Běhám, běháš, běháme

Středa v 20:41 |  Očima blogerky
Asi před měsícem při jednom z mých 5ti km běhů jsem přemýšlela nad tématem článku. U běhání toho totiž vymyslím nejvíc, jinak mám hlavu plnou myšlenek a nevím, na co myslet dřív. A dostala sem neskutečnou chuť sepsat si tady na blogu několik poznámek k běhání. U dalšího běhu jsem si celý článek krásně promyslela, vyladila ve své hlavě do detailů a zbývalo jen hodit myšlenky do textového pole, přidat pár fotek a ohlala článek by byl na světě. Jako vždycky nic nejde jednoduše, samo a rychle a k sepsání článku se dostávám až teď, kdy se mi má ucelená představa už dávno vykouřila z hlavy a tak to zase bude tak jako vždycky - chaotické a neuspořádané ;)


Tenhle článek nechci věnovat běžcům, ani těm, co chtějí začít běhat (dobře tak těm možná trošku ano), ale spíš ho píšu pro sebe, abych až si ho zase někdy po sobě přečtu našla ty strašné hrubky, co dělám načerpala inspiraci, motivaci a důvody proč to vlastně dělám :)

Já běh fakt miluju. Je to jediný sport, který dělám dlouhodobě (myslím si, že po roce a půl tohle u sebe fakt tvrdit můžu, protože už se znám a vím jak to se mnou je). A i když mám někdy krizi, že se mi nechce nebo mě běh nebaví, tak po každé zase objevím ten úžasný pocit z běhání, který mám a za ten mi to fakt stojí.

Začátky
Začátky stály za prd. Bylo to strašný. Během dvou let jsem začínala tolikrát. Respektive jednou - dvakrát jsem "vyběhla" na 10 minut, kdy jsem div nepadla na infarkt. Nešlo to. Styděla jsem se. To, že jsem se styděla to bylo možná to nejhorší na tom. A bohužel i do teď si připadám jako nafouklé funící červené rajče, když běžím. Můj obličej prostě hrozně rychle zrudne a trvá mu než zase vybledne. Ale zvykám si.

Když jsem po několika neúspěšných pokusech zjistila, že to sama fakt nedávám, rozhodla jsem se ukecat kolegyni z práce, aby začala běhat se mnou. Bylo to to nejlepší rozhodnutí v našem životě, sice první běh dopadnul katastrofálně, ale důležité bylo, že jsme to nevzdaly a vyběhly jsme znovu a znovu a pak zase :) A do teď na ty naše začátky hrozně rády vzpomínáme a smějeme se tomu. Daly jsme si tenkrát cíl - uběhnout 5km na Run In Colors.

Proč běhat
Můžete běhat kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv. A nic to nestojí. To jsou takové obecné odpovědi na tuhle otázku. Tu vlastní odpověď si každý musí najít sám. Pro mě běh znamená relax, uvolnění myšlenek, pocit štěstí, útěk z chaosu a odpočinek v přírodě, i když běhám ve městě, vybírám si klidné lokality.

Motivace
Tahle metoda dávání si nějakého cíle v podobě závodu na mě fakt funguje. Motivuje mě to jít 2 - 4x týdně běhat a trénovat pravidelně. Když mám pak období tzv. bez cíle, nemám zase potřebu se upínat k nějakému cíli a ten běh je zase trochu jiný, možná více uvolněnější. Vyhovuje mi dá se říct obojí.

Nedávno jsem si vyzkoušila běh se skupinou nadšenců. Našla jsem si na facebooku skupinu běžců, přidala se do události a překonala stud a šla jsem běhat s naprosto různými lidmi a různého věku. A víte co? Bylo to super a měla jsem to udělat už dávno. Proto pokud pocítíte, že se tím během začínáte trochu trápit, přidejte se k někomu kdo běhá líp, ale zároveň bude ochotný se přizpůsobit vašemu tempu (já třeba v tomhle ohledu nejsem úplně nejlepší a málokdo se mnou chce jít běhat, ale plně to chápu). Jsem zvyklá běhat hodně sama, s hudbou v uších a svýma myšlenkama v hlavě, proto to pro mě bylo úplně něco jiného, vyběhnout s někým koho vůbec neznám a udržovat s ním konverazaci po téměř celou dobu běhu.

Jak to mám s běháním teď, čeho chci dosáhnout a na co se chystám
Půlmaraton, Noční Kuks a Zrozeni k běhu. Těhle pár slov mám v hlavě poslední měsíc a díky nim píšu tenhle článek.

