Běhám, běháš, běháme

19. července 2017 v 20:41 |  Očima blogerky
Asi před měsícem při jednom z mých 5ti km běhů jsem přemýšlela nad tématem článku. U běhání toho totiž vymyslím nejvíc, jinak mám hlavu plnou myšlenek a nevím, na co myslet dřív. A dostala sem neskutečnou chuť sepsat si tady na blogu několik poznámek k běhání. U dalšího běhu jsem si celý článek krásně promyslela, vyladila ve své hlavě do detailů a zbývalo jen hodit myšlenky do textového pole, přidat pár fotek a ohlala článek by byl na světě. Jako vždycky nic nejde jednoduše, samo a rychle a k sepsání článku se dostávám až teď, kdy se mi má ucelená představa už dávno vykouřila z hlavy a tak to zase bude tak jako vždycky - chaotické a neuspořádané ;)


Tenhle článek nechci věnovat běžcům, ani těm, co chtějí začít běhat (dobře tak těm možná trošku ano), ale spíš ho píšu pro sebe, abych až si ho zase někdy po sobě přečtu našla ty strašné hrubky, co dělám načerpala inspiraci, motivaci a důvody proč to vlastně dělám :)

Já běh fakt miluju. Je to jediný sport, který dělám dlouhodobě (myslím si, že po roce a půl tohle u sebe fakt tvrdit můžu, protože už se znám a vím jak to se mnou je). A i když mám někdy krizi, že se mi nechce nebo mě běh nebaví, tak po každé zase objevím ten úžasný pocit z běhání, který mám a za ten mi to fakt stojí.

Začátky
Začátky stály za prd. Bylo to strašný. Během dvou let jsem začínala tolikrát. Respektive jednou - dvakrát jsem "vyběhla" na 10 minut, kdy jsem div nepadla na infarkt. Nešlo to. Styděla jsem se. To, že jsem se styděla to bylo možná to nejhorší na tom. A bohužel i do teď si připadám jako nafouklé funící červené rajče, když běžím. Můj obličej prostě hrozně rychle zrudne a trvá mu než zase vybledne. Ale zvykám si.

Když jsem po několika neúspěšných pokusech zjistila, že to sama fakt nedávám, rozhodla jsem se ukecat kolegyni z práce, aby začala běhat se mnou. Bylo to to nejlepší rozhodnutí v našem životě, sice první běh dopadnul katastrofálně, ale důležité bylo, že jsme to nevzdaly a vyběhly jsme znovu a znovu a pak zase :) A do teď na ty naše začátky hrozně rády vzpomínáme a smějeme se tomu. Daly jsme si tenkrát cíl - uběhnout 5km na Run In Colors.

Proč běhat
Můžete běhat kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv. A nic to nestojí. To jsou takové obecné odpovědi na tuhle otázku. Tu vlastní odpověď si každý musí najít sám. Pro mě běh znamená relax, uvolnění myšlenek, pocit štěstí, útěk z chaosu a odpočinek v přírodě, i když běhám ve městě, vybírám si klidné lokality.

Motivace
Tahle metoda dávání si nějakého cíle v podobě závodu na mě fakt funguje. Motivuje mě to jít 2 - 4x týdně běhat a trénovat pravidelně. Když mám pak období tzv. bez cíle, nemám zase potřebu se upínat k nějakému cíli a ten běh je zase trochu jiný, možná více uvolněnější. Vyhovuje mi dá se říct obojí.

Nedávno jsem si vyzkoušila běh se skupinou nadšenců. Našla jsem si na facebooku skupinu běžců, přidala se do události a překonala stud a šla jsem běhat s naprosto různými lidmi a různého věku. A víte co? Bylo to super a měla jsem to udělat už dávno. Proto pokud pocítíte, že se tím během začínáte trochu trápit, přidejte se k někomu kdo běhá líp, ale zároveň bude ochotný se přizpůsobit vašemu tempu (já třeba v tomhle ohledu nejsem úplně nejlepší a málokdo se mnou chce jít běhat, ale plně to chápu). Jsem zvyklá běhat hodně sama, s hudbou v uších a svýma myšlenkama v hlavě, proto to pro mě bylo úplně něco jiného, vyběhnout s někým koho vůbec neznám a udržovat s ním konverazaci po téměř celou dobu běhu.

Jak to mám s běháním teď, čeho chci dosáhnout a na co se chystám
Půlmaraton, Noční Kuks a Zrozeni k běhu. Těhle pár slov mám v hlavě poslední měsíc a díky nim píšu tenhle článek.

