Eurotrip: Budapešť - část 2.

29. listopadu 2016 v 19:20 |  Blogerka na výletě
A je tady pokračování 1.části z Berlína, dnes se vrátím do Budapešti :) Myslela jsem, že článek vydám mnohem dříve, ale tak nějak to dopadlo, že mám na to čas až teď, tak jdem na to.

Zatímco v Německu už jsem jednou byla /Drážďany/, tak v Maďarsku jsem měla premiéru. A musím říct, že se mi tam líbilo snad více než v Německu! Tak se na to pojďme podívat.

Nejvíce fotek mám z okolí budovy parlamentu, to je prostě skvost. Dále jsme navštívili Náměstí hrdinů. Po zaslouženém obědě a ubytování jsme dojeli metrem k Muzeu. Poblíž Muzea jsou největší termální lázně Budapěšti Széchenyi, kam jsme měli v plánu jít, ale bohužel bylo plno?! Navštívili jsme tedy nakonec o dost menší lázně Lukács. Bylo docela příjemné se prohřát v termální vodě, protože i když to z fotek nevypadá, byla strašná zima, studený vítr, brr. Večerní procházka městem nesměla chybět a večerní Budapešť mě dostala. Nádhera :)


 

Megaknihy.cz: Bábovky x Příběh Edgara Sawtella

15. listopadu 2016 v 20:56 |  Očima blogerky
Ahoj,

díky podzimu a tomu, že je venku brzy tma, se vracím více ke čtení a čtu teď jednu knihu za druhou, což je super, protože mám potom aspoň o čem psát. Čtení knih je tedy asi jedinou pozitivní věcí na mém podzimu a dnes přináším typy na dvě velmi rozdílné knihy, takže věřím, že alespoň jedna Vás zaujme ;)

Bábovky - R. Třeštíková
Instagram zaplavily fotky jednorožců a Bábovek. Mám pocit, že některé knihy se díky Instagramu stávají novou povinnou četbou, takže mě logicky zajímalo co na téhle knize všichni mají. Knihu mi zaslalo knihkupectví megaknihy.cz, které mám fakt ráda, protože zde najdu knihy snad úplně nejlevněji a zvyklo si tady nakupovat knihy i mé okolí, protože i s poštovným tady vyjdou knihy cenově nejpřijatelněji.
Musím říct, že už dlouho jsem nepřečetla žádnou knihu tak rychle jako Bábovky. Kapitoly jsou sice dlouhé, ale jednotlivé příběhy postav jsou popsány tak dynamicky, že se ty řádky čtou samy. Dochází zde k různýmu prolínání v čase, což dělá příběhy zajímavějšími. Román je to dosti paradoxní. A to už jsem si říkala při čtení třetí kapitoly a ani bych se nedivila, kdyby tuhle knihu napsal sám život, protože podle mě nic není jenom náhoda. Vyskytují se tu snad všechna možná témata - od nevěry, nemanželské děti, homosexuály, stárnoucí matky, dospívající dcery přes prostituci, krádeže peněz až třeba taky po smrt. Na své si tu přijde každá čtenářka, tohle vážně není čtení pro pány a díky vzrušujícím a skandálním tématům plně chápu proč se kniha líbí nejen mladším čtenářkám - tohle je prostě o životě. Při čtení kapitoly, kde babička jezdí na předváděcí zájezdy a tam si chtě nechtě musí koupit to, co jí je vnucováno, mi bylo vážně smutno, protože tohle se v životě taky děje. Ale nebojte, veselých případně k pousmání hodných situací je v knize dost.
Občas jsem se mezi jednotlivými postavami trochu ztrácela, ale i tak se mi kniha líbila a bavila jsem se u ní, protože po přečtení knihy, o která budu psát za chvíli jsem potřebovala probrat něčím veselým. Tahle kniha rozzářila šedivý podzim a pokud jste si o ní ještě nenapsali Ježíškovi, tak to udělejte, bude se Vám líbit :)


