Leden 2018

P ř e d s e v z e t í

26. ledna 2018 v 18:28 Očima blogerky
Začnu hned z úvodu, žádný okecávání - tak co vaše předsevzetí? Blíží se konec ledna a někteří už jste možná i zapomněli na ty velký sliby, který jste si k 1.1. stanovili, že?

Každý rok je předsevzetí velké téma. Někdo si je dává, někdo je odpůrcem. O mém předsevzetí víte z předchozího článku. Nejedná se o nic velkého, spíš se snažím více zapojit do debat s lidmi v mém okolí ohledně pořadů, které běží v televizi a já už několik let nemám ponětí, na co se v dnešní době vlastně kouká. Pro někoho to možná není ani předsevzetí a ani já to tak nenazývám v běžném hovoru, jen jsem prostě začala občas koukat na telku. A občas se k tomu musím dokopat.

Proč většina lidí svá předsevzetí nedodrží? Proč prvotní nadšení nás tak rychle opouští? Protože pokud chcete začít cvičit, běhat, číst, chodit na procházky, koukat na televizi (:D), tak si to musíte nastavit tak, aby ta nová činnost zapadla do režimu vašeho dne a celého týdne, protože času máme každý málo. Je dobré si svůj denní/týdenní rozvrh rozepsat a zhodnotit, kam by nová činnost šla zařadit a jak často.

V mém životě jsou momentálně dvě velké vášně - knihy a cvičení. Čtení jsem se rozhodla zařadit do svého denního programu. Jak jsem to dokázala, že se každý den zvládnu věnovat čtení ať je to někdy třeba i jen pár stránek? Vetšina lidí si čte večer před spaním, ale to já už bývám docela unavená, oči se mi zavírají a docela i po celém dni bolí. Tak jsem si začala číst ráno před odchodem do práce. Tím, že vstávám v 5 hodin a do práce odcházím v rozmezí 6 - 6:15, si dokážu vyčlenit až 20 minut na čtení, kdy mě absolutně nikdo neruší, protože znáte ty ranní shony a nestíhačky? Tak ty já neznám a stihnu si vypít i svůj ranní čaj nebo kávu :)

Naopak po práci se potřebuji odreagovat, vypnout a oddělit svůj soukromý život od pracovního. Dříve jsem přišla z práce a šla na 30 - 40 min běhat, což nezabralo moc času a praktikovala jsem to tak asi 3 - 4x týdně. Teď mé kroky vedou do posilovny, kde trávím asi 60 - 90 minut času + cca 40 minut cesta tam a zpátky. A ať máte pro úplnost všechny údaje - chodím 4x týdně. Když jsem začínala navštěvovat posilovnu, přišlo mi to jako scifi strávit tam tolik času a tolik času přece nemám. A tak jsem z toho musela udělat prioritu a posilka musela zapadnout do mé rutiny. Je to docela náročné, ale díky nadšení, výsledkům a pocitu štěstí, které mi cvičení přináší, to šlo docela snadno a dnes už si neumím představit, že bych svůj volný čas trávila jinak. Dokonce bych se opět ráda vrátila k běhání a tak brzy začnu alespoň jeden víkendový den věnovat běhu. Nepřemýšlím nad tím, že to nepůjde, protože ono to půjde a zabere mi to max. 1 hodinu z celých 48 hodin víkendu.

No a večery věnuji odpočinku, přátelům, rodině, televizi (!!! :D) nebo knihám :)

Trvalo mi dlouho než jsem si ve svém životě udělala pořádek a řád, ale konečně mám pocit, že svůj život žiju plnohodnotně a nemarním svůj čas. S tím vším souvisí čtení knih, které se zabývají pozitivním myšlením a rozvojem osobnosti. Pokud potřebujete nakopnout tím správným směrem, sáhněte po mých oblíbených knihách, které jsou např. Miluj svůj život, Denní naučení, Tajemství, Pozitivní leader (Muhlfeit), Promrhané dny, Alchymista a Veronika se rozhodla zemřít (Coelho), ... je toho k dispozici tolik, že nevím, co bych dřív vyjmenovala :)


To jsou ty knihy, které nasměrovaly můj život a neustále jej utváří a posunují mě dál. Pak to jsou lidi, kteří mě obklopují. Kdybych nepoznala jednu osobu, tak bych nezačala více číst. Kdybych nepoznala další osobu, tak bych nezačala běhat. Další osoba mě přivedla do posilovny a tak bych mohla pokračovat. Nikdy jsem nečekala na nový týden, nový měsíc, Nový rok, abych mohla začít něco dělat. Začala jsem hned, udělala z toho rutinu (ale v dobrém slova smyslu) a už nepřestala :)

Takže když jsem to dokázala já (já, která seděla po většinu času doma na zadku a nic nedělala a sport neměla ráda), tak to dokážeš i ty! Vůle, vytvrvalost a režim jsou základem každého úspěchu. Držím palce všem, kteří se odhodlají k novým věcem. Zvládnete to a vy to víte. Věřte si!

N.

Žiju!

17. ledna 2018 v 19:44 Kecy v kleci
Tak se konečně dostávám k tomu, abych vás pozdravila v roce 2018 - tak tedy - ahoj :)

Často si říkám, že bych chtěla blogu (a vlastně nejen svýmu, ale i těm, které dlouhá léta sleduji) věnovat více času, tak jako to šlo, když byl člověk ještě na střední škole. V té době byl u nás blogový svět už pěkně "rozjetý". Články se psaly jedna báseň, lidé komentovali a tak nějak to byla svým způsobem závislost sledovat ostatní blogery. Když se to přepočte na roky, je tomu už dobrých 10 let! Chápete to? 10 let?!? Neskutečný jak hrozně to letí a je super, že se tenhle svět nadále vyvíjí, protože i tady v Čechách je dobrá základna šikovných blogerů :) I když to asi tady není znát, pořád má v mém srdci místo móda a vše co se jí týká, ale už tak nějak střídměji. Jako se vyvíjí blogový svět, tak i já jdu dál a nestojím na jednom místě. Zanedlouho to budou dva krásné roky, co jsem se odstěhovala z rodného města, za několik dní nastupuji do nové práce, tento měsíc je to přesně půl roku, co jsem začala chodit do posilovny a začala na sobě fakt makat, minulý rok jsem naplnila cestováním a abych pořád jen nevzpomínala, tak jsem se letos rozhodla dát si P-Ř-E-D-S-E-V-Z-E-T-Í.

Těmhle věcím se vyhýbám, protože většina předsevzetí je porušena v prvních dvou týdnech nového roku a takhle se trápit já nemám zapotřebí. Nicméně chtěla jsem začít koukat více na televizi. Ne neupadla jsem na hlavu. Jen když se lidi běžně baví o tom na co koukali včera večer v televizi, tak já nemám páru o co jde. Natož abych vydržela sledovat nějaký film celý až do konce. Takže jsem se hecla a hned první víkend nového roku zkoukla čtyři filmy a jsem na sebe fakt pyšná, protože jsem dokonce jeden zvládla na jeden zátah (zbylé tři filmy.... no tak asi na 2-3x). Od minulého týdne sleduji i seriál Vzteklina (ano ano za chvíli mi začne, proto to musím rychle dopsat tenhle článek). Prostě stává se ze mě pěkná konzerva, ale nemůžu se dočkat až se zítra při obědě v práci budu moct zapojit do diskuze, jak se to v té Vzteklině dál vyvíjí ;)

Tak uvidíme jak dlouho mi tahle sranda vydrží. Mnohem radši budu, když následující rok bude takový jako byl ten uplynulý, protože mám pocit, že mi pomalu nic nechybí a cítím se naprosto šťastná a můj život je fakt perfektní a hrozně bych si přála, aby se tak měl každý. Ale na tom musíte začít pracovat nejdříve vy sami a ono to přijde. Protože sezením na zadku nezískáte zadek jaký chcete a na tom něco fakt je :) A já už se nemůžu dočkat, co si na mě tenhle rok připravil - nebo snad já na něj?