Jak jsem se zmínila na začátku, bude to trochu neuspořádané a taky nelogické, protože nevím, jak se vyjádřit. Jsem ve fázi, kdy (všichni velcí sportovci se teď prosím nebudou smát) běh/závod na 5km pro mě není výzva. Oká po tom, co jsem téměř celou zimu neběhala, tak jarních 5km je trochu výzva, ale tu lehce pokořím. Teď v létě už jsem docela pěkně rozběhaná, tak by bylo fajn zkusit nějakou delší trasu. Logicky by Vás napadlo - tak 10km to by šlo ne? Není to žádný velký cíl, nic nereálného pro někoho jako jsem já... a do toho vám známá řekne "tak s náma půjdeš zkusit půlmaraton ne?". Jak kdyby mi přečetla myšlenky a řekla je nahlas. Půlmaraton to už je sakra dálka a zatím jsem o tom uvažovala jen ve své hlavě, říct nahlas jsem se to bála. Po té, co jsem to řekla nahlas, se bojím ještě víc, protože už lidi počítají s tím, že fakt půjdu a tak nevím, jak se rozhodnout. Je den, kdy se cítím lehká jako pták a pak druhý den běžím z těžka jako medvěd a nedokážu se přemluvit na delší trasu. Proto potřebuji ze sebe dostat tohle pro mě těžké rozhodnutí alespoň tím, že ho přenesu sem na blog. Nechci pocítit zklamání ze sebe v případě, že se rozhodnu na půlmaraton nejít, protože půjdu tehdy až když se na něj budu cítit připravená. Možná to nebude letos v říjnu nebo ani za rok na jaře, možná to bude ještě dýl a třeba taky nikdy, ale to jediný co chci, aby se stalo je to, že ztratím tu radost, kterou mi běh přináší a to, že na sebe budu tlačit a nutit se do půlmaratonu, by mi tenhle krásný sport mohlo zošklivit. Já totiž běhám pro radost - a to je to, co si vždy snažím uvědomit. Já nemusím, já totiž jen chci běhat.

Proto jdu na konci července na další 5ti km závod na Kuksu, který se poběží večer. V čem tentokrát vidím tu výzvu? V tom, že to je noční běh a také běh v terénu, na který nejsem zvyklá. A samozřejmě chci podat zase o něco lepší výkon než na posledním závodě.

Zrozeni k běhu - Ch. McDougal. Když jsem začala běhat, nic jsem o běhu nevěděla. Zřejmě o něm nevím do teď nic. Nepřišlo mi důležité zjišťovat si informace o tom, jak běhat, protože mi běh přijde přirozený stejně jako chůze a chodit všichni přece taky umíme. Při přemýšlení o půlmaratonu jsem začala koukat na youtube na videa o běhání a chtěla jsem si přečíst knihu, která mě nakopne a posune o něco blíže k cíli. Knihkupectví Megaknihy.cz mi tedy poskytlo další knihu a tou je Zrozeni k běhu. Měla jsem od knihy velké očekávání. Zadní strana obálky hlásí, že se jedná o nejlepší knihu o běhání, jak je příběh inspirativní a řadí tuhle knihu ke klasikám. No pojďme se na to podívat tedy mýma očima.


Asi mě zastřelíte za to, co teď napíšu, ale začátek knihy nebyl špatný, líbil se mi, ale teď po měsíci už absolutně nevím o čem byl :D Řeknu-li to hodně stroze, tak vypravěče příběhu, běžce boleli nohy z běhání a začal pátrat po tom proč tomu tak je. Tím se autor dostal k zapomenutému národu žíjícího v Americe, k jeho dlouholeté historii. V této části jsem se u čtení hodně nudila a přemáhala jsem se s každou další stranou a kapitolou číst dál. Z ničeho nic se autor posunul v čase do minulého století, kde kniha byla opět zajímavější a velmi mě bavila kapitola o Zátopkovi :) Za tu fakt tleskám a já se zase na nějakou chvíli začetla. Nicméně po nějaké době jsem se pročetla až k pravěku a ta kapitola ne a ne skončit... Za isnpirující a rozhodně, co mi nasadilo tzv. brouka do hlavy, je kapitola o "vhodné obuvi" a nejen současném marketingu. Nerada bych v tomto ohledu někoho ovlivňovala, ale kapitola 25 stojí za přečtení/zvážení ;)


K téhle knize bohužel tedy nemám úplně kladné hodnocení, i když je plná zajímavých informací, ale zase jsem se zde jednou vyřádila s vyznačováním textu a některými úryvky z této knihy bych ráda tento článek ukončila :) Pokud jste tento článek přečetli a rozhodnete se mi nechat pod ním komentář, budu ráda, primárně však nejvíc tyto řádky patří mně samotné a mému vnitřnímu rozpolcenému já, na které se snažím také pracovat :)

Mějte se krásně a pokud běháte, běhejte s láskou <3

N.
 

