Únor 2016

#blogma1rok

27. února 2016 v 18:38 Kecy v kleci
Připadám si jako by to bylo včera a on už uběhl R O K od toho co jsem založila tenhle blog.

Seděla jsem tenkrát sama ve svém studentském pokoji, trápila se nad bakalářkou a cítila se (teď si nejsem jistá jestli je to vhodný výraz, ale zkusím to) nenaplněná (jako vážně!).

První článek je asi to nejtěžší co Vás v blogování může potkat a většinou jsem nad prvním článkem každého svého blogu strávila dost času. Jde o pár úvodních vět, o představení autorky a záměru blogu čtenářům, na kterých sakra záleží.

V případě tohoto blogu jsem to zmákla velmi (neelegantně) rychle, stručně a jasně - Tak jsem tady - posuďte sami :)

A přesně tak zvládnu i poděkování Vám za tenhle blogerský rok s Vámi.

Během roku přišlo několik radostných, oslavěhodných i smutných okamžiků, ale všechny se podílely na tom, jak se cítím teď a dokážu to už mnohem lépe popsat. Jsem prostě šťastná.

A mám pro vás jen jednu jedinou radu pro to abyste se tak cítili také - dělejte to co Vás baví a dělejte to naplno :)

Těším se na další roky blogování!

Vaše N.


#mojesobota

20. února 2016 v 11:15 Kecy v kleci













Užijte si fajn sobotu!
N.

Jak dny plynou IV

15. února 2016 v 18:51 Kecy v kleci
Ahoj!

Je to ohrané, ale konečně se po nějaké době dostávám k tomu napsat nějaký článek na blog. Nebudu se vymlouvat na to, že nemám čas, ten totiž mám, ale já nemám nápady!! Což je snad mnohem horší, když chcete psát blog. A když nevím coby, tak zkusím napsat něco ze svého života a budu doufat, že to bude mít alespoň patu, protože hlavu to určitě mít nebude ;)

Hlavou se mi honí tolik myšlenek, ale těžko se mi k nim skládají slova, tak to tedy zkusím.

Začnu tím, co čtu a o čem Vás (víceméně) pravidelně informuji v levé části blogu. Dívka ve vlaku. Já vím, že je toho od před Vánoci (slovosled mi vážně jde) všude moc, hodně se o tom mluvilo, stále mluví a já se na tuhle knihu moc těšila. A těším se den ode dne víc, protože mi vždycky někdo řekne "jo to je bomba, to se ti bude líbit" :) Sice jsem z toho vyprávění byla ze začátku lehce zmatená, ale víc prozrazovat nebudu.


Další bod - nákupy. Moc nenakupuji. Teda abych byla konkrétní moc nerozhazuji peníze za milion levných triček a místo toho si občas koupím něco dražšího. Před Vánoci se mi rozbil mobil, takže hned v lednu jsem byla nucena tohle vyřešit a pořídit nový. Kromě mobilu jsem si udělala radost kabelkou Tommy Hilfiger ve sladké baby pink barvě a naprosto ji miluji. S tím se váže fakt, že jsem prodala svoji Obag, kterou jsem měla tak dvakrát a ta kabelka mi prostě nesedí, i když se mi líbí na ostatních, tak do mého stylu nezapadla.


V Sephoře jsem měla vyhlédnutou tuhle paletku stínů a ani jsem nečekala, že by po Vánocích mohla být ve slevě a tak jsem po ní sáhla. Obsahuje pro mě ten nejlepší výběr základních barev, které nosím nejčastěji a samozřejmě jsem se zamilovala do toho obalu, který je prostě top! Další a zároveň poslední kosmetickou novinkou u mě je rozjasňovač The Balm - Mary-lou manizer, po kterém jsem toužila dlouho a je prostě úžásný. Ta chvála, která na něj na každém kroku je, je zasloužená. Pořídila jsem si na něj tento štětec od Real Techniques a tak zase o jeden kousek rozšířila svoji sbírku štětců od této značky.

Do Levných knih se snažím chodit co nejméně, protože bych byla schopná tam koupit kde co, protože knížka za 19/29/39/49/59/...Kč? Chápete... V mé knihovně jsou knížky od léta, které jsem ještě nestihla přečíst, ale ty z Vánoc už přečtené jsou...Nicméně Pláč v poušti mě zaujal podle obsahu a Nic vážného vlastně taky, protože se v této knize docela vidím. Snažím se brát věci s nadhledem, nedělat si hlavu z maličkostí a užívat života. A s tím se váže skutečnost, že už za pár měsíců mi nebude krásných 2 2!! Můj vysněný věk, který mi přinesl tolik zvratů, radosti i strasti bude navždy pryč a já nevím jestli se s tou t r o j k o u na konci zžiji, ale nebudu si z toho dělat těžkou hlavu, nebojte :)

K nákupům se váže velice podivná věc. Měla jsem za to, že jsem v posledních měsících přibrala, z čehož mám ve výsledku radost. Na podzim jsem dokonce jedny džíny poprvé v životě neoblékla. A nemám ráda nakupování kalhot, ale minulý týden jsem se tomu už nevyhnula a jedny si konečně koupila. Ve velikosti 32! Chápete? Taková dětská velikost! A dnes si do kabinky na zkoušení beru kabátek v té samé velikosti (pro jistotu raději i ve 34) a ono mi to taky krásně sedí? Chápete po druhé?? Někde se asi musela stát chyba.

A na závěr si dovolím jeden poznatek ze života.

Pokud jste stále studenti a jste věčně bez peněz, nepočítejte s tím, že se tahle situace po nástupu do práce změní. Po prvním pracovním půl roce jsem stále chudá jak kostelní myš a nechápu kam ty peníze každý měsíc mizí...



A blogerský klišé na závěr - gratuluji těm, co to dočetly až sem, když jsem začínala psát bylo asi půl páté a vypadalo to, že napíši pár bodů a nazdar ;) A tak asi vážně nemám moc času na blogování, protože to prádlo se samo nepověsilo, peřiny nepovlékly, večeře neuvařila, ...

Přej hezký zbytek dne,

N.