"Fashion" blogerka

7. listopadu 2018 v 9:40 |  Z šatníku blogerky
Víte co je na několikaletém blogování tak super?

Je na něm krásně vidět ten vývoj člověka. Tenhle blog začínal v roce 2015 s nálepkou "fashion" a občas se zde objevilo i něco z kosmetiky. Postupně začali přibývat články o výletech a cestování, knihách a poslední článek v rubrice "Z šatníku blogerky" je z října 2016. Teď už by mě asi ani nenapadlo jít prostě někam nafotit něco, co mám na sobě. Nechci říkat, že mě móda už nezajímá, ale je to teď asi jedno to z posledních, co bych na internetu (blogách, youtube, instagramu,...) vyhledávala.

Ikdyž se pořád ráda oblékám hezky, možná bych raději použila výraz "dbám na svůj zevnějšek" :D, tak jsem se v tomhle směru hodně usměrnila. Vždycky jsem byla šatový typ, podpatky, kabelka... a co se nestalo. Když tyhle věci začaly být běžnou denní pracovní součástí, mnohem raději teď sáhnu ve volném čase po džínách, teniskách a batohu. Říct mi tohle někdo před pár lety tak si klepu na čelo, protože to ke mně prostě nešlo :)

A tak, aby byl zaznamenán tady na blogu další můj posun a vývoj a tahle rubrika nezapadla úplně v zapomění, přidávám fotku, kterou jsem vyfotila así před měsícem na zahradě u našich. Tenhle podzim se fakt povedl a já si ještě stále užívám podzimní kabátky a holé kotníky :) Doufejme, že zima nebude příliš krutá a brzy zase přijde jaro!

 

Kniha vs. časopis

16. září 2018 v 12:05 |  Kecy v kleci
Už druhý měsíc a tedy už i druhé číslo módní bible Vogue Czechoslavakia je v prodeji i u nás. Po pravdě dávno nejsem ten módni nadšenec a nikdy jsem tak úplně neprahla mít po tom mít všechny Elle, z toho důvodu, že jsem nikdy žádný časopis nepřečetla i přes to, že jsem si čas od času nějaký koupila nebo jsem dokonce dostala předplatné. Vždy jsem časopis jen prolistovala, vytrhala z něj pěkné obrázky a na střední škole si s nima zdobila sešity :D

Ale první vydání českého Vogue jsem docela vlastnit chtěla. Problém však nastal v tom okamžiku, kdy jsem zjistila, že je beznadějně vyprodaný. Tento týden vyšlo druhé číslo a tak jsem ho při nákupu v Bille strčila do košíku, ať mám aspoň dvojku. A můj dojem z něj? Prostě časák plný fashion fotek, textu po skromnu a ani mě to nezajímalo, co se v něm psalo :D Na fotku na insta dobrý a mně už leží tahle bible na poličce a pomalu na ní sedá prach. Toť osud mého prvního a zřejmě na dlouhou dobu posledního Vogue... Jsem prostě víc tým "kniha" :)


Mim. tahle knížka Sběratel motýlů mě moc baví a věřím, že tahle informace vás bude zajímat více než všechny ty řádky nad fotkou :D Takže tahle kniha je určitě tip na dobrou knížku ;)

N.

Letem světem Evropou

24. srpna 2018 v 8:41 |  Blogerka na výletě
Tak a je to tady, léto se s námi loučí. Za okny už v dálce vidím blesky. Tohle léto bylo pekelné, ale když si představím tu zimu, tak chci zase zpátky raději to léto, které mám úplně nejraději. A tak ještěže nás čeká to krásné podzimní babí léto, které má také své kouzlo.

Cestování patří k mému životu tak nějak celoročně, ale u většiny lidí je cestování stvořené k létu. Přijde mi, že oproti minulým rokům jsem letos skoro nikde nebyla, ale mé okolí si to rozhodně nemyslí, když tohle řeknu nahlas :D Takže jsem si řekla, že s vámi zavzpomínám na mé letní cesty.

