Jak dny plynou VIII

6. června 2018 v 19:54 |  Kecy v kleci
Prohlížím si tak archív blogu a narazím na sérii článků s názvem Jak dny plynou a říkám si "to tady už dlouho nebylo", tak se ohlédneme za uplynulými dny, možná měsíci? :)

Od Nového roku se u mě pár věcí přeci jen změnilo. Nejzásadnější změnou je to, že jsem ke konci minulého roku dala výpověď v práci, kde jsem byla už delší dobu nespokojená. Do nové práce jsem se opravdu moc těšila, i když nejsem člověk, který dobře zvládá změny, tohle už bylo nevyhnutelné a zatím mám pocit, že jsem si vybrala dobře. Mám kolem sebe super kolektiv a konečně se do práce zase těším. Není totiž opravdu nic horšího a nepříjemnějšího, než když každý den vstáváte s odporem k práci, do které prostě musíte. O to víc mě zaskočilo loučení, které bylo krásné a i slzičky byly. Několik dobrých duší mi má první, opravdová, dospělácká práce dala :)


Dlouho se tu také neobjevilo nic o cestování a to z toho důvodu, že jsem téměř nikde nebyla. Začátkem roku jsem byla s přáteli na víkend v Budapešti, o které jsem už kdysi psala tady. Budapešť se mi jako město velmi líbí, není tam draho, je tam pěkná architektura a tudíž co k vidění a tak si myslím, že rozhodně stojí za navštívení. My jsme opět byli letecky, ale dá se tam pohodlně dostat i vlakem za nějakých 5,5 hodiny.


Velmi příjemných pár hodin jsem strávila začátkem jara ve wellness hotelu Corinthia několik pater nad zemí (tuším snad 23 nebo i více pater). Bazén, masáže, oddělená sauna, pára a k tomu nádherný výhled na celou Prahu k tomu. Nicméně pokud se v hotelu neubytujete, tak se do wellness dostane snad jen přes multisport kartu jako my.


V zimě jsem na jednom z plesů, které jsem absolvovala, vyhrála stan, který byl mým přáním už snad druhé Vánoce a nikdo se neměl k tomu mi toto přání splnit. Teď už stan tedy mám a těším se až vyrazím v červenci na Moravu. Nikdy jsem příznivcem stanování úplně nebyla, ale čím jsem starší, tím mnohem raději se vracím do dětských let a k tomu stanování neodmyslitelně patří ;)

Přečetla jsem také několik knih, ale bohužel ubylo času a tak napíši jen něco málo o knize, která rozbouřila české vody. Knížka Jiná od G.Koukalové se ke mně dostala přes sestru, která je fanynka GK. Já se o biatlon nezajímám, ale Gábina mi přišla vždy jako sympatická a krásná holka. Toho rozruchu kolem knihy jsem si nemohla nevšimnout a chtěla jsem si udělat vlastní názor. V knize je popsáno spoustu veselých a humorných okamžiků a v porovnání s těmi věcmi, co vytáhl na oči veřejnosti bulvár je tam jich fakt minimum. Proto bych knihu nehodnotila nějak záporně, ale ani jako mistrovské dílo. Je to prostě jen zpověď, deník normální holky, která dokázala ve světě sportu neskutečné věci a zároveň neprocházela růžovou zahradou.


A jako v téměř žádném článku u mě, nesmí chybět zmínka o tom k jakému sportu momentálně propadám vášní. Minulý rok jsem začala chodit cvičit do posilovny a můj milovaný běh šel do ústraní. Na pár km vyběhnu už jen párkrát do měsíce. I tak jsem se zúčastnila v Pardubicích jedné charitativní běžecké akce a druhé v Praze na pomoc psím útulkům. A příští víkend mě čeká překážkový závod Urban challenge, tak to mi drže palce, budu to potřebovat ;)


Oslavila jsem také narozeniny. K tomu se vážou dvě věci. Pořídila jsem si kolečkové brusle, protože prostě bydlet v Pardubicích a nejezdit na bruslích?! Tak to se fakt neslučuje a já se tedy učím a snad i v jízdě na bruslích zlepšuji, kdykoliv jen můžu.


(Nechci to psát takhle trapně, ale nemůžu to vymyslet jinak, takže...) K příležitosti mých narozenin (já vím zní to, jak kdybych byla bůhví co...) jsem se rozhodla uspořádat sbírku. Princip byl jednoduchý - nečmárejte mi po facebookové zdi, ale radši mi pošlete nějakou korunu na účet společně s přáním k narozeninám. Nevěřila jsem, že by se tenhle nápad uchytil, ale o to víc jsem byla překvapena, když v průběhu následujících dní mi začaly chodit na účet snad samé originální částky a celkem se vybralo 1826 Kč, které jsem přerozdělila a část poslala na pardubický psí útulek a druhou část věnovala na zmiňované běžecké akci Pomáhejme útulkům v Praze. Opravdu už jsem dlouho neměla tak velikou radost jako když mi chodily na účet peníze pro psí útulky :)

A co je nového u vás? :)

N.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama