Megaknihy.cz: Ohnivé květy

5. března 2020 v 10:13 |  Očima blogerky
Jednou za čas mě internetové knihkupectví Megaknihy osloví se svým vlatsním výběrem knihy pro mou recenzi. Nevím jak to dělají, ale zatím mi vždy vybrali super knihu, takže ve výsledku bych kolikrát byla i radši kdyby mi knihy vybírali pořád sami, protože já poslední dobou sahám po samých "špatných" knihách, které mě tolik nezaujmou. Poslední e-mail, který jsem od nich dostala byl s nabídkou zrecenzovat román Ohnivé květy od Susan Meissner.

O Ohnivých květách a vlastně ani autorce samotné jsem do teď neslyšela, ale asi chápete proč jsem tuhle knihu neodmítla - ta kniha vypadá tak krásně a úplně rozzáří ty šedivé zimní dny, kterých je v Pardubicích opravdu mnoho a mně to na náladě zrovna moc nepřidává.

I když mám teď více starostí s prací a se školou, nechtěla jsem o tuhle nabídku přijít a přijala jsem ji. Když knížka přišla, říkala jsem si, že to je docela bichle a fakt jsem se obávala, že ji v termínu nestihnu přečíst. Tak jako vždy jsem se chtěla hned začíst, to snad dělají všichni knihomolové :D

Kniha vypráví dva příběhy. Příběh ze září roku 1911 a příběh z doby 11. září 2011. Oba příběhy spojuje zdobený šál s aksamítky. Je to krásný romantický příběh, který je psán velmi čtivě a s lehkostí. Hlavní hrdinky při těchto něšťastných událostech přijdou o své životní lásky. Jejich příběh je pomalu čtenáři odkrýván a musím přiznat, že i já měla občas na krajíčku a musela jsem se držet, aby mi neukápla nějaká ta slzička :) Velkou roli zde hraje právě šál s aksamítky, který symbolizuje sílu lásky.

Tuhle knihu doporučuji všemi deseti, neměla jsem vůbec problém se do knihy začíst, spíš naopak, bylo těžké se od příběhu odtrhnout a už se těším až tuhle knížku budu půjčovat kamarádkám s tím, že si to rozhodně musí přečíst :) Takže ještě jednou díky Megaknihám a budu se těšit na další recenzi.


 

Megaknihy.cz: Vnitřní svět vítězů

19. prosince 2019 v 8:49 |  Očima blogerky
Tak to byla jízda. Nejen poslední měsíce, ale celý rok. Uplynulé dva měsíce byly dost hektické, tak jako to tedy s koncem roku bývá, ale naštěstí je vše v pořádku a vše dobře dopadlo a do Nového roku si žádné resty neponesu :) Pojďme se podívat na další minirecenzi, kterou jsem připravila společně s Megaknihy.cz.

Na tuhle knihu od Mariana Jelínka jsem přišla díky tomuto rozhovoru na DVTV. Možná vám tohle jméno ani nic neříká a moc nechápete proč jsem si takovou knížku vůbec vybrala. DVTV sleduji pravidelně, objevují se zde rozhovory na profesionální úrovni a mají pro mě přijatelnou délku takže zkouknu rozhovor ráno než jdu do práce, ve fitku když jsem na pásu nebo večer před spaním. A občas mě nějaký rozhovor tak nadchne, že si hledám další informace. U tohoto rozhovoru mě zaujal titulek a celý rozhovor se moc pěkně poslouchal. A prostě mě namotivoval, že jsem chtěla si knihu přečíst.


Knížka Vnitřní svět vítězů spojuje moje dva koníčky - sport a vnitřní nastavení člověka. To už by vám mohlo dávat smysl proč právě tahle kniha :) Nejedná se o první knihu M.Jelínka, ale zkušenost s jinými knihami od něj nemám. Prošla jsem si recenze jeho předchozích knih a rozhodla se tuhle novou knihu pořídit si. Tak jako vždy, Megaknihy mi knihu zaslali velmi brzo a to těšení se vždycky na každou novou knihu, to je tak velké, že většinou začnu číst hned ten den, kdy knížku obdržím. Bohužel ačkoliv jsem se fakt snažila, tak jsem knížku nestihla přečíst celou a chtěla jsem, aby tento článek vyšel ještě před Vánoci, tak snad mi to prominete ;) Jednotlivé kapitoly jsou spíše kratší, doplněné fotkami a mnoha příklady z oblasti zkušeností sportovců, mezi kterými jsem se skoro neorientovala, protože znám asi maximálně tak Jardu Jágra (:D) a sem tam někoho dalšího. Ale to myslím ničemu nevadí. Tahle kniha bude pěkným dárkem jak pro vašeho partnera tak i kamarádku, které tyhle témata zajímají. Za mě bych téhle knize dala tak 3 hvězdičky z 5ti, protože kdyby mě čtení bavilo o maličko více, tak věřím, že ji dočtu.

A tímto článkem se s Vámi pro tento rok loučím. Děkuji za přízeň, kterou tomuto blogu dáváte, užijte si krásné Vánoce, hlavně v klidu a do Nového roku vyšlápněte správnou nohou a budu se na Vás těšit i v roce 2020! :)

Nikola

Co vám výživoví poradci neříkají

5. září 2019 v 14:08 |  Očima blogerky
Ti, co mě znají delší dobu, tak ví, že se zajímám o sport a zdravý životní styl. Neříkám, že jsem se vydala směrem zdravého životního stylu na 110%, ale většinu mého stravování tvoří kvalitní a vydatné potraviny a pokud je příležitost nebo mám chuť na něco nezdravého nebo alkohol, tak si neodpírám. Za ty roky jsem se naučila o jídle přemýšlet tak, abych si mohla dopřát všechno, co mám ráda a že to byla dlouhá cesta k tomuto dojít.

Jsem fakt ráda, že dnešní doba je tak nakloněná ke zdravému stravování a všude je dostupných tolik zdrojů, ze kterých můžeme čerpat informace. Nicméně já vždycky hledám takový zdroj, kde najdu všechno hezky pohromadě a nejlépe od jednoho autora, neboť když čerpám od více různých autorů, může dojít ke střetu názorů těchto autorů a začátečníci můžou být zmateni, co je vlastně pravda. Neříkám, že je to špatně čerpat od různých autorů, sami si pak můžeme vytvořit svůj vlastní názor a řídit se tím, co považujeme za správné. Ale začátky jsou těžké u všeho. Proto bych ráda napsala něco málo o knížce, kterou jsem si zakoupila. Ale vezmu to postupně, od začátku.
 


Malta

28. srpna 2019 v 14:05 |  Blogerka na výletě
Jsem milovník léta, moře, pláží, sluníčka a začínám být docela špatná z toho, že léto pomalu končí. Každé léto si snažím užít na 110% a letos si myslím, že se mi to povedlo ještě líp než předchozí roky :D Uplynulý víkend jsem se vydala ještě nachytat nějaké ty sluneční paprsky a mořské vlnky na Maltu. Letenky jsme měli koupené cca od začátku léta a bylo to takové rozhodnutí, že jako "Nikča by ráda ještě někam v létě k moři aspoň na chvilku, ale hlavně za pár kaček a ne moc daleko". Takže když padnul návrh na Maltu z Vídně, asi 2 hodiny letu, zpáteční letenky do tisícovky, bylo rozhodnuto.

Asi jako každý tak před odletem jsem si googlila, která místa navštívit a rozplývala jsem se nad fotkami. Byla jsem tak natěšená!

Na Maltu jsme přiletěli kolem 8h v pátek ráno, autobusem jsme se dopravili do oblasti St. Pauls Bay. Ačkoliv ostrov je malý takže by neměl být problém se dostat z jednoho konce ostrova na druhý, tak doprava je tu opravdu hustá a tak nám cesta trvala něco kolem hodiny. Jízdenky na bus koupíte přímo u řidiče autobusu za 2 eura, jsou přestupní a platí po dobu dvou hodin od zakoupení (noční jízda busem vyjde na 3 eura a cena jízdenek se liší myslím v zimní a letní sezóně). Zastávek a autobusů zde jezdí poměrně dost, ale čas je zde asi velmi relativní pojem, takže počítejte se zpožděním a rozdílnou délkou trvání cesty (přes den jsme z letiště jeli hodinu, brzy ráno na letiště asi půl hodiny).

Ačkoliv jsme se měli vyskytovat v oblasti kde je více pláží, tak jsme jich moc neviděli. Vzhledem k tomu, že jsme na Maltě měli strávit pouze 47 hodin, tak v pátek jsme se potulovali pouze po St. Pauls Bay a přístup do moře vedl spíš přes schůdky přidělané ke zpevněným betonovým krajům. Dobré je si s sebou přibalit boty do vody, protože pláže a moře je dost kamenité. To jsou bohužel asi dvě věci, které mě zde zklamali. Naopak moře je nádherné, čisté a teplé :) Některá místa jsou krásně zbarvená, což jde vidět na fotce niže, kterou jsme pořídili na ostrově Gozo.


Na ostrov Gozo jsme se vypravili v sobotu dopoledne a dostali jsme se tam trajektem během 20ti minut. Trajekt se platí až při zpáteční cestě a za obě cesty dáte necelých 5 euro/os., což je celkem fajn. Na ostrově je k vidělní dle Googlu mnoho krásných pláží, jeskyní, takže doporučuji vyrazit dříve a strávit zde celý den. My jen nakoukli na pláž Ramla Bay a o kousek vedle na San Blas, která se nám libila více.

(Ramla beach)

(San Blas)

V sobotu večer jsme chtěli stihnout ještě navštívit hlavní město Valletta. Opět cesta ze St. Pauls Bay trvala neskutečně dlouho a tak jsme do Valletty dorazili až po západu slunce, vyfotili se u Triton Fountain, prošli se krásnými uličkami, dali si zmrzku a něco k jídlu a vydali jsme se zase zpět k našemu ubytování (cesta už trvala polovinu doby díky menšímu provozu na silnici).


Z Malty mám trochu rozporuplné pocity. Hlavní město bylo nádherné, mělo svou atmosféru a bylo upravené. Okolní místa, kde jsme procházeli byla vyprahlá a neupravená. Tím, že jsme zde strávili opravdu málo času, tak jsme nestihli projet mnoho míst a věřím, že těch krásných míst Malta má ještě mnoho :)

N.

Megaknihy.cz: Tiché roky & Strážce ztracených měst

9. srpna 2019 v 7:51 |  Očima blogerky
I když v tomto roce čtu o dost méně než minulé roky (díky škole, která mi zabírá celkem dost času), tak teď v létě se to snažím trochu "dohnat". Kromě toho, že mi pod rukama prošlo asi tak třicet knih k diplomce, na které jsem pracovala v červenci, jsem se konečně dostala ke čtení i beletrie. Za ten rok se mi doma sešlo pár knih, které jsem ještě nestihla ani otevřít, z čeho jsem vždycky špatná, ale věřím, že na všechny jednou dojde :)

Po nějaké době se mi ozvali opět z Megaknihy.cz a zaslali mi dvě knížky, které bych Vám ráda představila. Tiché roky od Aleny Mornštajnové byly mým výběrem. O knihách od této autorky jsem slyšela všude jen samou chválu a tak jsem se nemohla dočkat, až odbornou literaturu vyměním za Tiché roky.


Z počátku mi dělalo docela problém se začíst a zorientovat se v příběhu. I jsem si říkala, že teda, co na tom všichni mají a moc mě příběh na prvních asi sto stranách nebavil. Kniha vypráví příběh dvou osob. Příběh nemluvné Bohdany, která začne pátrat po rodinném tajemstvím jménem Blanka. Druhou linii příběhu tvoří vyprávění ze života Svatopluka. V první polovině příběhu jsem se vždy víc těšila na Svatoplukův příběh, který vygradoval emigrací Svatoplukovi dcery. Ani nevím jak, ale v ten moment jsem se do knihy začetla natolik, že jsem ji pomalu přečetla jedním dechem a vše mi začalo dávat souvislost. Několikrát jsem měla slzy na krajíčku a to já něco vydržím :D Při poslední kapitole jsem nechtěla, aby příběh už končil, chtěla jsem vědět, co bude dál, ale to už si každý může jen domyslet a za mě by příběh dopadl dobře :)

Berlín po třetí

5. srpna 2019 v 14:14 |  Blogerka na výletě
Ještě než Vám přinesu tipy na letní čtení, jsem se rozhodla proložit blog menším cestovatelským okénkem :) Uplynulý víkend jsem se s přáteli vydala na skok do Berlína. Asi před měsícem jsme narazili na velmi levné letenky do Berlína a tak jsme poskládali partu a vyrazili v sobotu ráno směr Berlín. V Berlíně jsme už několikrát byli, pro mě to byla třetí návštěva, proto nám ani nevadilo, že zde strávíme poněkud málo času, šlo nám spíš zase o osobní setkání, protože v dnešní době má každý málo času a jsou lidi, se kterými se potkávám jen když vyrážíme za hranice. Naštěstí se snažíme cestovat alepsoň každého čtvrt roku, takže se nám daří potkávat několikrát do roka.

Neměli jsme konkrétní cíle jako většinou máme. Chtěla jsem se podívat na berlínskou zeď East Side Gallery, kterou jsem zatím úspěšně vždy míjela při svých návštěvách Berlína. Kamarád nás zavedl na nejstarší letiště Berlína, Tempelhof, kde jsme si pořídili několik společných fotek. Jedná se o dnes již nevyužívanou letištní plochu, kterou místní využívají k různým sportovním aktivitám (kolo, běh, inline brusle), ale i k odpočinku na travnatých plochách.


Počasí nám vyšlo moc příjemné. Den před naším příletem Berlín zasáhl prudký déšť a zaplavil tak ulice, což mě trochu znervóznilo. Naštěstí to náš výlet vůbec neohrozilo a v sobotu už nebylo po dešti ani památky.


Po ubytování jsme zjistili, že se v Berlíně koná pivní festival a tak jsme se po večeři vydali směrem k festivalu. Lidí zde bylo požehnaně, stejně jako piva. Rozhodli jsme se jedno pšeničné pivo ochutnat a více se na festivalu nezdržovat. V Berlíně to v sobotu večer žije a tak jsme na několika místech poseděli u drinku či piva a v pozdních hodinách se vrátili na ubytování.


V neděli jsme se procházkou a následně vlakem vydali na nádraží a z nádraží vlakem do Drážďan. Protože jsme neměli pořádně vymyšlenou ani cestu zpět do Čech a jeden z nás ještě nenavštívil Drážďany, tak jsme se rozhodli tento rest zaplnit. Na Drážďany není potřeba mnoho času, tedy pokud nemáte v plánu navštívit tolik populární Primark. Drážďany i Berlín mám moc ráda, paradoxně nemám moc v lásce všudypřítomnou němčinu, které absolutně nerozumím... Co, ale fakt zbožňuju jsou tyhle naše bláznivé výlety. Vyrazit kamkoliv a na jakoukoliv dobu, protože nezáleží na tom na jak dlouho jedete, ale hlavně s kým jedete, to dělá i ty nejkratší zážitky nezapomenutelnými.

A o tom, co jsem četla během cestování letadlem a vlakem zase příště :)

N.


Megaknihy.cz: Nenechám tě odejít

1. června 2019 v 21:06 |  Očima blogerky
Tak se mi jednou podařilo přečíst knihu v momentálně rekordním čase a to prosím za něco málo přes týden. Což je vážně úspěch, když teď čtu knihu klidně měsíc. A co z toho plyne? Že mě tahle kniha fakt bavila a jsem ráda, že mi ji knihkupectví Megaknihy poskytlo :) Tak se jdeme na to podívat.