Léto jsme letos zahájily s holkama na Moravě. Morava to je úplně jiná zem. Nebo já to tam aspoň tak vnímám. OK, přiznám se, že po týdnu na Moravě se cítím minimálně na dvoutýdenní alkoholový detox, protože neustálé ochutnávání vín dá zabrat. Letos už po druhé jsme navštívili otevřené sklepy a už teď nám je jasné, že příští rok náš gang vyrazí na Moravu za vínem opět. A určitě nejen za vínem, protože na Moravě je tolik krásných míst, kam stojí za to vyrazit :)


Nejsem si jistá, zda jsem tady na blogu zmiňovala, jak spokojená v nové práci jsem, ale mé okolí je si toho jistě vědomo a jde to na mně i poznat. Proto asi nikoho nepřekvapilo, když jsem naplánovala výlet do Benátek s mojí vedoucí a kolegyní. Na Benátsku jsme si užívaly halvně moře, na které jsme se hrozně těšily a na samotné Benátky si ještě někdy v budoucnu chci udělat čas. Itálie má v mém srdci také své místo :)


V srpnu jsme podnikli také cestu do Hamburku, vzhledem k tomu, že můj bratránek momentálně žije a pracuje v Německu a nějaký ten měsíc jsem ho už neviděla, chtěli jsme naplánovat nějaký výlet a něco spolu zase zažít. Paradoxně všude v Evropě panovaly horka, ale po našem příletu se v Hamburku zatáhlo a bylo tak příjemné počasí na prohlídku města. Alespoň jsme si od těch veder trochu odpočinuli :) Hamburk je asi město, které už asi úplně nemám v plánu navštěvovat, nicméně v Německu je ještě mnoho míst, které bych ráda viděla.

(víc něž prohlídkou města jsme strávili posedáváním v parku plného zeleně nebo jsme nasávali atmosféru města na venkovním posezení restaurací)

(tunel pod řekou Labe; další zajímavostí může třeba být, že se v Hamburku svezete lodí, která se tu využívá jako mhd)

Z Hamburku jsme se rozhodli přeletět na Mallorcu a ještě si trochu užít moře. Opět se nám tam lehce ochladilo, došlo dokonce i na déšť a bouřku, která tedy krásně dotvořila pozadí našich fotek. I tak jsme si na Mallroce užili několik překrásných pláží, tyrkysové, průzračné moře a tenhle ostrov jsem si zamilovala a těším se na jeho další návštěvu, protože těch pár dní mi tady rozhodně nestačilo :)


(Cala Llombards)

(Cala Murada)

A jak jste trávili léto vy? :)

N.
 


Megaknihy.cz: Mengeleho děvče

11. července 2018 v 9:54 |  Očima blogerky
Že to bude smutný příběh, to mi bylo jasné od začátku. Vždycky jsem ráda poslouchala prababičku, když nám jako dětem vyprávěla jaké to bylo za války. Blízko mám z rodného města i k obci Ležáky, která byla za války vypálena. Je to mé oblíbené místo. Příběhy z dob války mám také ráda a poslední roky se občas vracím ke knížkám z povinné četby na střední škole. Není to tak dlouho, co jsem v antikvariátu narazila na knížku Romeo, Julie a tma - to prostě chcete mít ve své knihovně :)


Mengeleho děvče. Viola, vypravěčka příběhu, židovka. Když jsem tu knížku na nádraží otevřela cestou domů k rodičům, měla jsem na krajíčku už na prvních stránkách. Naštěstí (alespoň pro začátek) Viola začíná popisem svého krásného dětsví a své první lásky (takže na slzy hned nedošlo). A že to tenkrát byla pravá romantická láska. Úplně jsem se nad těmi řádky rozplývala a prožívala tyhle chvilky s Violou znovu, stejně jako ona. Vše popsáno tak, že z těch slov, byla cítit nervozita tenkrát 16ti leté dívky.

Všechno růžové se začíná rozplývat, když bratři Violy jsou vysláni na práce do Ruska, zbytek rodiny se musí odstěhovat z hlavní ulice, protože Židé už nesmí bydlet na ulicích,které jsou pojmenovány po Němcích. Ocitnou se v temném, plesnivém bytě, opouští svůj domov, který byl pro ně místem, v kterém byli vždy v bezpečí. Od teď už tomu tak nebude. Zanedlouho jsou vyhnáni i z tohoto domu do židovského gheta, kde v třípokojovém bytě bydlí minimálně tři rodiny, každá v jedné místnosti či komůrce. Doslova hlava na hlavě, žádné soukromí ani hygiena. Když už si myslíte, že horší to být nemůže, tak tohle je jen začátek. A to už si každý střeží i jen ten blbej kufr jako oko v hlavě, protože dochází k vykrádání kufrů s jídlem, cennostmi i mezi Židy.

