Říjen 2016

Čas sem, čas tam...prostě to utíká

25. října 2016 v 18:44 Z šatníku blogerky
V sobotu večer jsem si prohlížela staré články tady na blogu a vzpomínala jsem. Tenhle blog jsem zakládala v zimě v posledním ročníku vejšky. Asi jsem zrovna neměla moc co na práci a založila si blog s doménou, co mě napadla jako první (no ehm...), takže jsem se konečně rozhoupala a koupila si doménu, která je trochu na úrovni, takže teď už nějakou dobu můžete tyto stránky najít pod www.nikola-s.cz. Ale zpět k tomu, o čem jsem chtěla psát původně. Přijde mi to už jako věčnost a přitom to budou teprve dva roky, co zase bloguji. Od té doby se spoustu věcí změnila. Dostudovala jsem, začala jsem pracovat, dorostly mi vlasy, přibrala jsem do těchto džín, džíny, který jsem měla od 15ti let jsem pro změnu už neoblékla vůbec, přestěhovala jsem se (a ne jen jednou), více cestuji, začala jsem sportovat, více čtu a méně koukám na youtube a tak dále. A snad při všech velkých nebo i malých změnách, které se mě týkaly, tak jste byly se mnou prostřednictvím blogu. A to jsem si vždycky myslela, že tady moc osobní věci nevytrubuji. Tak jsem zvědavá, jak to tady půjde dál a jak půjde život se mnou dál, protože já občas překvapuji stále i samu sebe ;)


A abych tak moc neplnila rubriku Kecy v kleci, tak přidávám jedno děsně fashion foto ze zahrady, kde mám ony zmiňované džíny, košily starou taky dobrých pár let, světlé farmářky, které jsou po dvou sezónách dost špinavý a z tý kůže to fakt nejde dolu a abych šla s dobou, tak jsem pořídila růžový bomber.

Tak zase někdy ahoj,

N.


Podzim

22. října 2016 v 22:29 Kecy v kleci
Před více jak měsícem začal podzim a ikdyž je moje nejoblíbenější období rozhodně léto, tak podzim mám ráda také. Není snad nic krásnějšího než slunečné babí léto v přírodě, která ve Vás neprobouzí alergické reakce jako tomu mívám na jaře a dokážu si tak podzim užít mnohem příjemněji než jaro. V létě miluji rozkvetlé parky plné květin a zelené trávy, na podzim do červena, oranžova a žluta sbarvené stromy.

Podzim je pro mě také obdobím (a určitě ne jen pro mě), kdy se častěji uvelebím v posteli s knížkou a horkým zázvorým čajem. Opravdu to je pro mě ten největší relax, při kterém si zapaluji různé svičky. A tak se ze mě pomalu, ale jistě stává medvěd a pokud je venku sychravo, tak je opravdu těžký mě dostat ven. A to nemluvím o tom, že jsem tak líná, že zanedbávám téměř veškeré sportovní aktivity a nepobírám jak jsem na jaře a přes léto zvládala chodit 3-4x (někdy dokonce 5x) do týdne sportovat! Vypadá to tedy tak, že zimu asi přečkám v pelechu a probudím se až na jaře.

Čtu teď opravdu moc hezký příběh, který byl ze začátku plný smutných událostí, ale zároveň je plný něhy a lásky (lidské i zvířecí) a musím říct, že jsem snad ještě něco takového nikdy nečetla. Za doporučení knihy Příběh Edgara Sawtella vděčím opět své milé kamarádce, která mě knižními tipy neustále zásobuje :)


Abych si ten podzim zpříjemnila, chystám se příští týden na "malý eurotrip", jak tomu říkám a myslím si, že bych díky tomu mohla zase jednou přispět do rubriky Blogerka na výletě. Jak jistě víte, miluji výletování a moc se těším až vyrazíme na náš další nízkonákladový výlet (druhá "přezdívka" pro mé oblíbené skromné výlety - nestojí moc peněz, ale zážitky jsou to nejsuprovější). A tak kdo by chtěl "cestovat" se mnou, sledujte mě na Instagramu, tam ráda přispívám fotkami z cest.


Mějte se krásně a budu se na Vás těšit v dalším článku,

N.

Jak dny plynou VI

3. října 2016 v 17:22 Kecy v kleci
Tenhle typ článku už nebyl opravdu dlouho a většinou Vám v něm chci ukázat buď co běžně dělám nebo co je u mě nového. No a dneska to bude ten druhý případ.

V posledních týdnech jsem se rozhodla zútulnit si svůj pokoj. Bydlím už nějakou dobou v docela velkém bytě společně s kamarádkou a většinu volného času trávím ve svém pokoji, který je dostatečně velký, aby mi byl zárověň pracovnou, odpočinkovým místem tak i místem pro setkávání s přáteli. U pokoje mám i balkón, který mi slouží velmi často jako místo pro příjemné posezení s kamarádkami u sklenky láhve vína.

Když jsem se sem nastěhovala, bylo to tady velmi divoké - 4 různé barvy na stěnách mluví za vše. Víc bych to nerozebírala, zřejmě tu přede mnou bydlel někdo bez větší dávky vkusu. Přemalovat sytě červenou na bílo byla docela výzva a ikdyž mi samozřejmě nevyšla barva, tak to dopadlo celkem zajímavě (jsem zvědavá jestli si to samé jednou v budoucnu řekne i ten někdo, kdo bude bydlet po mě nebo si bude myslet, že tady bydlel někdo beze sebemenší dávky vkusu :D).

A jelikož se mi ve výsledku většina fotek líbila v černobílé verzi, tak věřím, že i Vám se budou líbit :)


Čerstvé květiny nemívám běžně, tyhle mi poslala babička pár dnů po tom, co jsem pověsila nové fialové závěsy. Telepatie nejspíš :)


Začal podzim, období kdy pálím jednu svíčku za druhou


Ona "slavná" červená zeď, teď už jen pruh, který jsem polepila fotkami z časopisů. Výstřižky z časopisů zdobí můj pokoj na dvou stěnách + na jedné stěně mám fotky s přáteli.



Možná vám přijde divné, že mám v pokoji kávovar, ale prostě jsem to tak chtěla :)


Nápis "štěstí" se vyskytuje všude kolem mě nejen v pokoji, i když právě v pokoji asi nejvíce.


A takhle většinou vznikají články - z postele, piju kafe nebo čaj a poslouchám hudbu z tabletu, protože mi vadí poslouchat hudbu z notebooku, když na něm pracuji ;)
N.