Tentokrát se nejednalo o můj výběr, ale knihkupectví mi knížku Nenechám tě odejít vybralo samo. Měla jsem teď chuť přečíst si klidně i jednodušší příběh s nějakou zápletkou a podle toho, co jsem se o příběhu dočetla jsem si řekla, že by to mohlo být to pravé. Můj mozek už nějak nezvládá teď nic složitého pobírat a jsem ráda když můžu vypnout.

Jako vždy knížka přišla velmi rychle a číst jsem začala hned po cestě z práce - fakt jsem se na knihu moc těšila. Trochu jsem se zděsila, jak tlustá kniha to je, ale rychle jsem se do příběhu začetla. Následující řádky můžou obsahovat nějaký ten spoiler, takže dál čtěte jen na vlastní nebezpečí :D

Příběh Lindsay a Andrewa je vyprávěn retrospěktivně, kdy se hlavní hrdinka příběhu Lindsay vrací do doby seznámení s Andrewem a do doby kdy se jim narodila dcera Sophie, tedy do doby před více než 18ti lety. Před 10ti lety se Lindsay podaří s dcerou utéct před násilnickým manželem, který je následně odsouzen k odnětí svobody za vraždu. Lindsay a Sophie se během těch 10ti let, co je Andrew za mřížemi snaží žít normální život, avšak po propuštění Andrewa z vězení se žačínají dít zvláštní věci, které značí, že jsou Andrewem znovu po těch letech pronásledovány a zejména Lindsay to nahání strach. Má na(ne)štěsti kolem sebe kamaráda Marcuse, ze kterého se nakonec stane její přítel. Marcuse potkala již před lety na sezení v podpůrné skupině kam docházela (ona byla po rozvodu s násilnickým manželem a on zničený ze smrti své dcery). Vypadalo to na krásný milostný příběh se šťastným koncem, ale stále jsem ještě nebyla zdaleka na konci knihy. Už to bylo lehce předvídatelné, ale i tak jsem závěr knihy přečetla jedním dechem. A víc raději neprozradím :)

Pokud patříte mezi dovolenkové čtenáře, tak si přibalte tuhle knížku s sebou do kufru, někde u vody se bude číst parádně a já už se teď těším na další spolupráci s Megaknihy :)



Megaknihy.cz: Důmyslné umění, jak mít všechno u p*dele

27. března 2019 v 7:30 |  Očima blogerky
Když jsem si vybírala jakou knihu si nechám zaslat od mého oblíbeného knihkupectví Megaknihy.cz, nastalo opět těžké rozhodování. A vzhledem k tomu, že se na mě valilo spoustu pracovních a školních povinností, moji pozornost upoutala kniha s názvem "Důmyslné umění jak mít všechno u p*dele". Říkám si, jo to přesně teď potřebuju :D A tak netrvalo dlouho a za pár dní jsem měla knihu u sebe. A číst sem začala hned jakmile mi ujel vlak z práce přímo před nosem. Ke všemu v pátek. Tu knížku jsem fakt potřebovala.


Hned na začátku přišlo pro mě docela zklamání. Snažím se být věčný optimista, šířit kolem sebe dobrou náladu a energii a na prvních stránkách se dočtu ať kašlu na pozitivismus?! Aaaauuuuu! Takže to k čemu jsem za poslední roky došla mám teď hodit za hlavu?