Jednoho večera si pro Violu přijdou četníci. Odvedou ji, zrestají ji ranami přes bosá chodidla, že chodit nemůže a nutí ji do tanečků, při kterých ji ponižují těmi nejodpornějšími výrazy. Znásilnění unikne jen tak o vlásek.

Z gheta je vypraven vlak. Nikdo neví kam. Cesta trvá tři dny. Ve vagónech, kterými se převážel dříve dobytek, se tísní 80 lidí v černočerné tmě, kteří doufají, že jsou transportováni do míst, kde budou potřeba jako levná pracovní síla. Nebudu vám nic nalhávat, knížku jsem musela odkládat, protože to na mě bylo místama silné kafe... Mráz mi přejížděl po zádech a chlupy na rukou se mi ježily. Nevím jestli je vhodné psát, že se mi knížka líbila, ale určitě ji doporučuji :)

Knížku mi poskytlo knihkupectví Megaknihy.cz, kterému opět děkuji a najdete ji za akční cenu zde :)

Jak dny plynou VIII

6. června 2018 v 19:54 |  Kecy v kleci
Prohlížím si tak archív blogu a narazím na sérii článků s názvem Jak dny plynou a říkám si "to tady už dlouho nebylo", tak se ohlédneme za uplynulými dny, možná měsíci? :)

Od Nového roku se u mě pár věcí přeci jen změnilo. Nejzásadnější změnou je to, že jsem ke konci minulého roku dala výpověď v práci, kde jsem byla už delší dobu nespokojená. Do nové práce jsem se opravdu moc těšila, i když nejsem člověk, který dobře zvládá změny, tohle už bylo nevyhnutelné a zatím mám pocit, že jsem si vybrala dobře. Mám kolem sebe super kolektiv a konečně se do práce zase těším. Není totiž opravdu nic horšího a nepříjemnějšího, než když každý den vstáváte s odporem k práci, do které prostě musíte. O to víc mě zaskočilo loučení, které bylo krásné a i slzičky byly. Několik dobrých duší mi má první, opravdová, dospělácká práce dala :)


Dlouho se tu také neobjevilo nic o cestování a to z toho důvodu, že jsem téměř nikde nebyla. Začátkem roku jsem byla s přáteli na víkend v Budapešti, o které jsem už kdysi psala tady. Budapešť se mi jako město velmi líbí, není tam draho, je tam pěkná architektura a tudíž co k vidění a tak si myslím, že rozhodně stojí za navštívení. My jsme opět byli letecky, ale dá se tam pohodlně dostat i vlakem za nějakých 5,5 hodiny.


Velmi příjemných pár hodin jsem strávila začátkem jara ve wellness hotelu Corinthia několik pater nad zemí (tuším snad 23 nebo i více pater). Bazén, masáže, oddělená sauna, pára a k tomu nádherný výhled na celou Prahu k tomu. Nicméně pokud se v hotelu neubytujete, tak se do wellness dostane snad jen přes multisport kartu jako my.


V zimě jsem na jednom z plesů, které jsem absolvovala, vyhrála stan, který byl mým přáním už snad druhé Vánoce a nikdo se neměl k tomu mi toto přání splnit. Teď už stan tedy mám a těším se až vyrazím v červenci na Moravu. Nikdy jsem příznivcem stanování úplně nebyla, ale čím jsem starší, tím mnohem raději se vracím do dětských let a k tomu stanování neodmyslitelně patří ;)

Přečetla jsem také několik knih, ale bohužel ubylo času a tak napíši jen něco málo o knize, která rozbouřila české vody. Knížka Jiná od G.Koukalové se ke mně dostala přes sestru, která je fanynka GK. Já se o biatlon nezajímám, ale Gábina mi přišla vždy jako sympatická a krásná holka. Toho rozruchu kolem knihy jsem si nemohla nevšimnout a chtěla jsem si udělat vlastní názor. V knize je popsáno spoustu veselých a humorných okamžiků a v porovnání s těmi věcmi, co vytáhl na oči veřejnosti bulvár je tam jich fakt minimum. Proto bych knihu nehodnotila nějak záporně, ale ani jako mistrovské dílo. Je to prostě jen zpověď, deník normální holky, která dokázala ve světě sportu neskutečné věci a zároveň neprocházela růžovou zahradou.


A jako v téměř žádném článku u mě, nesmí chybět zmínka o tom k jakému sportu momentálně propadám vášní. Minulý rok jsem začala chodit cvičit do posilovny a můj milovaný běh šel do ústraní. Na pár km vyběhnu už jen párkrát do měsíce. I tak jsem se zúčastnila v Pardubicích jedné charitativní běžecké akce a druhé v Praze na pomoc psím útulkům. A příští víkend mě čeká překážkový závod Urban challenge, tak to mi drže palce, budu to potřebovat ;)


Oslavila jsem také narozeniny. K tomu se vážou dvě věci. Pořídila jsem si kolečkové brusle, protože prostě bydlet v Pardubicích a nejezdit na bruslích?! Tak to se fakt neslučuje a já se tedy učím a snad i v jízdě na bruslích zlepšuji, kdykoliv jen můžu.


(Nechci to psát takhle trapně, ale nemůžu to vymyslet jinak, takže...) K příležitosti mých narozenin (já vím zní to, jak kdybych byla bůhví co...) jsem se rozhodla uspořádat sbírku. Princip byl jednoduchý - nečmárejte mi po facebookové zdi, ale radši mi pošlete nějakou korunu na účet společně s přáním k narozeninám. Nevěřila jsem, že by se tenhle nápad uchytil, ale o to víc jsem byla překvapena, když v průběhu následujících dní mi začaly chodit na účet snad samé originální částky a celkem se vybralo 1826 Kč, které jsem přerozdělila a část poslala na pardubický psí útulek a druhou část věnovala na zmiňované běžecké akci Pomáhejme útulkům v Praze. Opravdu už jsem dlouho neměla tak velikou radost jako když mi chodily na účet peníze pro psí útulky :)

A co je nového u vás? :)

N.


Megaknihy.cz: Den po dni

5. března 2018 v 17:47 |  Očima blogerky
Poslední články u vás měly docela úspěch a tak se dá říct, že v podobném duchu se ponese i dnešní téma článku. Vždycky když si můžu vybrat něco na stránkách Megaknihy.cz, tak se hrozně těším, i když vím, že se mi pořád doma kupí nepřečtené knížky, pořád bych kupovala další a další. Znáte to ;)

Tak jsem brouzdala po stránkách a v té záplavě knih jsem objevila tenhle nádherný deník! Co vám budu povídat, tohle byla fakt láska na první pohled a hned vám řeknu proč.


Už před několika lety jsem si říkala, že by se mi líbil deník, který je určen na několik let. Přišlo mi to jako moc hezký nápad, ale v Čechách v tu dobu nic takového nebylo a tak jsem to nechala být.


Tenhle deník je tedy určen na 7 let a je úplně jedno kdy začnete. Jo moc se mi líbí, že nezačnu 1.1., ale začala jsem hned 23.2., když mi ho pošťák doručil do práce. Miluju výzvy a 7 let je teda sakra dlouhá doba a když si představím, že mi za 7 let bude skoro 32... No ty brďo :D


Víte já když se pro něco nadchnu, musím to udělat hned. Nemůžu čekat na nový rok, nový měsíc, na pondělí, na další den. Někdy je to zbrklé a nevyplácí se to, ale ten prvnotní zápal, je něco co mě neskutečně baví.

Řádky v deníku (bohužel) nejsou moc velké a tak na žádné velké vypisování dojít nemůže, ale možná je to na jednu stranu dobrý a vyhovuje mi to tak. Zapisuji, co mě napadne. Ať už je to jen náhodná myšlenka, nápad, nálada, pocit, emoce nebo jen poznámka. Sem tam si nějakou vílu vybarvím, dokreslím. Těším se až si v něm za pár let budu listovat:)

Poté, co jsem deník obdržela jsem byla zvědavá, kdo a co je zač autorka deníku Léna Brauner. A nestačila jsem se divit a do její tvorby se zamilovala a pevně doufám, že můj byt jednou bude zdobit minimálně alespoň jeden obrázek od ní. Její víly jsou dechberoucí a prostě byste si tohle jméno měli zadat do Googlu :)

P ř e d s e v z e t í

26. ledna 2018 v 18:28 |  Očima blogerky
Začnu hned z úvodu, žádný okecávání - tak co vaše předsevzetí? Blíží se konec ledna a někteří už jste možná i zapomněli na ty velký sliby, který jste si k 1.1. stanovili, že?

Každý rok je předsevzetí velké téma. Někdo si je dává, někdo je odpůrcem. O mém předsevzetí víte z předchozího článku. Nejedná se o nic velkého, spíš se snažím více zapojit do debat s lidmi v mém okolí ohledně pořadů, které běží v televizi a já už několik let nemám ponětí, na co se v dnešní době vlastně kouká. Pro někoho to možná není ani předsevzetí a ani já to tak nenazývám v běžném hovoru, jen jsem prostě začala občas koukat na telku. A občas se k tomu musím dokopat.

Proč většina lidí svá předsevzetí nedodrží? Proč prvotní nadšení nás tak rychle opouští? Protože pokud chcete začít cvičit, běhat, číst, chodit na procházky, koukat na televizi (:D), tak si to musíte nastavit tak, aby ta nová činnost zapadla do režimu vašeho dne a celého týdne, protože času máme každý málo. Je dobré si svůj denní/týdenní rozvrh rozepsat a zhodnotit, kam by nová činnost šla zařadit a jak často.

V mém životě jsou momentálně dvě velké vášně - knihy a cvičení. Čtení jsem se rozhodla zařadit do svého denního programu. Jak jsem to dokázala, že se každý den zvládnu věnovat čtení ať je to někdy třeba i jen pár stránek? Vetšina lidí si čte večer před spaním, ale to já už bývám docela unavená, oči se mi zavírají a docela i po celém dni bolí. Tak jsem si začala číst ráno před odchodem do práce. Tím, že vstávám v 5 hodin a do práce odcházím v rozmezí 6 - 6:15, si dokážu vyčlenit až 20 minut na čtení, kdy mě absolutně nikdo neruší, protože znáte ty ranní shony a nestíhačky? Tak ty já neznám a stihnu si vypít i svůj ranní čaj nebo kávu :)

Naopak po práci se potřebuji odreagovat, vypnout a oddělit svůj soukromý život od pracovního. Dříve jsem přišla z práce a šla na 30 - 40 min běhat, což nezabralo moc času a praktikovala jsem to tak asi 3 - 4x týdně. Teď mé kroky vedou do posilovny, kde trávím asi 60 - 90 minut času + cca 40 minut cesta tam a zpátky. A ať máte pro úplnost všechny údaje - chodím 4x týdně. Když jsem začínala navštěvovat posilovnu, přišlo mi to jako scifi strávit tam tolik času a tolik času přece nemám. A tak jsem z toho musela udělat prioritu a posilka musela zapadnout do mé rutiny. Je to docela náročné, ale díky nadšení, výsledkům a pocitu štěstí, které mi cvičení přináší, to šlo docela snadno a dnes už si neumím představit, že bych svůj volný čas trávila jinak. Dokonce bych se opět ráda vrátila k běhání a tak brzy začnu alespoň jeden víkendový den věnovat běhu. Nepřemýšlím nad tím, že to nepůjde, protože ono to půjde a zabere mi to max. 1 hodinu z celých 48 hodin víkendu.

No a večery věnuji odpočinku, přátelům, rodině, televizi (!!! :D) nebo knihám :)

Trvalo mi dlouho než jsem si ve svém životě udělala pořádek a řád, ale konečně mám pocit, že svůj život žiju plnohodnotně a nemarním svůj čas. S tím vším souvisí čtení knih, které se zabývají pozitivním myšlením a rozvojem osobnosti. Pokud potřebujete nakopnout tím správným směrem, sáhněte po mých oblíbených knihách, které jsou např. Miluj svůj život, Denní naučení, Tajemství, Pozitivní leader (Muhlfeit), Promrhané dny, Alchymista a Veronika se rozhodla zemřít (Coelho), ... je toho k dispozici tolik, že nevím, co bych dřív vyjmenovala :)


To jsou ty knihy, které nasměrovaly můj život a neustále jej utváří a posunují mě dál. Pak to jsou lidi, kteří mě obklopují. Kdybych nepoznala jednu osobu, tak bych nezačala více číst. Kdybych nepoznala další osobu, tak bych nezačala běhat. Další osoba mě přivedla do posilovny a tak bych mohla pokračovat. Nikdy jsem nečekala na nový týden, nový měsíc, Nový rok, abych mohla začít něco dělat. Začala jsem hned, udělala z toho rutinu (ale v dobrém slova smyslu) a už nepřestala :)

Takže když jsem to dokázala já (já, která seděla po většinu času doma na zadku a nic nedělala a sport neměla ráda), tak to dokážeš i ty! Vůle, vytvrvalost a režim jsou základem každého úspěchu. Držím palce všem, kteří se odhodlají k novým věcem. Zvládnete to a vy to víte. Věřte si!

N.

Žiju!

17. ledna 2018 v 19:44 |  Kecy v kleci
Tak se konečně dostávám k tomu, abych vás pozdravila v roce 2018 - tak tedy - ahoj :)

Často si říkám, že bych chtěla blogu (a vlastně nejen svýmu, ale i těm, které dlouhá léta sleduji) věnovat více času, tak jako to šlo, když byl člověk ještě na střední škole. V té době byl u nás blogový svět už pěkně "rozjetý". Články se psaly jedna báseň, lidé komentovali a tak nějak to byla svým způsobem závislost sledovat ostatní blogery. Když se to přepočte na roky, je tomu už dobrých 10 let! Chápete to? 10 let?!? Neskutečný jak hrozně to letí a je super, že se tenhle svět nadále vyvíjí, protože i tady v Čechách je dobrá základna šikovných blogerů :) I když to asi tady není znát, pořád má v mém srdci místo móda a vše co se jí týká, ale už tak nějak střídměji. Jako se vyvíjí blogový svět, tak i já jdu dál a nestojím na jednom místě. Zanedlouho to budou dva krásné roky, co jsem se odstěhovala z rodného města, za několik dní nastupuji do nové práce, tento měsíc je to přesně půl roku, co jsem začala chodit do posilovny a začala na sobě fakt makat, minulý rok jsem naplnila cestováním a abych pořád jen nevzpomínala, tak jsem se letos rozhodla dát si P-Ř-E-D-S-E-V-Z-E-T-Í.

Těmhle věcím se vyhýbám, protože většina předsevzetí je porušena v prvních dvou týdnech nového roku a takhle se trápit já nemám zapotřebí. Nicméně chtěla jsem začít koukat více na televizi. Ne neupadla jsem na hlavu. Jen když se lidi běžně baví o tom na co koukali včera večer v televizi, tak já nemám páru o co jde. Natož abych vydržela sledovat nějaký film celý až do konce. Takže jsem se hecla a hned první víkend nového roku zkoukla čtyři filmy a jsem na sebe fakt pyšná, protože jsem dokonce jeden zvládla na jeden zátah (zbylé tři filmy.... no tak asi na 2-3x). Od minulého týdne sleduji i seriál Vzteklina (ano ano za chvíli mi začne, proto to musím rychle dopsat tenhle článek). Prostě stává se ze mě pěkná konzerva, ale nemůžu se dočkat až se zítra při obědě v práci budu moct zapojit do diskuze, jak se to v té Vzteklině dál vyvíjí ;)

Tak uvidíme jak dlouho mi tahle sranda vydrží. Mnohem radši budu, když následující rok bude takový jako byl ten uplynulý, protože mám pocit, že mi pomalu nic nechybí a cítím se naprosto šťastná a můj život je fakt perfektní a hrozně bych si přála, aby se tak měl každý. Ale na tom musíte začít pracovat nejdříve vy sami a ono to přijde. Protože sezením na zadku nezískáte zadek jaký chcete a na tom něco fakt je :) A já už se nemůžu dočkat, co si na mě tenhle rok připravil - nebo snad já na něj?


Megaknihy.cz: OpRAWme se

9. prosince 2017 v 11:28 |  Očima blogerky
Vždycky jsem si říkala, jaké to asi je chodit si číst do kavárny a vzhledem k tomu, že na posedávání v parku už je dávno zima, rozhodla jsem se to konečně vyzkoušet. Společnost mi dělala knížka OpRAWme se, kterou mi zaslalo knihkupectví Megaknihy.cz. Co si budem povídat, kdo se dnes nezajímá alespoň trošku o healty lifestyle, tak jako by nebyl, takže když mi byla nabídnuta tahle knížka, měla jsem radost a netrpělivě čekala na její doručení. Ale já se vlastně těším vždycky na všechny knížky :)