Na skok do Milána

13. června 2017 v 20:44 |  Blogerka na výletě
Třikrát hurá, je tady léto, moje nejoblíbenější období roku :) A asi jako většina lidí mám léto spojené s cestováním, ale jako mnoho jedinců začínám podléhat trendu cestování i mimo letní sezónu, což se občas vzhledem až k nesnesitelnému horku ukazuje jako mnohem lepší varianta. Mám celkem štěstí na extrémy. Minulý rok jsem si z Berlína a Budapešti přivezla slušnou rýmu a horečky, po tomhle výletě do Milána zase málem úpal.

Dnes budu asi velmi stručná a nechám Vás jen nahlédnout do mého cestovatelského fotoalba - to mi připomíná, že už od minulého roku si chci dát udělat fotky z našich cest a stále na to ještě nedošlo - máte to taky tak? :( Tak snad třeba po letošní dovolené...


Náramky Deltimo

8. května 2017 v 11:08 |  Očima blogerky
Krásný den moji milí :)

jak už je u mě zvykem, dostávám se po delší době k napsání článku. Opravdu obdivuji ty, kteří zvládají publikovat články pravidelně, ale v mých časových možnostech toto není možné a z mého velkého koníčku blogování/psaní se stává něco na co mám jen opravdu málo času. Navíc jsem z těch, co sedí u počítače každý den v práci a doma už k počítači běžně po práci nesedám a to proto, aby si odpočinuly moje oči, ale i celé tělo. Každopádně vždycky se najde něco o čem moc ráda napíšu a podělím se s Vámi o to. Dneska bych se ráda podělila o zkušenost s náramky Deltimo.

Deltimo náramky jsou tolik moje oblíbené náramky z korálků. Korálkové náramky jsem si za poslední asi rok a půl hodně oblíbila a je to i tím, že se můj styl oblékání v celku změnil. Hodně si korálkové náramky vozím jako suvenýry z dovolené a připomínám si tím tolik vzácné chvilky volna :)

Ale abych se dostala k tomu hlavnímu a to jaké náramky se ukrývají v těchto krabičkách. Kdo chce bude číst dál.


Na stránkách Deltimo.com jsem si vybrala rovnou tři náramky. Každý přišel zabalený v krabičce, navlečený na polštářku, takže pokud kupujete jako dárek, máte tuhle část s balením dárku vyřešenou. Krabičky jsou pevné a působí na mě příjemným dojmem a obdržet takto zabalený náramek, tak to na mě udělá vážně dobrý dojem.


Náramky jsem volila tak, aby barevně co nejlépe zapadaly do mého běžného stylu oblékání. Modrá barva je pro mě taková druhá černá. Nosím často džíny a tak není nic jednodušího než sladit modrý náramek a modrý džíny, nic složitého, nic do očí bijícího a vypadá to dobře :) Bílý/průhledný korálkový náramek s dominantní zlatou korunkou je hned můj druhý favorit díky korunce. Tenhle se bude hodit snad úplně ke všemu a fakt se mi hodně líbí jeho jednoduchost. Hnědý náramek s buddhou jsem si vybrala z toho důvodu, že žádný podobný nevlastním a jako jediný si ho neumím moc představit k čemu ho budu nosit - trochu paradoxní, že? Přijde mi jednoduchý, ale rozhodně hodně zajímavý a buddha náramky mají rozhodně něco do sebe. Působí na mě hodně exoticky, cítím z něj hřejivé letní paprsky a při psaní tohodle článku se mi vybavuje společně s letními kraťásky, jednoduchým tílkem a sandálkami někde na louce, parku při pikniku :) Nemůzu se dočkat léta a hnědou barvu mám v létě mnohem raději než černou, je snad jasné proč, nebpůsobí tak "tvrdě" ;)


Co mi přijde super je to, že náramky jsou unisex a super mi přijdou pro páry. V nabídce jsou náramky s motivem fitness, sparťanské nebo gladiátorské náramky, které se určitě budou líbit i druhé polovičce. A nebo pokud nemáte partnera a cvičit chodíte s kamarádkou, tak kamarádku určitě taky potěší.


Jen při psaní tohoto článku jsem si zvládla vybrat další náramky a některé se zalíbily i mé mamce, takže já se k náramkům Deltimo jistě ještě vrátím. Jak se líbí Vám tyhle náramky? Nosíte je nebo jste jim nepřišly na chuť? Dejte mi vědět, co na ně říkáte a jestli nějaký ten náramek už vlastníte :)

Užijte si hezký sváteční den a věřím, že se brzy uvidíme u dalšího článku s jedním mým oblíbeným tématem, o které zde píšu často :)

N.
 


"Du jů spík ingliš?" - Samozřejmě, že ne!

26. března 2017 v 21:14 |  Kecy v kleci
Ty nejlepší články píše sám život, to dá rozum přeci a dnes je ten den, kdy mám zase co blogovému světu říct. Připravte se, tohle bude trošku delší.

Ze změny času je každý nervní, už týden slýchám, že to zas bude děs než si všichni zvyknem a blablabla. Z toho fakt na nervy já nejsem. Víte co je problém? Srovnat si čas na všech hodinkách, hodinách. Ještěže alespoň ty chytrý telefony to dávaj sami. Každý ráno po změně času jsem tak zmatená, že nevim která bije. A to doslova. Takže poté co jsem se ujistila, že jsem si fakt žádný hodinky včera večer nepřeřídila, že jediný správný čas ukazuje můj mobil a že v kuchyni se nám zastavil čas už asi tak před týdnem v půl 7 (6:30 nebo 18:30 - kdoví?) jsem vyrazila běhat. Ano, hurá, sláva, už zase běhám a za týden běžíme první okruh a moje fyzička je fakt hodně špatná. Ale víte co, já to dám, copak by ne ;)

Neděle je zřejmě od slova nicnedělání, ale víte, že prádlo se samo nevypere a nepověsí, oběd neuvaří, nádobí neumyje a tak dále, takže mojí prioritou bylo dnes všechno sfouknout co nejdřív a vyrazit s knížkou do parku.


Za ty roky jsou ty moje historky se změnou času už asi celkem trapný, ale po každý se něco přihodí. A tak díky této fotce jsem si ty hodinky přeřídila a nepřišla pozdě za kamarádkou. Fakt mi celkem totiž vrtalo hlavou, že jsem to prádlo, nádobí a úklid sfoukla tak rychle...


Poslední aristokratka mě baví, protože jak už asi předpokládáte, je to čtivé, má to spád a je to vtipný a to je záruka toho, že se mi kniha bude líbit. Zbývalo mi dočíst pár desítek stran a byla sem odhodlaná sedět v parku tak dlouho dokud to nedočtu. Nebo alespoń do té doby než půjdu za kamarádkou.

Svůj instagram jsem dnes slušně zásobovala fotkami a do instastory sem postla fotku s tím, že když by mě někdo hledal tak ať mě přijde navštívit do parku. Věděla jsem, že nikdo z mých známých nepřijde, protože buď jsou v práci/nejsou v Pardubicích/nemají v plánu jít dnes do parku/cokoliv jinýho a tak jsem byla ráda, že si můžu v klidu číst a užívat si krásného počasí o samotě. Tenhle můj plán narušil cyklista cizinec, který se začal vyptávat na park a tak jsem jen stručně odpověděla a chtěla si číst dál. Cizinec cyklista to zřejmě vůbec nepochopil, slezl z kola a začal se vyptávat, co to čtu a už už seděl na lavičce vedle mě a sundával si batoh. Říkám si "ježiši co chceš?! já se s cizíma lidma nebavím, jdi pryč"... sakra teď zním jako asociál, ale moje angličtina je fakt špatná a už několik let jsem anglicky nemluvila a tak jsem z té konverzace byla fakt nervní a chtěla jsem, aby to, co nejdřív skončilo. No to nedopadlo, seděli jsme tam spolu dobrou půl hodinu a povídali si o životě a o jeho knize, kterou napsal. Jako to fakt lidi jedou na výlet na kole z Hradce do Pardubic a v batohu si vezou svoji knihou ve dvou jazycích?! :D A tak s díky odmítám, knih na mě doma čeká hafo. Bavíme se dál, několikrát se provinile omlouvám za svoji "ingliš" a "sorry I don´t understand" říkám častěji než "yes, hmm, ok" a nakonec z ničeho nic říkám "I think I need your book". Takže jsem svoje poslední peníze dnes neutratila za kafe, na který jsem plánovala jít, ale za knihu od cizince cyklisty, který mě nenechal dočíst Poslední aristokratku. Ale prostě tohle náhodný setkání - made my day! Kdybych měla nějaký bucket list, mohla bych si z něj odškrtnout hned několik položek dneska. Tak nějak jsem tušila, že zákon přitažlivosti funguje a fotkou v instastory jsem tomu chtěla jen nenápadně napomoct (co kdyby náhodou že) a on nakonec přijede úplně cizí chlap a zajímá se, co si to ňáká holka čte v parku na lavičce.


