Březen 2017

"Du jů spík ingliš?" - Samozřejmě, že ne!

26. března 2017 v 21:14 Kecy v kleci
Ty nejlepší články píše sám život, to dá rozum přeci a dnes je ten den, kdy mám zase co blogovému světu říct. Připravte se, tohle bude trošku delší.

Ze změny času je každý nervní, už týden slýchám, že to zas bude děs než si všichni zvyknem a blablabla. Z toho fakt na nervy já nejsem. Víte co je problém? Srovnat si čas na všech hodinkách, hodinách. Ještěže alespoň ty chytrý telefony to dávaj sami. Každý ráno po změně času jsem tak zmatená, že nevim která bije. A to doslova. Takže poté co jsem se ujistila, že jsem si fakt žádný hodinky včera večer nepřeřídila, že jediný správný čas ukazuje můj mobil a že v kuchyni se nám zastavil čas už asi tak před týdnem v půl 7 (6:30 nebo 18:30 - kdoví?) jsem vyrazila běhat. Ano, hurá, sláva, už zase běhám a za týden běžíme první okruh a moje fyzička je fakt hodně špatná. Ale víte co, já to dám, copak by ne ;)

Neděle je zřejmě od slova nicnedělání, ale víte, že prádlo se samo nevypere a nepověsí, oběd neuvaří, nádobí neumyje a tak dále, takže mojí prioritou bylo dnes všechno sfouknout co nejdřív a vyrazit s knížkou do parku.


Za ty roky jsou ty moje historky se změnou času už asi celkem trapný, ale po každý se něco přihodí. A tak díky této fotce jsem si ty hodinky přeřídila a nepřišla pozdě za kamarádkou. Fakt mi celkem totiž vrtalo hlavou, že jsem to prádlo, nádobí a úklid sfoukla tak rychle...


Poslední aristokratka mě baví, protože jak už asi předpokládáte, je to čtivé, má to spád a je to vtipný a to je záruka toho, že se mi kniha bude líbit. Zbývalo mi dočíst pár desítek stran a byla sem odhodlaná sedět v parku tak dlouho dokud to nedočtu. Nebo alespoń do té doby než půjdu za kamarádkou.

Svůj instagram jsem dnes slušně zásobovala fotkami a do instastory sem postla fotku s tím, že když by mě někdo hledal tak ať mě přijde navštívit do parku. Věděla jsem, že nikdo z mých známých nepřijde, protože buď jsou v práci/nejsou v Pardubicích/nemají v plánu jít dnes do parku/cokoliv jinýho a tak jsem byla ráda, že si můžu v klidu číst a užívat si krásného počasí o samotě. Tenhle můj plán narušil cyklista cizinec, který se začal vyptávat na park a tak jsem jen stručně odpověděla a chtěla si číst dál. Cizinec cyklista to zřejmě vůbec nepochopil, slezl z kola a začal se vyptávat, co to čtu a už už seděl na lavičce vedle mě a sundával si batoh. Říkám si "ježiši co chceš?! já se s cizíma lidma nebavím, jdi pryč"... sakra teď zním jako asociál, ale moje angličtina je fakt špatná a už několik let jsem anglicky nemluvila a tak jsem z té konverzace byla fakt nervní a chtěla jsem, aby to, co nejdřív skončilo. No to nedopadlo, seděli jsme tam spolu dobrou půl hodinu a povídali si o životě a o jeho knize, kterou napsal. Jako to fakt lidi jedou na výlet na kole z Hradce do Pardubic a v batohu si vezou svoji knihou ve dvou jazycích?! :D A tak s díky odmítám, knih na mě doma čeká hafo. Bavíme se dál, několikrát se provinile omlouvám za svoji "ingliš" a "sorry I don´t understand" říkám častěji než "yes, hmm, ok" a nakonec z ničeho nic říkám "I think I need your book". Takže jsem svoje poslední peníze dnes neutratila za kafe, na který jsem plánovala jít, ale za knihu od cizince cyklisty, který mě nenechal dočíst Poslední aristokratku. Ale prostě tohle náhodný setkání - made my day! Kdybych měla nějaký bucket list, mohla bych si z něj odškrtnout hned několik položek dneska. Tak nějak jsem tušila, že zákon přitažlivosti funguje a fotkou v instastory jsem tomu chtěla jen nenápadně napomoct (co kdyby náhodou že) a on nakonec přijede úplně cizí chlap a zajímá se, co si to ňáká holka čte v parku na lavičce.


Jo a to, že odejdu z parku a přijde mi smska od kamarádky z mého hometown (tady je teda dnes cizích slov), že se za mnou staví v parku, když tam teda jsem, to fakt není náhoda už. Fakt zákon přitažlivosti, věřte mi ;)

Jo a doufám, že si Steve (cizinec cyklista) tenhle prodej knihy nezapomněl zaevidovat v EET. Účtenku jsem nedostala, zřejmě v batohu EET nevozí...

Tyjo já chci taky napsat knihu a vozit ji s sebou alespoň v českým vydání a na potkání o ní lidem vyprávět. V češtině, to dá rozum.

Jo a tento článek není sponzorovaný. Fakt ne. Jen jsem dostala vynucenou slevu (asi pro mé modrošedé oči a zářivý úsměv - ozve se teď někdo od Signal nebo Colgate? dochází mi zubní pasta) a dala Steveovi všechny peníze, co jsem zrovna měla u sebe, takže na tom chudák asi ještě prodělal. Fajn tak možná tu poznámku o EET smažu.

Škoda, že dlouhý články už v dnešní době nikdo nečte a já tohle píšu asi tak tři hodiny. Příště budu stručnější ;)

Hezký večer/ráno/dopoledne/odpoledne/den :)

N.



Megaknihy.cz: Okamžiky štěstí

12. března 2017 v 15:01 Očima blogerky
Krásné odpoledne přeji :)

Po nějaké době jsem se rozhodla napsat něco málo o knížce, kterou jsem právě dočetla. Okamžiky štěstí od Patrika Hartla mě zaujaly doslova na první pohled u mojí kamarádky a jak to tak mám, tak jsem tuhle knihu taky musela mít. Poslední dobou docela řeším to, že knihy nemám moc kam dávat a celkem se mi kupí i nepřečtené knihy, což me hrozně štve, ale to byl odbočila od tématu. Věřím, že v tom nejsem sama ;)


Okamžiky štěstí jsou první knihou od tohoto autora, co jsem přečetla. Možná by bylo rozumnější přečíst i předchozí knihy, ale jak jsem psala výše, není to asi v mých silách a na Okamžiky štěstí jsem se hrozně těšila. Překvapilo mě jak autor celý příběh vypravuje stroze a tak na pouhých 250 stranách prolétnete několik let života Veroniky a Jáchyma. I přes to jak stroze jsou příběhy vyprávěny, tak je kniha velmi srozumitelná, čtivá a zajímavá a jednoduše řečeno - je to zase jednou kniha, která mě dostala. A nejen mě - v práci jsme si ji s kolegyněmi moc oblíbily a bylo zábavné rozebírat tyhle dva životní příběhy.

Knihu můžete začít číst z pohledu ženy - Veroniky a nebo z pohledu jejího bratra Jáchyma. Bylo to pro mě velké dilema, ale nakonec jsem se rozhodla začít Veroničinou verzí. První strany začínají sledem ne zrovna veselých událostí - těhotenství mladé Veroniky, autonehoda rodičů a nevěra, jsou základními tématy příběhu, od kterých se vše odvíjí. Vzhledem k tomu, že jsem docela emocionálně založená, tak jsem ze životního příběhu Veroniky byla tak nešťastná jako už nějakou dobu u žádné jiné knížky (pamatujete na recenzi Příběh Edgara Sawtella? tak takhle podobně jsem se zase cítila u této knihy). Po každém odložení této knihy jsem pak musela přemýšlet o tom, co je to vlastně štěstí. To slovo pro mě znamená tolik, ale nedokážu ho popsat. Je to slovo, které ve mně vyvolává sevření hrudníku, úsměv na tváři, takové to pohlazení na duši a "stažení" srdce, které mě příjemně znervózňuje. Štěstí dokáže zamíchat mými pocity jako jen tak něco ne. V životě se děje neustále tolik věcí, se kterými se musíme vypořádat a pokud zrovna něco není jen růžové, je dobré si připomenout, že se zase všechno v dobré obrátí. Někdy si musíme projít událostmi, které nás srazí na kolena a díky tomu se stáváme silnější a naučíme se užívat si a vážit šťastných okamžiků a třeba se i dívat na svět jinýma očima, i když nám není zrovna hej. Nejsem každý den úsměvavá, šťastná, hovorná, milá, ale jsem i protivná a bez nálady, ale jsem přeci jen člověk. A naštěstí tyhle "špatný" stavy mívám jen krátce, protože nechci prožívat svůj život v trápení, ale chci žít a užít si tenhle život. Možná jsou teď tyhle věty mimo, ale po nějaký době jsem měla potřebu něco takového ze sebe skrz klávesnici dostat a třeba tohle je jeden z okamžiků, který mě dělá šťastnou. To, že píšu. Že píšu už tolik let internetové blogy a pořád je to něco co mě baví a naplňuje. A i když se s časem frekvence toho, co píšu snižuje, pořád se k psaní ráda vracím a je to pro mě forma uvolnění, kdy vypnu mozek, přestávám vnímat čas a prostě jen píšu.

Příběh Veroniky je plný smutných i veselých okamžiků, ve kterých se najde kterákoliv žena a Veronika vám určitě bude sympatická stejně jako její brácha Jáchym. Jak jsem psala, že jsem měla dilema, kterým vyprávěním mám začít jako prvním, tak jsem asi ráda, že jsem zvolila jako první Veroniku. Veroničin příběh zahrnuje kratší časové období a oba příběhy mají šťastný konec. Ten Jáchymův závěr mě překvapil a teď bych hrozně ráda napsala čím, ale to vám nemůžu udělat ;)

Pokud jste si tenhle článek přečetli, zkuste se zamyslet nad tím, co jsou pro vás okamžiky štěstí? Vybavujete si je? Dokážete popsat, co pro vás štěstí znamená? Ať už je pro někoho třeba nová kabelka nebo jen to, že venku svítí slunce, podělte se o to klidně se mnou v komentářích, ráda si přečtu vaše názory :)


Jo a Okamžiky štěstí si přečtěte! Dávám jim 5 hvězdiček z 5ti ;) Neztratíte u nich tolik času, protože jsou čtivé i pro ty, co třeba tolik nečtou a skrz dvě osoby se podíváte na jeden životní příběh. Tahle kniha v mé knihovně rozhodně bude mít své místo a děkuji za ni mému oblíbenému internetovému obchodu Megaknihy.cz :) Až se mi tedy zase někdy vrátí, protože ji chce číst opravdu každý z mého okolí. A pokud jste četly (čtete) Okamžiky štěstí, napište mi, jakou postavou jste začaly číst, jsem zvědavá :)
N.