Příběh Edgara Sawtella - D. Wroblewski
Tahle kniha začíná smutně. Pokračuje smutně. Sem tam veselejší kapitola, uf, díkybohu taky a pak jedna špatná náhoda navazuje na další. Tímhle Vás, ale rozhodně nechci odradit, protože by to byla škoda. Ano je to smutný příběh, u kterého se nezasmějete, ale je to tak krásný, něžný příběh, ze kterého jsem byla celá rozmrzelá a kroutila jsem nad ním hlavou a říkala si, že to snad ne, to není možné a v závěru jsem nemohla uvěřit, že to přeci jen skončí právě takhle. Přece někde musí být ještě pokračování s happy endem! Ale není.
Trudy a Gar jsou pár, který touží po miminku a po několika potratech se narodí Edgar, němé miminko. Příběh vypráví život malého Edgara a jeho rodičů vychovávající cvičené psy.
Knihu jsem četla opravdu dlouho, více jak měsíc. Četla se mi pomalu a přiznávám, že některé kapitoly bych zkrátila. Samotný závěr a posledních sto stran jsem přečetla jedním dechem. A i teď při psaní tohoto článku mám podobné pocity, jako při čtení knihy. Na své si u této knihy přijdou milovníci psů, protože psi tvoří život Edgara a Edgarovy rodiny.


Věřím, že první knížku zná úplně každý, ale zajímalo by mě co říkáte na druhou zmiňovanou ;) Dejte mi vědět v komentářích a já už teď se pouštím do další knížky :)

N.



Eurotrip: Berlín - část 1.

12. listopadu 2016 v 14:02 |  Blogerka na výletě
Ahojky!

Návrat z mého malého třídenního eurotripu doprovázela slušná rýmička, nachlazení a nedostatek energie a tak se k sepsání článku dostávám až teď :)

Kdo mě sleduje na Instagramu, tak mu asi neuniklo, že tento rok si značím speciálním hashtagem #roksplnenychprani. Není to o tom, že bych měla seznam a postupně si z něj odškrtávala jednotlivé položky, ale pokud zažiju něco, po čem jsem už nějakou dobu toužila nebo prostě jen uznám za vhodné, označít to právě tímhle hashtagem, udělám to, abych zachycené okamžiky měla pěkně pohromadě. To je jeden z důvodů proč mám tak ráda Instagram - uchovává už několik let moje vzpomínky.

Tenhle výlet byl jedním z těch, kterým říkám nízkonákladový. Proč je asi jasný. Nejsem typická blogerka, abych si potrpěla na několika hvězdičkové hotely uprostřed centra se snídaní na balkóně. Nic proti tomu, na fotkách to vypadá dobře, ale nekradu, co si budeme povídat.

Takže jsme v sobotu ráno vydali vlakem z Prahy do Berlína, kam jsme dorazili před 11. hodinou dopoledne. Většinou mám strach, že cesta bude dlouhá, únavná, nudná a v rámci snahy dostat se na co nejbižší váhu mého příručního zavazadla jsem se rozhodla nevzít si s sebou knihu ani tablet!!! Nicméně cesta utekla velmi rychle a za to jistě vděčím své cestovatelské partě, která se obměňuje a tak jsem zase "bohatší" o nové známé :)


Na Berlín jsme měli pouze jedno odpoledne a večer a za tak krátkou dobu jsme toho opravdu moc nestihli, což je škoda, ale aspoň je to důvod se zase vrátit.

 


Čas sem, čas tam...prostě to utíká

25. října 2016 v 18:44 |  Z šatníku blogerky
V sobotu večer jsem si prohlížela staré články tady na blogu a vzpomínala jsem. Tenhle blog jsem zakládala v zimě v posledním ročníku vejšky. Asi jsem zrovna neměla moc co na práci a založila si blog s doménou, co mě napadla jako první (no ehm...), takže jsem se konečně rozhoupala a koupila si doménu, která je trochu na úrovni, takže teď už nějakou dobu můžete tyto stránky najít pod www.nikola-s.cz. Ale zpět k tomu, o čem jsem chtěla psát původně. Přijde mi to už jako věčnost a přitom to budou teprve dva roky, co zase bloguji. Od té doby se spoustu věcí změnila. Dostudovala jsem, začala jsem pracovat, dorostly mi vlasy, přibrala jsem do těchto džín, džíny, který jsem měla od 15ti let jsem pro změnu už neoblékla vůbec, přestěhovala jsem se (a ne jen jednou), více cestuji, začala jsem sportovat, více čtu a méně koukám na youtube a tak dále. A snad při všech velkých nebo i malých změnách, které se mě týkaly, tak jste byly se mnou prostřednictvím blogu. A to jsem si vždycky myslela, že tady moc osobní věci nevytrubuji. Tak jsem zvědavá, jak to tady půjde dál a jak půjde život se mnou dál, protože já občas překvapuji stále i samu sebe ;)


A abych tak moc neplnila rubriku Kecy v kleci, tak přidávám jedno děsně fashion foto ze zahrady, kde mám ony zmiňované džíny, košily starou taky dobrých pár let, světlé farmářky, které jsou po dvou sezónách dost špinavý a z tý kůže to fakt nejde dolu a abych šla s dobou, tak jsem pořídila růžový bomber.

Tak zase někdy ahoj,

N.


Podzim

22. října 2016 v 22:29 |  Kecy v kleci
Před více jak měsícem začal podzim a ikdyž je moje nejoblíbenější období rozhodně léto, tak podzim mám ráda také. Není snad nic krásnějšího než slunečné babí léto v přírodě, která ve Vás neprobouzí alergické reakce jako tomu mívám na jaře a dokážu si tak podzim užít mnohem příjemněji než jaro. V létě miluji rozkvetlé parky plné květin a zelené trávy, na podzim do červena, oranžova a žluta sbarvené stromy.

Podzim je pro mě také obdobím (a určitě ne jen pro mě), kdy se častěji uvelebím v posteli s knížkou a horkým zázvorým čajem. Opravdu to je pro mě ten největší relax, při kterém si zapaluji různé svičky. A tak se ze mě pomalu, ale jistě stává medvěd a pokud je venku sychravo, tak je opravdu těžký mě dostat ven. A to nemluvím o tom, že jsem tak líná, že zanedbávám téměř veškeré sportovní aktivity a nepobírám jak jsem na jaře a přes léto zvládala chodit 3-4x (někdy dokonce 5x) do týdne sportovat! Vypadá to tedy tak, že zimu asi přečkám v pelechu a probudím se až na jaře.

Čtu teď opravdu moc hezký příběh, který byl ze začátku plný smutných událostí, ale zároveň je plný něhy a lásky (lidské i zvířecí) a musím říct, že jsem snad ještě něco takového nikdy nečetla. Za doporučení knihy Příběh Edgara Sawtella vděčím opět své milé kamarádce, která mě knižními tipy neustále zásobuje :)


Abych si ten podzim zpříjemnila, chystám se příští týden na "malý eurotrip", jak tomu říkám a myslím si, že bych díky tomu mohla zase jednou přispět do rubriky Blogerka na výletě. Jak jistě víte, miluji výletování a moc se těším až vyrazíme na náš další nízkonákladový výlet (druhá "přezdívka" pro mé oblíbené skromné výlety - nestojí moc peněz, ale zážitky jsou to nejsuprovější). A tak kdo by chtěl "cestovat" se mnou, sledujte mě na Instagramu, tam ráda přispívám fotkami z cest.


Mějte se krásně a budu se na Vás těšit v dalším článku,

N.

Jak dny plynou VI

3. října 2016 v 17:22 |  Kecy v kleci
Tenhle typ článku už nebyl opravdu dlouho a většinou Vám v něm chci ukázat buď co běžně dělám nebo co je u mě nového. No a dneska to bude ten druhý případ.

V posledních týdnech jsem se rozhodla zútulnit si svůj pokoj. Bydlím už nějakou dobou v docela velkém bytě společně s kamarádkou a většinu volného času trávím ve svém pokoji, který je dostatečně velký, aby mi byl zárověň pracovnou, odpočinkovým místem tak i místem pro setkávání s přáteli. U pokoje mám i balkón, který mi slouží velmi často jako místo pro příjemné posezení s kamarádkami u sklenky láhve vína.

Když jsem se sem nastěhovala, bylo to tady velmi divoké - 4 různé barvy na stěnách mluví za vše. Víc bych to nerozebírala, zřejmě tu přede mnou bydlel někdo bez větší dávky vkusu. Přemalovat sytě červenou na bílo byla docela výzva a ikdyž mi samozřejmě nevyšla barva, tak to dopadlo celkem zajímavě (jsem zvědavá jestli si to samé jednou v budoucnu řekne i ten někdo, kdo bude bydlet po mě nebo si bude myslet, že tady bydlel někdo beze sebemenší dávky vkusu :D).

A jelikož se mi ve výsledku většina fotek líbila v černobílé verzi, tak věřím, že i Vám se budou líbit :)


Čerstvé květiny nemívám běžně, tyhle mi poslala babička pár dnů po tom, co jsem pověsila nové fialové závěsy. Telepatie nejspíš :)


Začal podzim, období kdy pálím jednu svíčku za druhou


Ona "slavná" červená zeď, teď už jen pruh, který jsem polepila fotkami z časopisů. Výstřižky z časopisů zdobí můj pokoj na dvou stěnách + na jedné stěně mám fotky s přáteli.



Možná vám přijde divné, že mám v pokoji kávovar, ale prostě jsem to tak chtěla :)


Nápis "štěstí" se vyskytuje všude kolem mě nejen v pokoji, i když právě v pokoji asi nejvíce.


A takhle většinou vznikají články - z postele, piju kafe nebo čaj a poslouchám hudbu z tabletu, protože mi vadí poslouchat hudbu z notebooku, když na něm pracuji ;)
N.

Angličtina vs. čeština

11. září 2016 v 12:10 |  Kecy v kleci
Dnešní článek bude trochu jiný a to v tom, že většinou se snažím být inspirací já Vám mým čtenářkám, ale tentokrát bych potřebovala pár tipů a rad od vás :)

Už hodně dlouho jsem přemýšlela o tom, že bych si ráda něco přečetla v angličtině. Angličtinu jsem se učila od základní školy, ale poslední asi tři roky se jí vůbec nevěnuji a tak moje znalosti značně upadly. A fakt mě to trápí. Nikdy jsem nezvládala sledovat seriály/filmy pouze v angličtině, vždy jsem k tomu potřebovala české titulky. Postupem času a nárůstem povinností jsem přestala sledovat veškeré seriály a film si pustím jen občas. A tak jsem se rozhodla, že se překonám a koupím si nějakou knížku.

Zvolila jsem sbírku povídek, přeci jen pro začátek lepší číst krátké příběhy. Myslela jsem si. A i to je pro mě docela výzva, protože narážím na tolik slovních spojeních, který jsem snad nikdy neviděla. Velkou oporou mi je text v češtině, který je hned naprotější straně.

Nevzdávám to, jsem teprve na začátku, ale i tak mi povězte co pomohlo Vám (nejen) při čtení v angličtině, ale i v komunikaci? Je na čase se posunout dál a angličtina je první výzvou, kterou hodlám zdolat :)

N.


Megaknihy.cz: Sedmilhářky

31. srpna 2016 v 19:16 |  Očima blogerky
Poslední prázdninový den. Zase to tak uteklo, léto se pomalu blíží ke svému závěru. Marně si přeju, aby léto nikdy neskončilo. Stejně tak jako, aby mi můj zaměstnavatel jen tak z ničeho nic navýšil počet dnů mé dovolené. Nevím jestli se Vám to už taky někomu stalo, že si vesele vybíráte jeden volný den za druhým a na konci léta zjistíte, že díky tomu budete chodit do práce i o Vánocích... No každopádně tohle léto za ty volný dny stálo, to vám teda povím :) Bylo tak akční, že na čtení knih nezbývalo moc času, ale včera jsem dočetla jednu knihu, kterou mi poslalo knihkupectví MegaKnihy.cz.

Před nějakou dobou se mi do ruky dostala kniha od autorky Lianne Moriarty Manželovo tajemství, o kterém jsem psala v této recenzi. A už po přečtení Manželova tajemství jsem věděla, že se k této autorce v budoucnu vrátím.

Jeden letní víkend jsem přijela domu k rodičům, kde už na mě čekala knížka Sedmilhářky. Říkala jsem to už u Manželova tajemství řeknu to i teď. Všechny knihy od L.Moriarty mají tak krásné obálky!! A jsou tak fotogenické, což se hodí nám blogerkám tzv. do krámu :)


Když čtu většinou už druhou knížku od jednoho autora, tak mám tendenci srovnávat jeho styl psaní a trochu jsem se bála, že prvních několik desítek stran Sedmilhářek mi nebude úplně dávat smysl stejně jako Manželovo tajemství. A taky tomu tak v této knize bylo a bohužel to ztrácení se v postavách a příbězích bylo pro mne ještě delší než v MT. Musím se přiznat, že nebýt té obálky, které MT mělo, tak bych knihu tenkrát snad po 50ti stránkách odložila. Teď už jsem však tušila do čeho jdu a věděla jsem, že musím být trpělivá, že to rozhodně bude stát za to.


Kniha vypráví příběhy tří žen žijích na australském ostrově Pirriwee. Čekala jsem sex, nevěru, typické "dívčí" problémy, a ono se vše točí kolem docela děsívého a závažného tématu - a teď nevím jestli Vám to mám prozradit nebo ne. Nechám Vás v napětí a řekněme, že jde o násilí. A taky o pubertální výjevy mladé Abigaile, která na internetu prodává své panenství. Ale nebojte, o lásku jde v této knize také.

Kniha by se dala rozdělit na tři části - seznámení s osudy hlavních postav a období před kvízovým večerem, což je událost, na kterou se chystají rodiče jejichž děti navštěvují místní školu. Pokud se prokousáte tímto závěrem, pak už se kniha bude číst sama. Respektive já už jsem se v postavách neztrácela. Samotná událost je popsaná velmi svižně a a společně se závěrem stránky přelouskáte raz dva. Každou kapitolu doplňuje v závěru komentář od různých postav k údálosti, která se stala právě na kvízovém večeru a tak po celou dobu čtenář zůsává v napětí, co se to vlastně v ten večer událo.

A chcete srovnání s Manželovým tajemstvím? Řekla bych, že se mi o něco málo více líbilo MT, které mi doslova vyrazilo dech při zjištění onoho tajemství. Rozhodně však nemohu říct, že by kniha sedmilhářky byla předvídatelná nebo dokonce nudná. Četla se dobře, já vždy ocením krátké kapitoly, díky kterým mi stránky rychleji ubíhají.

A klasická otázka na závěr - četli jste tuto knihu? Já myslím, že se v budoucnu těším i na další knihu od této autorky, kterou je Na co Alice zapomněla, protože styl, kterým autorka píše, se mi moc líbí :)

N.

Letní radovánky

17. srpna 2016 v 18:40 |  Blogerka na výletě
Poslední článek o mém poznávacím zájezdě do Francie se Vám docela líbil a tak jsem se rozhodla sepsat několik aktivit, která ráda v létě dělám + to můžete brát jako málo tipy ode mě pro Vás na poslední prázdninové dny, které tak moc utíkají.

Letní kino

Poslední roky mi přijde, že jsou letní kina stále více populárnější a už několik let i do mého vcelku malého rodného města letní kino na pár dní zavítá. Nicméně tam jsem se už po několik let nedostala díky mým brigádám v minulých letech. V Pardubicích máme letní kino každý den po celé léto a tak se do něj vypravím občas i sama. Červencové letní večery bývají teplé, na ty srpnové už doporučuji vzít si deku.


Zámky, hrady

Moje romantická duše by jednou chtěla vidět všechny hrady a zámky v Čechách. Miluju to prostředí, zámecké zahrady, parky, fontány, květiny, ať už na jaře, v létě nebo na podzim, každé období má své kouzlo. Vždycky jsem chtěla bydlet ve městě, které bude mít zámek, abych mohla chodit odpočívat do zámeckých parků. No kolikrát myslíte, že jsem byla relaxovat v pardubickém zámeckém parku...? Ale byla jsem! :)

Turistika

V jarním období jako alergik přírodu moc ráda nemám, ale jen co pomine mé alergické období, nejraději bych každý víkend vyrazila na nějaký pěkný pěší výlet. Mám ráda skalní města a útvary, tak i procházky lesem.


Festivaly

Pokud jste na tom jako já a neumíte si představit, že pojedete na několik dní na festival, kde bude nedostatek hygienických a sociálních zařízení, hudba bude hrát celé dny i noci, tak nemusíte zoufat, na festival se dá přeci vyrazit i na jeden den :) Já jsem letos vyrazila na české a moravské hrady a užila si tak každý festivalový den hradů na dvou místech.

Nicnedělání

A pokud jsem zrovna doma u rodičů, mám pár dní volna, tak ze všeho nejvíc miluju tu pohodu a klid, o kterém jsem si myslela, že ho nepotřebuji. O to víc si teď užívám letní dny na zahrádce, kde můžete dělat, co Vás jen napadne - číst si, cvičit, spát, popíjet víno, grilovat a nebo prostě jen být a nabírat energii na další pracovní dny :)

A co rádi děláte v létě vy? :)

N.

Letní cestování

18. července 2016 v 14:09 |  Blogerka na výletě
Léto je asi pro většinu z nás období, kdy více cestujeme. Dalo by se říct, že jsem se od začátku léta pořádně nezastavila. Koncem června jsem odjela na letní dovolenou na Djerbu, kde jsem si po náročném půl roce v práci odpočinula a nabrala energii na další zahraniční cestování. Francie byla na mém cestovatelském wish listě už dlouhou dobu a tak jsme se s kamarádkou konečně rozhodly, že si nějaký ten poznávací zájezd do Paříže koupíme. Bohužel už nejsem student a tak jsou moje volné dny časově dost omezeny, ale štěstí nám přálo a tak jsme si vybraly čtyrdenní zájezd do Paříže a Versailles.

Letos mám cestování spojené docela se stresem. Dovolenou na Djerbě jsme si zařizovali den před odletem sami a to od dopravy na letiště do Vídně až po ubytování na Djerbě. Před Francií jsem chodila do středy do práce, následně jsem se v odpoledních hodinách přesunula domů k rodičům, potřebovala jsem si s sebou vyprat a vyžehlit nějaké věci a ve čtvrtek po obědě jsme byly již na cestě směr Paříž. Nedělá mi problém zabalit si věci na 14ti denní dovolenou, ale sbalit se na 4 dny?! Ok, každej Vám řekne, že stejně nic nepotřebujete, ale to nic musíte zabalit do malé cestovní tašky a příručního zavazadla. V tomto případě Vás stejně jako mě zachrání miniaturky sprchových gelů, deodorantů, šampónů,... však to znáte. Co se týká make-upu, tak ten volím úplně minimální, už jen z toho důvodu, že jsme měly mít hezké slunečné počasí a já se nerada potím pod tunou make-upu, takže jsem si vystačila s vrstvou make-upu, pudrem, tvářenkou, tužkou na obočí a řasenkou. Bez čeho bych se neobešla jsou sluneční brýle. Vadí mi ostré sluneční paprsky i nepříjemné bílé světlo, když je pod mrakem. Oba typy počasí jsme samozřejmě ve Francii zažily. Parfémy v létě nějak zvlášť nepoužívám, vystačím si s ovocnými příchutěmi tělových sprejů a ikdyž je teď můj oblíbený od Vicoria´s Secret, na cestování beru ty od Avonu, jejich velikost je i tak dost velká na cestování a je to velmi příjemné osvěžení.