Jo a to, že odejdu z parku a přijde mi smska od kamarádky z mého hometown (tady je teda dnes cizích slov), že se za mnou staví v parku, když tam teda jsem, to fakt není náhoda už. Fakt zákon přitažlivosti, věřte mi ;)

Jo a doufám, že si Steve (cizinec cyklista) tenhle prodej knihy nezapomněl zaevidovat v EET. Účtenku jsem nedostala, zřejmě v batohu EET nevozí...

Tyjo já chci taky napsat knihu a vozit ji s sebou alespoň v českým vydání a na potkání o ní lidem vyprávět. V češtině, to dá rozum.

Jo a tento článek není sponzorovaný. Fakt ne. Jen jsem dostala vynucenou slevu (asi pro mé modrošedé oči a zářivý úsměv - ozve se teď někdo od Signal nebo Colgate? dochází mi zubní pasta) a dala Steveovi všechny peníze, co jsem zrovna měla u sebe, takže na tom chudák asi ještě prodělal. Fajn tak možná tu poznámku o EET smažu.

Škoda, že dlouhý články už v dnešní době nikdo nečte a já tohle píšu asi tak tři hodiny. Příště budu stručnější ;)

Hezký večer/ráno/dopoledne/odpoledne/den :)

N.



Megaknihy.cz: Okamžiky štěstí

12. března 2017 v 15:01 |  Očima blogerky
Krásné odpoledne přeji :)

Po nějaké době jsem se rozhodla napsat něco málo o knížce, kterou jsem právě dočetla. Okamžiky štěstí od Patrika Hartla mě zaujaly doslova na první pohled u mojí kamarádky a jak to tak mám, tak jsem tuhle knihu taky musela mít. Poslední dobou docela řeším to, že knihy nemám moc kam dávat a celkem se mi kupí i nepřečtené knihy, což me hrozně štve, ale to byl odbočila od tématu. Věřím, že v tom nejsem sama ;)


Okamžiky štěstí jsou první knihou od tohoto autora, co jsem přečetla. Možná by bylo rozumnější přečíst i předchozí knihy, ale jak jsem psala výše, není to asi v mých silách a na Okamžiky štěstí jsem se hrozně těšila. Překvapilo mě jak autor celý příběh vypravuje stroze a tak na pouhých 250 stranách prolétnete několik let života Veroniky a Jáchyma. I přes to jak stroze jsou příběhy vyprávěny, tak je kniha velmi srozumitelná, čtivá a zajímavá a jednoduše řečeno - je to zase jednou kniha, která mě dostala. A nejen mě - v práci jsme si ji s kolegyněmi moc oblíbily a bylo zábavné rozebírat tyhle dva životní příběhy.

Knihu můžete začít číst z pohledu ženy - Veroniky a nebo z pohledu jejího bratra Jáchyma. Bylo to pro mě velké dilema, ale nakonec jsem se rozhodla začít Veroničinou verzí. První strany začínají sledem ne zrovna veselých událostí - těhotenství mladé Veroniky, autonehoda rodičů a nevěra, jsou základními tématy příběhu, od kterých se vše odvíjí. Vzhledem k tomu, že jsem docela emocionálně založená, tak jsem ze životního příběhu Veroniky byla tak nešťastná jako už nějakou dobu u žádné jiné knížky (pamatujete na recenzi Příběh Edgara Sawtella? tak takhle podobně jsem se zase cítila u této knihy). Po každém odložení této knihy jsem pak musela přemýšlet o tom, co je to vlastně štěstí. To slovo pro mě znamená tolik, ale nedokážu ho popsat. Je to slovo, které ve mně vyvolává sevření hrudníku, úsměv na tváři, takové to pohlazení na duši a "stažení" srdce, které mě příjemně znervózňuje. Štěstí dokáže zamíchat mými pocity jako jen tak něco ne. V životě se děje neustále tolik věcí, se kterými se musíme vypořádat a pokud zrovna něco není jen růžové, je dobré si připomenout, že se zase všechno v dobré obrátí. Někdy si musíme projít událostmi, které nás srazí na kolena a díky tomu se stáváme silnější a naučíme se užívat si a vážit šťastných okamžiků a třeba se i dívat na svět jinýma očima, i když nám není zrovna hej. Nejsem každý den úsměvavá, šťastná, hovorná, milá, ale jsem i protivná a bez nálady, ale jsem přeci jen člověk. A naštěstí tyhle "špatný" stavy mívám jen krátce, protože nechci prožívat svůj život v trápení, ale chci žít a užít si tenhle život. Možná jsou teď tyhle věty mimo, ale po nějaký době jsem měla potřebu něco takového ze sebe skrz klávesnici dostat a třeba tohle je jeden z okamžiků, který mě dělá šťastnou. To, že píšu. Že píšu už tolik let internetové blogy a pořád je to něco co mě baví a naplňuje. A i když se s časem frekvence toho, co píšu snižuje, pořád se k psaní ráda vracím a je to pro mě forma uvolnění, kdy vypnu mozek, přestávám vnímat čas a prostě jen píšu.

Příběh Veroniky je plný smutných i veselých okamžiků, ve kterých se najde kterákoliv žena a Veronika vám určitě bude sympatická stejně jako její brácha Jáchym. Jak jsem psala, že jsem měla dilema, kterým vyprávěním mám začít jako prvním, tak jsem asi ráda, že jsem zvolila jako první Veroniku. Veroničin příběh zahrnuje kratší časové období a oba příběhy mají šťastný konec. Ten Jáchymův závěr mě překvapil a teď bych hrozně ráda napsala čím, ale to vám nemůžu udělat ;)

Pokud jste si tenhle článek přečetli, zkuste se zamyslet nad tím, co jsou pro vás okamžiky štěstí? Vybavujete si je? Dokážete popsat, co pro vás štěstí znamená? Ať už je pro někoho třeba nová kabelka nebo jen to, že venku svítí slunce, podělte se o to klidně se mnou v komentářích, ráda si přečtu vaše názory :)


Jo a Okamžiky štěstí si přečtěte! Dávám jim 5 hvězdiček z 5ti ;) Neztratíte u nich tolik času, protože jsou čtivé i pro ty, co třeba tolik nečtou a skrz dvě osoby se podíváte na jeden životní příběh. Tahle kniha v mé knihovně rozhodně bude mít své místo a děkuji za ni mému oblíbenému internetovému obchodu Megaknihy.cz :) Až se mi tedy zase někdy vrátí, protože ji chce číst opravdu každý z mého okolí. A pokud jste četly (čtete) Okamžiky štěstí, napište mi, jakou postavou jste začaly číst, jsem zvědavá :)
N.

Moje Mana

17. února 2017 v 6:06 |  Očima blogerky
Krásné páteční ráno :)

Dneska jsem se rozhodla přivstat si, abych se s vámi podělila o svoji zkušenost s Manou - alternativou k běžnému jídlu. Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem Manu objevila na internetu a nechala mě celkem chladnou. Možná i proto, že to bylo v době, kdy jsem bydlela u rodičů a nemusela jsem denně přemýšlet nad tím co budu jíst, protože doma vždycky jídlo bylo. Bohužel nejsem ta, kterou by vaření nějak extra zvlášť bavilo a dokonce nejsem ani ta, která vařit umí a tak se snažím trávit v kuchyni co nejméně času.

Začátkem roku jsem začala přemýšlet, jak to udělat, abych nemusela tolik vařit (chápejte být v kuchyni 2-3x do týdne je na mě moc) a přitom nemusela chodit na jídlo do restaurací (o fastfoodech ani nemluvím). Mám přeci jen trochu ráda kontrolu nad tím co jím. Všelijaká jídla v krabičkách mi přišla nesmyslně drahá a co si budem povídat, jsem i docela mlsná.