Knížku už mám teď samozřejmě přečtenou a k napsání tohoto článku se odhodlávám už nějakou dobu, protože nějak nevím jak začít. Kniha mi poskytla dle mého názoru hodně vyhrocený/striktní pohled na raw stravu a to si myslím, že jsem v těhle směrech dost tolerantní a chápající člověk. Na druhou stranu jsem si z ní odnesla spoustu informací o tom, jak naše tělo funguje a taky mnoho typů na potraviny, které jsem do svého jídelníčku následně zařadila. Obecně si troufám říci, že mám svým stravováním za poslední dva roky, co bydlím sama, blízko k veganství a o tenhle životní styl se zajímám čím dál více a dává mi to smysl. Kdežto raw strava zatím ne. Kniha bude pro všechny, co si z ní budou umět vybrat to potřebné právě pro ně. Jako se přes noc nestanete vegetariánem nebo veganem, tak ještě větší nesmysl (dle mého názoru) je přejít ze dne na den na raw stravu. Nedáte to vy sami po psychický stránce, tak ani vaše tělo. Kniha vás, ale nasměruje tím správným směrem, jak k tomu dojít přes postupné očisty organizmu a nahrazování potravin.

Jak by si většina nezasvěcených lidí mohla myslet, raw není jen o stravování. Autor zde rozebírá i to jak zařídit vhodné bydlení, tak, aby vše bylo v dokonalé harmonii a vše fungovalo tak jak má.

To, že jsme to co jíme, už je dávno známý fakt a jedna ze zajímavých kapitol byla o nemocech. A ano věřím, že se můžeme uzdravit téměř z čehokoliv.

Pevně věřím, že můj názor nevyvolá vlnu negativních reakcí. Uvědomuji si totiž, že alternativní stravování vyvolává v lidech různé emoce a bohužel si myslím, že i více těch negativních, proto necházím do větších detailů a kniha si své čtenáře jistě najde.


P.S.: Čtení v kavárně nebude šálek mého čaje, na mě to tam je moc rušné ;)

Megaknihy.cz: Ta přede mnou

9. listopadu 2017 v 7:00 |  Očima blogerky
Já: "Tuhle knihu hrozně chci."
Ségra: "Kterou?"
Já: "Ta přede mnou."
Ségra: "No a to je která?!"
Já: "Ta přede mnou!! To se tak jmenuje!"


Ještě před tím než mi internetové knihkupectví Megaknihy.cz poslalo tuhle knihu s názvem Ta přede mnou (ať v tom máme všichni jasno) jsem měla neodolatelnou chuť si ji v knihkupectví koupit, takže o to větší byla moje radost, když mi knížka přišla. Thrillery jsou poměrně oblíbené u čtenářů a mě to napětí při čtení, kdy se nemůžu od knihy odtrhnout, taky moc baví.

Číst jsem začala poslední říjnový víkend, kdy hlásili venku silný vítr, který mi pěkně duněl za okny, elektřina samozřejmě přestala jít, takže ideální podzimní počasí na to zůstat v posteli s knížkou. A tentokrát i s malým rošťákem, kerého jsem zrovna hlídala.

Pokud patříte mezi ty, co jako dárek rádi dávají knihu, tak pokud sáhnete po téhle a darujete ji třeba sestře, kamarádce, mamince, možná i nějaké moderní babičce, tak chybu neuděláte. Do příběhu jsem se začetla hned po několika stránkách. Příběh je vyprávěn dvěmi ženami, pěkně a srozumitelně, takže se v ději neztrácíte. Jádro příběhu se odehrává ve velmi atypickém bytu s ještě atypičtějšími pravidly, na kterých majitel a zároveň milenec obou hlavních hrdinek, trvá. Nynější nájemnice Jane se však brzy dozvídá o tragické smrti předchozí nájemnice Emmy a začíná pátrat po tom, co se v bytě odehrálo a postupně se seznamuje s lidmi, se kterými se vídala Emma. Byl vrahem její milenec? Nebo snad bývalý přítel? Nebo dokonce muž, kterého obvinila ze znásilnění? Hrozí nebezpečí také Jane?


Tuhle knížku se mi podařilo přečíst pomalu na jeden zátah. Ano až tak se mi děj líbil a proto ji doporučuji dál a zároveň děkuji knihkupectví Megaknihy za poskytnutí nejen této knihy, ale i další, na jejíž hodnocení se už můžete těšit snad brzy :)

Kam dál