Jak jsem se zmínila na začátku, bude to trochu neuspořádané a taky nelogické, protože nevím, jak se vyjádřit. Jsem ve fázi, kdy (všichni velcí sportovci se teď prosím nebudou smát) běh/závod na 5km pro mě není výzva. Oká po tom, co jsem téměř celou zimu neběhala, tak jarních 5km je trochu výzva, ale tu lehce pokořím. Teď v létě už jsem docela pěkně rozběhaná, tak by bylo fajn zkusit nějakou delší trasu. Logicky by Vás napadlo - tak 10km to by šlo ne? Není to žádný velký cíl, nic nereálného pro někoho jako jsem já... a do toho vám známá řekne "tak s náma půjdeš zkusit půlmaraton ne?". Jak kdyby mi přečetla myšlenky a řekla je nahlas. Půlmaraton to už je sakra dálka a zatím jsem o tom uvažovala jen ve své hlavě, říct nahlas jsem se to bála. Po té, co jsem to řekla nahlas, se bojím ještě víc, protože už lidi počítají s tím, že fakt půjdu a tak nevím, jak se rozhodnout. Je den, kdy se cítím lehká jako pták a pak druhý den běžím z těžka jako medvěd a nedokážu se přemluvit na delší trasu. Proto potřebuji ze sebe dostat tohle pro mě těžké rozhodnutí alespoň tím, že ho přenesu sem na blog. Nechci pocítit zklamání ze sebe v případě, že se rozhodnu na půlmaraton nejít, protože půjdu tehdy až když se na něj budu cítit připravená. Možná to nebude letos v říjnu nebo ani za rok na jaře, možná to bude ještě dýl a třeba taky nikdy, ale to jediný co chci, aby se stalo je to, že ztratím tu radost, kterou mi běh přináší a to, že na sebe budu tlačit a nutit se do půlmaratonu, by mi tenhle krásný sport mohlo zošklivit. Já totiž běhám pro radost - a to je to, co si vždy snažím uvědomit. Já nemusím, já totiž jen chci běhat.

Proto jdu na konci července na další 5ti km závod na Kuksu, který se poběží večer. V čem tentokrát vidím tu výzvu? V tom, že to je noční běh a také běh v terénu, na který nejsem zvyklá. A samozřejmě chci podat zase o něco lepší výkon než na posledním závodě.

Zrozeni k běhu - Ch. McDougal. Když jsem začala běhat, nic jsem o běhu nevěděla. Zřejmě o něm nevím do teď nic. Nepřišlo mi důležité zjišťovat si informace o tom, jak běhat, protože mi běh přijde přirozený stejně jako chůze a chodit všichni přece taky umíme. Při přemýšlení o půlmaratonu jsem začala koukat na youtube na videa o běhání a chtěla jsem si přečíst knihu, která mě nakopne a posune o něco blíže k cíli. Knihkupectví Megaknihy.cz mi tedy poskytlo další knihu a tou je Zrozeni k běhu. Měla jsem od knihy velké očekávání. Zadní strana obálky hlásí, že se jedná o nejlepší knihu o běhání, jak je příběh inspirativní a řadí tuhle knihu ke klasikám. No pojďme se na to podívat tedy mýma očima.


Asi mě zastřelíte za to, co teď napíšu, ale začátek knihy nebyl špatný, líbil se mi, ale teď po měsíci už absolutně nevím o čem byl :D Řeknu-li to hodně stroze, tak vypravěče příběhu, běžce boleli nohy z běhání a začal pátrat po tom proč tomu tak je. Tím se autor dostal k zapomenutému národu žíjícího v Americe, k jeho dlouholeté historii. V této části jsem se u čtení hodně nudila a přemáhala jsem se s každou další stranou a kapitolou číst dál. Z ničeho nic se autor posunul v čase do minulého století, kde kniha byla opět zajímavější a velmi mě bavila kapitola o Zátopkovi :) Za tu fakt tleskám a já se zase na nějakou chvíli začetla. Nicméně po nějaké době jsem se pročetla až k pravěku a ta kapitola ne a ne skončit... Za isnpirující a rozhodně, co mi nasadilo tzv. brouka do hlavy, je kapitola o "vhodné obuvi" a nejen současném marketingu. Nerada bych v tomto ohledu někoho ovlivňovala, ale kapitola 25 stojí za přečtení/zvážení ;)


K téhle knize bohužel tedy nemám úplně kladné hodnocení, i když je plná zajímavých informací, ale zase jsem se zde jednou vyřádila s vyznačováním textu a některými úryvky z této knihy bych ráda tento článek ukončila :) Pokud jste tento článek přečetli a rozhodnete se mi nechat pod ním komentář, budu ráda, primárně však nejvíc tyto řádky patří mně samotné a mému vnitřnímu rozpolcenému já, na které se snažím také pracovat :)

Mějte se krásně a pokud běháte, běhejte s láskou <3

N.


Zrozeni k běhu, Ch. McDougall, str.111: "Za nejextrémnější únavou a vyčerpáním můžeme nalézt spoustu lehkosti a síly, o kterých se nám nikdy ani nezdálo. K těmto zdrojům síly jsme se nikdy nedopracovali, protože jsme se nedostali přes přakážky."


str. 168: ...jakmile začínají být boty obnošené, jejich polstrování se ztenčuje, a běžci tak získávají více kontroly nad nohou. (kapitola 25 - jak jsem se už zmínila, stojí minimálně za přečtení, zbytek už je na každém z nás, v této kapitole mám asi nejvíce vyznačneých poznámek, ale nebudu je sem přepisovat)

str. 186: Běžíte-li padesát mil, nic nezískáte, když se poženete do kopců a cestou dolů budete vyčerpaní. Chůzí ztratíte jen několik vteřin, které vzápěí doženete při běhu z kopce.

str. 203: "Běž jen tak rychle, abys při tom zvládal konverzovat." (nejspíš nic převratného, ale považuji to za důležité a já si tuhle větu dostávám do hlavy až posledních pár měsíců)

str.:85: ...právě svobodný rozvoj sebe sama může vést k největším úspěchům.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama