Jak ušetřit na nákupech na internetu

4. ledna 2017 v 19:00 |  Očima blogerky
Vítám Vás v Novém roce 2017 milé čtenářky :)

A začnu trochu netradičně, článek o tom co jsem dostala k Vánocům bude třeba příště. Dnes se podíváme na to jak ušetřit na internetových nákupech. Výprodeje odstartovaly hned po Vánocích, ale ještě je pořád dost času pořídit si to, co Vám Ježíšek zapomněl nadělit o Vánocích. Protože patřím k těm, co dají raději přednost nákupům na internetu než by se hrnuli do obchodních center, tak jsem objevila cashback portál Tipli.cz. Možná tyto stránky ještě neznáte, stejně jako já před pár dny, ale doporučuji Vám uložit si odkaz mezi oblíbené. A hned Vám řeknu proč :)


Protože Tipli dává největší odměny ze všech podobných portálů (a kdyby náhodou ne, tak výši odměny dorovnají na skvělém zákaznickém servise - tomu říkám prozákaznický přístup) a nasbírané odměny si můžete ihned převést na svůj účet. To považuji za super výhodu, nemuset čekat až se mi nastřádají nějaké peníze, takhle je můžu mít hned u sebe.


Vše je otázkou pár kliků, které Vám penízky budou šetřit. Takže začněte s registrací a nakupujte s cashbackem už dnes. Po té co se zaregistrujete, vyberete si ze seznamu obchodů, se kterými Tipli spolupracuje, kliknete na důležité tlačítko "Získat peníze z nákupu zpět", díky kterému se odměna zaregistruje. Dále už pokračujete obvyklým způsobem jakým jste zvyklý a odměna se do 2-3 pracovních dnů připíše na Váš Tipli účet, ze kterého si ji jednoduše přepošlete na svůj vlastní účet.

Já jsem ještě před Vánoci koukala po zápisníku s Malým princem a jsem ráda, že jsem s jeho nákupem počkala a pořídila si ho až teď ještě s cashbackem navíc :)


A co vy, znáte Tipli nebo je to pro Vás novinka? Mrkněte se na Tipli, doporučte je dále a získejte další super odměny, třeba 250Kč za doporučení své kamarádky. A to už je pěkná odměna za pár kliků ne? Hurá na další nákupy :)

N.


 

Vánoce

24. prosince 2016 v 14:02 |  Kecy v kleci
Pondělí 19.12.
Dobalím dárky a napíšu článek. Volá mi mamka s né zrovna veselou informací a já ztrácím veškerou náladu.

Úterý 20.12.
Přetrvává u mě pochmurná nálada a nemám chuť ani na blog. Věřím ale, že všechno dobře dopadne.

Středa 21.12.
Dávám si odpolední svařák s kamarádkou a slibuji si, že až večer dorazím domu - napíšu článek. V 18:30 přicházím na byt, jdu se vysprchovat, najíst a ve 20:15 padám do postele a usínám.

Čtvrtek 22.12.
Uklízím, čistím akvárko, balím si věci na svátky domů a večer si jdu číst, abych splnila svoje roční předsevzetí, že letos přečtu více knih než ten minulý. Článek napíšu...

Pátek 23.12.
Jako svobodná a bezdětná zůstávám v práci společně s paní, která už má zase nejblíž do důchodu (takže nejmladší a nejstarší to táhnou spolu, přeju si klidnou pracovní dobu, samozřejmě slíznu samý šílenosti). Natěšená sedám po práci do svý mini káry a frčím si to domu, kde už na mě čeká stromeček a nikdo! Beru svoje dárky a dávám je pod stromeček a večer trávím s našima koukáním na... na videa xD

Sobota 24.12.
Pokud to chci teda stihnout letos, musím napsat vánoční článek právě teď, protože později už to zase nedám. Na Vánoce se každý rok nesmírně těším. Na stromeček, na cukroví (na ty každoroční nervy, který s mamkou máme u pečení a zdobení), na zelňačku, na klobásu, na salát, na kapra, na dárečky. Ráda bych napsala i na pohádky, ale i když od rána u nás běží televize, nejsem schopná dokoukat jediný film celý.


Přeji Vám krásné Vánoce, užijte si je v klidu a ve zdraví s těmi, které máte rádi. Já jsem moc šťastná, že jsem konečně doma a jsme všichni pěkně pohromadě :)

Děkuji za Vaši přízeň a budu se těšit i v dalším roce!

S láskou
N.

Eurotrip: Budapešť - část 2.

29. listopadu 2016 v 19:20 |  Blogerka na výletě
A je tady pokračování 1.části z Berlína, dnes se vrátím do Budapešti :) Myslela jsem, že článek vydám mnohem dříve, ale tak nějak to dopadlo, že mám na to čas až teď, tak jdem na to.

Zatímco v Německu už jsem jednou byla /Drážďany/, tak v Maďarsku jsem měla premiéru. A musím říct, že se mi tam líbilo snad více než v Německu! Tak se na to pojďme podívat.

Nejvíce fotek mám z okolí budovy parlamentu, to je prostě skvost. Dále jsme navštívili Náměstí hrdinů. Po zaslouženém obědě a ubytování jsme dojeli metrem k Muzeu. Poblíž Muzea jsou největší termální lázně Budapěšti Széchenyi, kam jsme měli v plánu jít, ale bohužel bylo plno?! Navštívili jsme tedy nakonec o dost menší lázně Lukács. Bylo docela příjemné se prohřát v termální vodě, protože i když to z fotek nevypadá, byla strašná zima, studený vítr, brr. Večerní procházka městem nesměla chybět a večerní Budapešť mě dostala. Nádhera :)


 


Megaknihy.cz: Bábovky x Příběh Edgara Sawtella

15. listopadu 2016 v 20:56 |  Očima blogerky
Ahoj,

díky podzimu a tomu, že je venku brzy tma, se vracím více ke čtení a čtu teď jednu knihu za druhou, což je super, protože mám potom aspoň o čem psát. Čtení knih je tedy asi jedinou pozitivní věcí na mém podzimu a dnes přináším typy na dvě velmi rozdílné knihy, takže věřím, že alespoň jedna Vás zaujme ;)

Bábovky - R. Třeštíková
Instagram zaplavily fotky jednorožců a Bábovek. Mám pocit, že některé knihy se díky Instagramu stávají novou povinnou četbou, takže mě logicky zajímalo co na téhle knize všichni mají. Knihu mi zaslalo knihkupectví megaknihy.cz, které mám fakt ráda, protože zde najdu knihy snad úplně nejlevněji a zvyklo si tady nakupovat knihy i mé okolí, protože i s poštovným tady vyjdou knihy cenově nejpřijatelněji.
Musím říct, že už dlouho jsem nepřečetla žádnou knihu tak rychle jako Bábovky. Kapitoly jsou sice dlouhé, ale jednotlivé příběhy postav jsou popsány tak dynamicky, že se ty řádky čtou samy. Dochází zde k různýmu prolínání v čase, což dělá příběhy zajímavějšími. Román je to dosti paradoxní. A to už jsem si říkala při čtení třetí kapitoly a ani bych se nedivila, kdyby tuhle knihu napsal sám život, protože podle mě nic není jenom náhoda. Vyskytují se tu snad všechna možná témata - od nevěry, nemanželské děti, homosexuály, stárnoucí matky, dospívající dcery přes prostituci, krádeže peněz až třeba taky po smrt. Na své si tu přijde každá čtenářka, tohle vážně není čtení pro pány a díky vzrušujícím a skandálním tématům plně chápu proč se kniha líbí nejen mladším čtenářkám - tohle je prostě o životě. Při čtení kapitoly, kde babička jezdí na předváděcí zájezdy a tam si chtě nechtě musí koupit to, co jí je vnucováno, mi bylo vážně smutno, protože tohle se v životě taky děje. Ale nebojte, veselých případně k pousmání hodných situací je v knize dost.
Občas jsem se mezi jednotlivými postavami trochu ztrácela, ale i tak se mi kniha líbila a bavila jsem se u ní, protože po přečtení knihy, o která budu psát za chvíli jsem potřebovala probrat něčím veselým. Tahle kniha rozzářila šedivý podzim a pokud jste si o ní ještě nenapsali Ježíškovi, tak to udělejte, bude se Vám líbit :)


Příběh Edgara Sawtella - D. Wroblewski
Tahle kniha začíná smutně. Pokračuje smutně. Sem tam veselejší kapitola, uf, díkybohu taky a pak jedna špatná náhoda navazuje na další. Tímhle Vás, ale rozhodně nechci odradit, protože by to byla škoda. Ano je to smutný příběh, u kterého se nezasmějete, ale je to tak krásný, něžný příběh, ze kterého jsem byla celá rozmrzelá a kroutila jsem nad ním hlavou a říkala si, že to snad ne, to není možné a v závěru jsem nemohla uvěřit, že to přeci jen skončí právě takhle. Přece někde musí být ještě pokračování s happy endem! Ale není.
Trudy a Gar jsou pár, který touží po miminku a po několika potratech se narodí Edgar, němé miminko. Příběh vypráví život malého Edgara a jeho rodičů vychovávající cvičené psy.
Knihu jsem četla opravdu dlouho, více jak měsíc. Četla se mi pomalu a přiznávám, že některé kapitoly bych zkrátila. Samotný závěr a posledních sto stran jsem přečetla jedním dechem. A i teď při psaní tohoto článku mám podobné pocity, jako při čtení knihy. Na své si u této knihy přijdou milovníci psů, protože psi tvoří život Edgara a Edgarovy rodiny.


Věřím, že první knížku zná úplně každý, ale zajímalo by mě co říkáte na druhou zmiňovanou ;) Dejte mi vědět v komentářích a já už teď se pouštím do další knížky :)

N.



Eurotrip: Berlín - část 1.

12. listopadu 2016 v 14:02 |  Blogerka na výletě
Ahojky!

Návrat z mého malého třídenního eurotripu doprovázela slušná rýmička, nachlazení a nedostatek energie a tak se k sepsání článku dostávám až teď :)

Kdo mě sleduje na Instagramu, tak mu asi neuniklo, že tento rok si značím speciálním hashtagem #roksplnenychprani. Není to o tom, že bych měla seznam a postupně si z něj odškrtávala jednotlivé položky, ale pokud zažiju něco, po čem jsem už nějakou dobu toužila nebo prostě jen uznám za vhodné, označít to právě tímhle hashtagem, udělám to, abych zachycené okamžiky měla pěkně pohromadě. To je jeden z důvodů proč mám tak ráda Instagram - uchovává už několik let moje vzpomínky.

Tenhle výlet byl jedním z těch, kterým říkám nízkonákladový. Proč je asi jasný. Nejsem typická blogerka, abych si potrpěla na několika hvězdičkové hotely uprostřed centra se snídaní na balkóně. Nic proti tomu, na fotkách to vypadá dobře, ale nekradu, co si budeme povídat.

Takže jsme v sobotu ráno vydali vlakem z Prahy do Berlína, kam jsme dorazili před 11. hodinou dopoledne. Většinou mám strach, že cesta bude dlouhá, únavná, nudná a v rámci snahy dostat se na co nejbižší váhu mého příručního zavazadla jsem se rozhodla nevzít si s sebou knihu ani tablet!!! Nicméně cesta utekla velmi rychle a za to jistě vděčím své cestovatelské partě, která se obměňuje a tak jsem zase "bohatší" o nové známé :)


Na Berlín jsme měli pouze jedno odpoledne a večer a za tak krátkou dobu jsme toho opravdu moc nestihli, což je škoda, ale aspoň je to důvod se zase vrátit.


Čas sem, čas tam...prostě to utíká

25. října 2016 v 18:44 |  Z šatníku blogerky
V sobotu večer jsem si prohlížela staré články tady na blogu a vzpomínala jsem. Tenhle blog jsem zakládala v zimě v posledním ročníku vejšky. Asi jsem zrovna neměla moc co na práci a založila si blog s doménou, co mě napadla jako první (no ehm...), takže jsem se konečně rozhoupala a koupila si doménu, která je trochu na úrovni, takže teď už nějakou dobu můžete tyto stránky najít pod www.nikola-s.cz. Ale zpět k tomu, o čem jsem chtěla psát původně. Přijde mi to už jako věčnost a přitom to budou teprve dva roky, co zase bloguji. Od té doby se spoustu věcí změnila. Dostudovala jsem, začala jsem pracovat, dorostly mi vlasy, přibrala jsem do těchto džín, džíny, který jsem měla od 15ti let jsem pro změnu už neoblékla vůbec, přestěhovala jsem se (a ne jen jednou), více cestuji, začala jsem sportovat, více čtu a méně koukám na youtube a tak dále. A snad při všech velkých nebo i malých změnách, které se mě týkaly, tak jste byly se mnou prostřednictvím blogu. A to jsem si vždycky myslela, že tady moc osobní věci nevytrubuji. Tak jsem zvědavá, jak to tady půjde dál a jak půjde život se mnou dál, protože já občas překvapuji stále i samu sebe ;)


A abych tak moc neplnila rubriku Kecy v kleci, tak přidávám jedno děsně fashion foto ze zahrady, kde mám ony zmiňované džíny, košily starou taky dobrých pár let, světlé farmářky, které jsou po dvou sezónách dost špinavý a z tý kůže to fakt nejde dolu a abych šla s dobou, tak jsem pořídila růžový bomber.

Tak zase někdy ahoj,

N.


Podzim

22. října 2016 v 22:29 |  Kecy v kleci
Před více jak měsícem začal podzim a ikdyž je moje nejoblíbenější období rozhodně léto, tak podzim mám ráda také. Není snad nic krásnějšího než slunečné babí léto v přírodě, která ve Vás neprobouzí alergické reakce jako tomu mívám na jaře a dokážu si tak podzim užít mnohem příjemněji než jaro. V létě miluji rozkvetlé parky plné květin a zelené trávy, na podzim do červena, oranžova a žluta sbarvené stromy.

Podzim je pro mě také obdobím (a určitě ne jen pro mě), kdy se častěji uvelebím v posteli s knížkou a horkým zázvorým čajem. Opravdu to je pro mě ten největší relax, při kterém si zapaluji různé svičky. A tak se ze mě pomalu, ale jistě stává medvěd a pokud je venku sychravo, tak je opravdu těžký mě dostat ven. A to nemluvím o tom, že jsem tak líná, že zanedbávám téměř veškeré sportovní aktivity a nepobírám jak jsem na jaře a přes léto zvládala chodit 3-4x (někdy dokonce 5x) do týdne sportovat! Vypadá to tedy tak, že zimu asi přečkám v pelechu a probudím se až na jaře.

Čtu teď opravdu moc hezký příběh, který byl ze začátku plný smutných událostí, ale zároveň je plný něhy a lásky (lidské i zvířecí) a musím říct, že jsem snad ještě něco takového nikdy nečetla. Za doporučení knihy Příběh Edgara Sawtella vděčím opět své milé kamarádce, která mě knižními tipy neustále zásobuje :)


Abych si ten podzim zpříjemnila, chystám se příští týden na "malý eurotrip", jak tomu říkám a myslím si, že bych díky tomu mohla zase jednou přispět do rubriky Blogerka na výletě. Jak jistě víte, miluji výletování a moc se těším až vyrazíme na náš další nízkonákladový výlet (druhá "přezdívka" pro mé oblíbené skromné výlety - nestojí moc peněz, ale zážitky jsou to nejsuprovější). A tak kdo by chtěl "cestovat" se mnou, sledujte mě na Instagramu, tam ráda přispívám fotkami z cest.


Mějte se krásně a budu se na Vás těšit v dalším článku,

N.

Jak dny plynou VI

3. října 2016 v 17:22 |  Kecy v kleci
Tenhle typ článku už nebyl opravdu dlouho a většinou Vám v něm chci ukázat buď co běžně dělám nebo co je u mě nového. No a dneska to bude ten druhý případ.

V posledních týdnech jsem se rozhodla zútulnit si svůj pokoj. Bydlím už nějakou dobou v docela velkém bytě společně s kamarádkou a většinu volného času trávím ve svém pokoji, který je dostatečně velký, aby mi byl zárověň pracovnou, odpočinkovým místem tak i místem pro setkávání s přáteli. U pokoje mám i balkón, který mi slouží velmi často jako místo pro příjemné posezení s kamarádkami u sklenky láhve vína.

Když jsem se sem nastěhovala, bylo to tady velmi divoké - 4 různé barvy na stěnách mluví za vše. Víc bych to nerozebírala, zřejmě tu přede mnou bydlel někdo bez větší dávky vkusu. Přemalovat sytě červenou na bílo byla docela výzva a ikdyž mi samozřejmě nevyšla barva, tak to dopadlo celkem zajímavě (jsem zvědavá jestli si to samé jednou v budoucnu řekne i ten někdo, kdo bude bydlet po mě nebo si bude myslet, že tady bydlel někdo beze sebemenší dávky vkusu :D).

A jelikož se mi ve výsledku většina fotek líbila v černobílé verzi, tak věřím, že i Vám se budou líbit :)


Čerstvé květiny nemívám běžně, tyhle mi poslala babička pár dnů po tom, co jsem pověsila nové fialové závěsy. Telepatie nejspíš :)


Začal podzim, období kdy pálím jednu svíčku za druhou


Ona "slavná" červená zeď, teď už jen pruh, který jsem polepila fotkami z časopisů. Výstřižky z časopisů zdobí můj pokoj na dvou stěnách + na jedné stěně mám fotky s přáteli.



Možná vám přijde divné, že mám v pokoji kávovar, ale prostě jsem to tak chtěla :)


Nápis "štěstí" se vyskytuje všude kolem mě nejen v pokoji, i když právě v pokoji asi nejvíce.


A takhle většinou vznikají články - z postele, piju kafe nebo čaj a poslouchám hudbu z tabletu, protože mi vadí poslouchat hudbu z notebooku, když na něm pracuji ;)
N.

Angličtina vs. čeština

11. září 2016 v 12:10 |  Kecy v kleci
Dnešní článek bude trochu jiný a to v tom, že většinou se snažím být inspirací já Vám mým čtenářkám, ale tentokrát bych potřebovala pár tipů a rad od vás :)

Už hodně dlouho jsem přemýšlela o tom, že bych si ráda něco přečetla v angličtině. Angličtinu jsem se učila od základní školy, ale poslední asi tři roky se jí vůbec nevěnuji a tak moje znalosti značně upadly. A fakt mě to trápí. Nikdy jsem nezvládala sledovat seriály/filmy pouze v angličtině, vždy jsem k tomu potřebovala české titulky. Postupem času a nárůstem povinností jsem přestala sledovat veškeré seriály a film si pustím jen občas. A tak jsem se rozhodla, že se překonám a koupím si nějakou knížku.

Zvolila jsem sbírku povídek, přeci jen pro začátek lepší číst krátké příběhy. Myslela jsem si. A i to je pro mě docela výzva, protože narážím na tolik slovních spojeních, který jsem snad nikdy neviděla. Velkou oporou mi je text v češtině, který je hned naprotější straně.

Nevzdávám to, jsem teprve na začátku, ale i tak mi povězte co pomohlo Vám (nejen) při čtení v angličtině, ale i v komunikaci? Je na čase se posunout dál a angličtina je první výzvou, kterou hodlám zdolat :)

N.


Megaknihy.cz: Sedmilhářky

31. srpna 2016 v 19:16 |  Očima blogerky
Poslední prázdninový den. Zase to tak uteklo, léto se pomalu blíží ke svému závěru. Marně si přeju, aby léto nikdy neskončilo. Stejně tak jako, aby mi můj zaměstnavatel jen tak z ničeho nic navýšil počet dnů mé dovolené. Nevím jestli se Vám to už taky někomu stalo, že si vesele vybíráte jeden volný den za druhým a na konci léta zjistíte, že díky tomu budete chodit do práce i o Vánocích... No každopádně tohle léto za ty volný dny stálo, to vám teda povím :) Bylo tak akční, že na čtení knih nezbývalo moc času, ale včera jsem dočetla jednu knihu, kterou mi poslalo knihkupectví MegaKnihy.cz.

Před nějakou dobou se mi do ruky dostala kniha od autorky Lianne Moriarty Manželovo tajemství, o kterém jsem psala v této recenzi. A už po přečtení Manželova tajemství jsem věděla, že se k této autorce v budoucnu vrátím.

Jeden letní víkend jsem přijela domu k rodičům, kde už na mě čekala knížka Sedmilhářky. Říkala jsem to už u Manželova tajemství řeknu to i teď. Všechny knihy od L.Moriarty mají tak krásné obálky!! A jsou tak fotogenické, což se hodí nám blogerkám tzv. do krámu :)


Když čtu většinou už druhou knížku od jednoho autora, tak mám tendenci srovnávat jeho styl psaní a trochu jsem se bála, že prvních několik desítek stran Sedmilhářek mi nebude úplně dávat smysl stejně jako Manželovo tajemství. A taky tomu tak v této knize bylo a bohužel to ztrácení se v postavách a příbězích bylo pro mne ještě delší než v MT. Musím se přiznat, že nebýt té obálky, které MT mělo, tak bych knihu tenkrát snad po 50ti stránkách odložila. Teď už jsem však tušila do čeho jdu a věděla jsem, že musím být trpělivá, že to rozhodně bude stát za to.


Kniha vypráví příběhy tří žen žijích na australském ostrově Pirriwee. Čekala jsem sex, nevěru, typické "dívčí" problémy, a ono se vše točí kolem docela děsívého a závažného tématu - a teď nevím jestli Vám to mám prozradit nebo ne. Nechám Vás v napětí a řekněme, že jde o násilí. A taky o pubertální výjevy mladé Abigaile, která na internetu prodává své panenství. Ale nebojte, o lásku jde v této knize také.

Kniha by se dala rozdělit na tři části - seznámení s osudy hlavních postav a období před kvízovým večerem, což je událost, na kterou se chystají rodiče jejichž děti navštěvují místní školu. Pokud se prokousáte tímto závěrem, pak už se kniha bude číst sama. Respektive já už jsem se v postavách neztrácela. Samotná událost je popsaná velmi svižně a a společně se závěrem stránky přelouskáte raz dva. Každou kapitolu doplňuje v závěru komentář od různých postav k údálosti, která se stala právě na kvízovém večeru a tak po celou dobu čtenář zůsává v napětí, co se to vlastně v ten večer událo.

A chcete srovnání s Manželovým tajemstvím? Řekla bych, že se mi o něco málo více líbilo MT, které mi doslova vyrazilo dech při zjištění onoho tajemství. Rozhodně však nemohu říct, že by kniha sedmilhářky byla předvídatelná nebo dokonce nudná. Četla se dobře, já vždy ocením krátké kapitoly, díky kterým mi stránky rychleji ubíhají.

A klasická otázka na závěr - četli jste tuto knihu? Já myslím, že se v budoucnu těším i na další knihu od této autorky, kterou je Na co Alice zapomněla, protože styl, kterým autorka píše, se mi moc líbí :)

N.

Kam dál