Do Paříže jsme přijely ráno před 9. hodinou a ihned jsme zamířily k nejznámější památce Paříže - Eiffelově věži. Mělo to jednu obrovskou výhodu, vyhly jsme se nekonečným frontám, které se zde (a nejen zde) po celý den tvoří. Výtahem se dá dostat až do třetího patra, my jsme zvolily pouze druhé patro, ze kterého je optimální vyditelnost na celou Paříž. Rozhodně doporučuji se na Eiffelku podívat, ten výhled stojí za to.


Po obědě jsme se vydaly na plavbu lodí po řece Seině, díky které jsme viděly spoustu památek, které bysme během našich dní v Paříži vidět nestihly, tak alespoň takhle z lodi. Zbytek dne jsme strávily na hlavní třídě Paříže - Champs Eilysse. Pro spoustu lidí nakupovací ráj. Pro nás neskutečně chaotické místo plné lidí, turistů, žebrajících lidí. Dostat se k Vítěznému oblouku je docela obtížná "challenge". Paříž je plná kaváren, ale zde na Champs Eilysse byly snad všechny plné a po pravdě - ani tu kávu bych si zde v klidu nevypila, takže nás zachránil všudepřítomný Starbucks a studené frapuccino, protože tento den byl docela horký. Malé nákupy v podobě makronek proběhly, takže si mohu odškrtnout další položku z mého pomyslného bucket listu. Na samý závěr dne jsme navštívily jednu menší rodinou parfumérii a odebraly jsme se pak na hotel. I když jsme byly dost vyčerpané po celém dni, přemluvila jsem kamarádku na nákupy do blízkého nákupního centra a protože je období slev, tak jsme nějaké drobnosti pořídily, třeba Vám o nich napíši někdy příště.


Druhý den jsme ráno odjely do Versailles. Opět doporučuji si přivstat, fronty během dne jsou opravdu nekonečné. Kolem 9. hodiny ráno v zahradách ještě téměř nikdo nebyl a tak jsme v klidu mohly fotit aniž by se nám někdo pletl do záběru. Fontány se začínají spouštět kolem 10.hodiny a jsou o víkendu doprovázeny hudbou. Ve Versailles jsme strávily celé dopoledne. Pokud toužíte vlastnit typické malé (nebo i větší) Eiffelovky na klíče, doporučuji je nakoupit právě zde. Pořídíte až 7 malých Eiffelovek za 1 euro, v centru to pak mohou být pouze jen 3 za tuto cenu.



Z Versailles jsme se přesunuly opět do centra Paříže. Z náměstí Svornosti jsme prošly k malému Vítěznému oblouku až k Louvre. Zbytek odpoledne jsme věnovaly opět nákupům a prohlídce galerie. V okolí Louvre se opět pohybuje neskutečné množství lidí a tak nám přišel vhodný i odpočínek v parku, kde jsme si opět (jak jinak) vypily studené frapuccino.


Na večeři jsme se odebraly do jedné z francouzských restaurací kousek od centra a večer jsme zakončily na vyhlídce z 56.patra Tour Montparnasse při západu slunce. Společně s výstupem na Eiffelovu věž to pro mě byly nejkrásnější okamžiky v Paříži :)


Myslím, že to byl velmi pěkný výlet, průvodkyně byla mílá, do ničeho jsme nebyli nuceni a opravdu se nám líbila celá organizace zájezdu, vše proběhlo v naprostém klidu a já se nemůžu dočkat až se zase někam podívám. Nicméně teď už se zase chystám do práce a ve volném čase mě čekají nějaké festivaly a snad i nějaké výlety po Čechách, které mám stejně tak ráda jako ty zahraniční.


A jaké jsou Vaše plány na léto? :)

N.


Kam dál