Červenec 2018

Megaknihy.cz: Mengeleho děvče

11. července 2018 v 9:54 Očima blogerky
Že to bude smutný příběh, to mi bylo jasné od začátku. Vždycky jsem ráda poslouchala prababičku, když nám jako dětem vyprávěla jaké to bylo za války. Blízko mám z rodného města i k obci Ležáky, která byla za války vypálena. Je to mé oblíbené místo. Příběhy z dob války mám také ráda a poslední roky se občas vracím ke knížkám z povinné četby na střední škole. Není to tak dlouho, co jsem v antikvariátu narazila na knížku Romeo, Julie a tma - to prostě chcete mít ve své knihovně :)


Mengeleho děvče. Viola, vypravěčka příběhu, židovka. Když jsem tu knížku na nádraží otevřela cestou domů k rodičům, měla jsem na krajíčku už na prvních stránkách. Naštěstí (alespoň pro začátek) Viola začíná popisem svého krásného dětsví a své první lásky (takže na slzy hned nedošlo). A že to tenkrát byla pravá romantická láska. Úplně jsem se nad těmi řádky rozplývala a prožívala tyhle chvilky s Violou znovu, stejně jako ona. Vše popsáno tak, že z těch slov, byla cítit nervozita tenkrát 16ti leté dívky.

Všechno růžové se začíná rozplývat, když bratři Violy jsou vysláni na práce do Ruska, zbytek rodiny se musí odstěhovat z hlavní ulice, protože Židé už nesmí bydlet na ulicích,které jsou pojmenovány po Němcích. Ocitnou se v temném, plesnivém bytě, opouští svůj domov, který byl pro ně místem, v kterém byli vždy v bezpečí. Od teď už tomu tak nebude. Zanedlouho jsou vyhnáni i z tohoto domu do židovského gheta, kde v třípokojovém bytě bydlí minimálně tři rodiny, každá v jedné místnosti či komůrce. Doslova hlava na hlavě, žádné soukromí ani hygiena. Když už si myslíte, že horší to být nemůže, tak tohle je jen začátek. A to už si každý střeží i jen ten blbej kufr jako oko v hlavě, protože dochází k vykrádání kufrů s jídlem, cennostmi i mezi Židy.

Jednoho večera si pro Violu přijdou četníci. Odvedou ji, zrestají ji ranami přes bosá chodidla, že chodit nemůže a nutí ji do tanečků, při kterých ji ponižují těmi nejodpornějšími výrazy. Znásilnění unikne jen tak o vlásek.

Z gheta je vypraven vlak. Nikdo neví kam. Cesta trvá tři dny. Ve vagónech, kterými se převážel dříve dobytek, se tísní 80 lidí v černočerné tmě, kteří doufají, že jsou transportováni do míst, kde budou potřeba jako levná pracovní síla. Nebudu vám nic nalhávat, knížku jsem musela odkládat, protože to na mě bylo místama silné kafe... Mráz mi přejížděl po zádech a chlupy na rukou se mi ježily. Nevím jestli je vhodné psát, že se mi knížka líbila, ale určitě ji doporučuji :)

Knížku mi poskytlo knihkupectví Megaknihy.cz, kterému opět děkuji a najdete ji za akční cenu zde :)