Z ničeho nic jsem si vzpomněla na Manu! Začala jsem googlit informace, zkoukla jsem dostupné recenze na youtube a zjistila jsem, že tenhle způsob stravování vyhovuje i pánské populaci, takže proč bych to nezkusila i já, že jo :) A tak mi asi před dvěma týdny přišla moje první Mana.

Jedná se o novinku Mana drink a prostě jednoduší už tohle být fakt nemůže. Stačí vzít, protřepat, rozdělat a vypít - jako wow!! Moje lennost je zase o nějaký ten level výš, ale proč mi vlastně tahle strava vyhovuje? Klepete si na čelo proč tohle dobrovolně piju? Ok pojďme se na to podívat proč Manu piju.

  • Manu piji převážně k večeři
  • po cvičení mi přijde jako vhodné a vyvážené jídlo a protože cvičím většinou před večeří, tak po cvičení je fajn sníst něco výživného a díky tomu, že Mana obsahuje vyvážený poměr všech potřebných látek, které naše tělo potřebuje, ji piju ráda
  • občas Manu snídám, protože mi přijde jako nejpřírozenější pít ji v ranních hodinách, ale jak jsem psala výše, hlavním důvodem k užívání Many je u mě nahrazení hlavního jídla/večeře
  • a poslední důvod vám možná přijde divný, ale hrozně nerada jím sama a pokud trávím víkend v Pardubicích, tak je pro mě za trest obědvat o samotě u stolu, takže oběd ve formě Many ve mně nevyvolává tolik smutku - zní to dost divně co? :D ale fakt to tak mám :(

Určitě Vás napadá i otázka jak Mana chutná? Momentálně je na trhu již třetí verze, která dle mého chutná jako lehce nasládlé hustší mléko, trochu z ní cítím i ovesné vločky. Lze si nápoj vylepšit např. o rozmixované ovoce, ale nezkoušela jsem. Vždy před konzumací ji dám vychladit, protože při pokojové teplotě mi nechutná tolik jako vychlazená :)

Abych Manu jenom nevychvalovala, zmíním i jedno mínus a to je množství mnou vyzkoušeného Mana drinku. Jím běžně asi trochu více a pouze k snídani nebo obědu mi samotný drink nestačil, takže ke snídani jsem zvyklá snídat i kousek nějakého ovoce. Proto možná lepší do začátku pořídit si Manu v prášku, kde si velikost porce určíte sami a i já bych ji ráda ještě vyzkoušela :)


Tak jo, takhle to je ode mě nejspíš vše, pokud by Vás něco napadlo, napište mi do komentářů nebo mrkněte na stránky Moje Mana :)

Mějte se hezky, ahoj
N.




Jak dny plynou VII

17. ledna 2017 v 16:57 |  Kecy v kleci
Čas od času mám chuť sdělit něco málo ze svého života a vzhledem k tomu, že v Pardubicích je zatím celou zimu ošklivě šedivo a tedy pro mě téměř nulová šance nafotit pěkné fotky, musím sáhnout do složky s fotkama z těch dní, které trávím doma s rodinou. A u nás je fakt krásná zima, takže to stojí za to vám něco málo ukázat :)


Jak ušetřit na nákupech na internetu

4. ledna 2017 v 19:00 |  Očima blogerky
Vítám Vás v Novém roce 2017 milé čtenářky :)

A začnu trochu netradičně, článek o tom co jsem dostala k Vánocům bude třeba příště. Dnes se podíváme na to jak ušetřit na internetových nákupech. Výprodeje odstartovaly hned po Vánocích, ale ještě je pořád dost času pořídit si to, co Vám Ježíšek zapomněl nadělit o Vánocích. Protože patřím k těm, co dají raději přednost nákupům na internetu než by se hrnuli do obchodních center, tak jsem objevila cashback portál Tipli.cz. Možná tyto stránky ještě neznáte, stejně jako já před pár dny, ale doporučuji Vám uložit si odkaz mezi oblíbené. A hned Vám řeknu proč :)


Protože Tipli dává největší odměny ze všech podobných portálů (a kdyby náhodou ne, tak výši odměny dorovnají na skvělém zákaznickém servise - tomu říkám prozákaznický přístup) a nasbírané odměny si můžete ihned převést na svůj účet. To považuji za super výhodu, nemuset čekat až se mi nastřádají nějaké peníze, takhle je můžu mít hned u sebe.


Vše je otázkou pár kliků, které Vám penízky budou šetřit. Takže začněte s registrací a nakupujte s cashbackem už dnes. Po té co se zaregistrujete, vyberete si ze seznamu obchodů, se kterými Tipli spolupracuje, kliknete na důležité tlačítko "Získat peníze z nákupu zpět", díky kterému se odměna zaregistruje. Dále už pokračujete obvyklým způsobem jakým jste zvyklý a odměna se do 2-3 pracovních dnů připíše na Váš Tipli účet, ze kterého si ji jednoduše přepošlete na svůj vlastní účet.

Já jsem ještě před Vánoci koukala po zápisníku s Malým princem a jsem ráda, že jsem s jeho nákupem počkala a pořídila si ho až teď ještě s cashbackem navíc :)


A co vy, znáte Tipli nebo je to pro Vás novinka? Mrkněte se na Tipli, doporučte je dále a získejte další super odměny, třeba 250Kč za doporučení své kamarádky. A to už je pěkná odměna za pár kliků ne? Hurá na další nákupy :)

N.



Vánoce

24. prosince 2016 v 14:02 |  Kecy v kleci
Pondělí 19.12.
Dobalím dárky a napíšu článek. Volá mi mamka s né zrovna veselou informací a já ztrácím veškerou náladu.

Úterý 20.12.
Přetrvává u mě pochmurná nálada a nemám chuť ani na blog. Věřím ale, že všechno dobře dopadne.

Středa 21.12.
Dávám si odpolední svařák s kamarádkou a slibuji si, že až večer dorazím domu - napíšu článek. V 18:30 přicházím na byt, jdu se vysprchovat, najíst a ve 20:15 padám do postele a usínám.

Čtvrtek 22.12.
Uklízím, čistím akvárko, balím si věci na svátky domů a večer si jdu číst, abych splnila svoje roční předsevzetí, že letos přečtu více knih než ten minulý. Článek napíšu...

Pátek 23.12.
Jako svobodná a bezdětná zůstávám v práci společně s paní, která už má zase nejblíž do důchodu (takže nejmladší a nejstarší to táhnou spolu, přeju si klidnou pracovní dobu, samozřejmě slíznu samý šílenosti). Natěšená sedám po práci do svý mini káry a frčím si to domu, kde už na mě čeká stromeček a nikdo! Beru svoje dárky a dávám je pod stromeček a večer trávím s našima koukáním na... na videa xD

Sobota 24.12.
Pokud to chci teda stihnout letos, musím napsat vánoční článek právě teď, protože později už to zase nedám. Na Vánoce se každý rok nesmírně těším. Na stromeček, na cukroví (na ty každoroční nervy, který s mamkou máme u pečení a zdobení), na zelňačku, na klobásu, na salát, na kapra, na dárečky. Ráda bych napsala i na pohádky, ale i když od rána u nás běží televize, nejsem schopná dokoukat jediný film celý.


Přeji Vám krásné Vánoce, užijte si je v klidu a ve zdraví s těmi, které máte rádi. Já jsem moc šťastná, že jsem konečně doma a jsme všichni pěkně pohromadě :)

Děkuji za Vaši přízeň a budu se těšit i v dalším roce!

S láskou
N.

Eurotrip: Budapešť - část 2.

29. listopadu 2016 v 19:20 |  Blogerka na výletě
A je tady pokračování 1.části z Berlína, dnes se vrátím do Budapešti :) Myslela jsem, že článek vydám mnohem dříve, ale tak nějak to dopadlo, že mám na to čas až teď, tak jdem na to.

Zatímco v Německu už jsem jednou byla /Drážďany/, tak v Maďarsku jsem měla premiéru. A musím říct, že se mi tam líbilo snad více než v Německu! Tak se na to pojďme podívat.

Nejvíce fotek mám z okolí budovy parlamentu, to je prostě skvost. Dále jsme navštívili Náměstí hrdinů. Po zaslouženém obědě a ubytování jsme dojeli metrem k Muzeu. Poblíž Muzea jsou největší termální lázně Budapěšti Széchenyi, kam jsme měli v plánu jít, ale bohužel bylo plno?! Navštívili jsme tedy nakonec o dost menší lázně Lukács. Bylo docela příjemné se prohřát v termální vodě, protože i když to z fotek nevypadá, byla strašná zima, studený vítr, brr. Večerní procházka městem nesměla chybět a večerní Budapešť mě dostala. Nádhera :)



Kam dál