jsem, že tenhle způsob stravování vyhovuje i pánské populaci, takže proč bych to nezkusila i já, že jo :) A tak mi asi před dvěma týdny přišla moje první Mana.

Jedná se o novinku Mana drink a prostě jednoduší už tohle být fakt nemůže. Stačí vzít, protřepat, rozdělat a vypít - jako wow!! Moje lennost je zase o nějaký ten level výš, ale proč mi vlastně tahle strava vyhovuje? Klepete si na čelo proč tohle dobrovolně piju? Ok pojďme se na to podívat proč Manu piju.

  • Manu piji převážně k večeři
  • po cvičení mi přijde jako vhodné a vyvážené jídlo a protože cvičím většinou před večeří, tak po cvičení je fajn sníst něco výživného a díky tomu, že Mana obsahuje vyvážený poměr všech potřebných látek, které naše tělo potřebuje, ji piju ráda
  • občas Manu snídám, protože mi přijde jako nejpřírozenější pít ji v ranních hodinách, ale jak jsem psala výše, hlavním důvodem k užívání Many je u mě nahrazení hlavního jídla/večeře
  • a poslední důvod vám možná přijde divný, ale hrozně nerada jím sama a pokud trávím víkend v Pardubicích, tak je pro mě za trest obědvat o samotě u stolu, takže oběd ve formě Many ve mně nevyvolává tolik smutku - zní to dost divně co? :D ale fakt to tak mám :(

Určitě Vás napadá i otázka jak Mana chutná? Momentálně je na trhu již třetí verze, která dle mého chutná jako lehce nasládlé hustší mléko, trochu z ní cítím i ovesné vločky. Lze si nápoj vylepšit např. o rozmixované ovoce, ale nezkoušela jsem. Vždy před konzumací ji dám vychladit, protože při pokojové teplotě mi nechutná tolik jako vychlazená :)

Abych Manu jenom nevychvalovala, zmíním i jedno mínus a to je množství mnou vyzkoušeného Mana drinku. Jím běžně asi trochu více a pouze k snídani nebo obědu mi samotný drink nestačil, takže ke snídani jsem zvyklá snídat i kousek nějakého ovoce. Proto možná lepší do začátku pořídit si Manu v prášku, kde si velikost porce určíte sami a i já bych ji ráda ještě vyzkoušela :)


Tak jo, takhle to je ode mě nejspíš vše, pokud by Vás něco napadlo, napište mi do komentářů nebo mrkněte na stránky Moje Mana :)

Mějte se hezky, ahoj
N.




Kam dál