Tohle je asi první recenze, která se mi nechce moc psát z toho důvodu, že mě kniha moc nenadchla a říká se "darovanému koni na zuby nekoukej", ale mně se nechce vychvalovat do nebes něco co se mi nelíbilo. Tak snad mi to Megaknihy prominou, mé mínus, špatný výběr tentokrát :(

Nějak netuším, co bych si z této knihy měla odnést. U knih tohoto typu jsem zvyklá si zakládat lístečky, podtrhávat, zvýrazňovat myšlenky, které mě zaujmou a tady mě jaksi nic nezaujalo. Autor vypráví několik příběhů, který mi nic nedali, nic co by mě posunulo v mém myšlení dále. Asi jsem díky této knize došla k závěru, že nejsem ten typ člověka, co by chtěl mít něco u p***** a raději se budu nadále ubírat cestou jakou jsem si našla a která mi vyhovuje :) Kniha si dle recenzí na internetu našla své příznivce a to je v pořádku, nemůže se všem líbit všechno stejně a běžně s tímto nemám problém, tak snad vás tyhle řádky ode mě nějak moc neodradí. Třeba zrovna tohle je ta kniha, která vám sedne jako p*del na hrnec ;)


2018/2019

5. února 2019 v 11:27 |  Kecy v kleci
To nám to letí! Minulý týden jsme se "přehoupli" už do druhého měsíce roku 2019 a já až teď se dostávám k psaní prvního letošního článku. Nějak nevím čím dřív začít, v mém životě se toho pořád dost děje a jde jen o samé příjemné události a tak to zkusím vzít nějak postupně.

Letošní Vánoce jsem opět trávila s rodinou, slavili jsme o den dříve kvůli pracovnímu nasazení poloviny části rodiny (zní to děsně, ale věřte mi, je to super slavit Vánoce dříve, v tomhle jsem pořád jak malá, vždy se moc těším na ten jeden společný den, kdy jsme všichni pohromadě). A díky této situaci jsem mohla strávit 24. prosince ve svém novém bytě a konečně si ho trochu užít, protože stěhování na přelomu listopad/prosinec bylo hektické a samotný prosinec byl velmi náročný díky mému zaměstnání a škole.


Kolem Vánoc jsem se snažila nasbírat, co nejvíce sil, protože mě čekalo pár náročnějších zkoušek. K dnešnímu dni mi zbývá už jen jedna, kterou jsem na první pokus nezvládla, ale snad se brzy zadaří a já budu mít úspěšně první semestr za sebou.

Abych to tolik nedramatizovala, ikdyž zkoušky a vše, co se týká kolem školy je u mě dramatické až až :D, tak jsem si udělala čas na to pobýt pár dní v teple na mých oblíbených Kanárských ostrovech. Tentokrát se naší cílovou destinací stal ostrov Gran Canaria. Z mého pohledu jsou si ostrovy podobné (navštívila jsem již Lanzarote a Tenerife) a po každé se mi tam líbí, navíc pokud se chcete v zimě ohřát a nechcete letět až tak daleko, tak za mě jsou Kanárské ostrovy super volbou.


A jaké mám plány na tento rok? Je mi to až trapné to zmiňovat tolikrát v jednom článku, ale nejvíce volného času mi zabírá škola. Na jednu stranu jsem z toho otrávená jako všichni studenti, na druhou stranu jsem ráda, že jsem se ke studiu "dokopala" a doufám, že se dostanu až k úplnému konci, ať mám co slavit :) Je potřeba také zapracovat na vybavování a dekorování mého bytu a to prostě nechci uspěchat, jsem typ, který vše dlouze promýšlí. Začátkem léta mě čeká svatba mé dlouholeté kamarádky a s tím spojená rozlučka se svobodou. Léto je mým nejoblíbenějším ročním obdobím a tak doufám, že si ho užiji opět nejen ve společnosti přátel třeba na Moravě, kam s holkama pravidelně jezdíme, ale ráda bych poznala zase kousek zahraničí. Pokud by to náhodou v létě nevyšlo, na září už mám nějakou dobu koupené letenky na Ukrajinu a do Kazachstánu. A pak už se zas budu těšit na Vánoce :)


A jaké jsou vaše plány na rok 2019? :)

Třetí adventní neděle

17. prosince 2018 v 20:13 |  Kecy v kleci
... a zase kolaudačka :)

A já už se fakt konečně těším na Vánoce!!! Tak už jen týden <3


Kam dál